Flora a fauna Antarktidy - co zde roste, plave či létá

Taky jste už slyšeli o Antarktidě, že je to země nikoho? Větší nesmysl se o tomto kontinentu říct nedá. Příroda bují a žije i tady. Samozřejmě, prales to není, ale život si cestu obhájil i v království ledu.

Flora a fauna Antarktidy – co zde roste, plave či létá

Rostlinstvo jižní polární oblasti je opravdu velmi chudé. Limitujícími faktory jsou zde:

  • nedostatek slunečního záření v období polární noci
  • extrémně nízké teploty
  • nízké roční úhrny srážek
  • a značný rozsah zalednění

Příznivější podmínky panují pouze na antarktických ostrovech a na vlastním antarktickém pobřeží (zejména v oblasti Antarktického poloostrova); proto je rozvoj vegetace vázán právě na tyto oblasti.

Suchozemská vegetace

Tvoří ji především nižší rostliny: lišejníky (Lichenes) (asi 35 druhů), mechy (Bryatae) (asi 25 druhů), játrovky (Marchantiatae) (asi 25 druhů), houby (Fungi) (asi 20 druhů makroskopických hub) a řasy (Algae). Jsou přítomny v ledovcích, ve sladké vodě i puklinách a štěrbinách pískovcových a žulových hornin.

Místem nejjižnějšího výskytu lišejníků je Nansenova hora (Fridtjof Nansen, 82027' j.z.š.), zatímco výskyt mechů byl zjištěn ještě o 40 jižněji v pohoří královny Maud.

Z vyšších rostlin se ve vlastní Antarktidě, a to na Antarktickém poloostrově, vyskytují pouze dva druhy: Deschampsia antarctica z čeledi trav (Gramineae) a Colobanthus crassifolius var. Brevifolius z čeledi silenkovitých rostlin (Apiaceae). Existence dalších vyšších rostlin je vázána na oázy antarktických a sub-antarktických ostrovů, z nichž některé dosahují rozlohu až 750 km2.

Z mořské vegetace má zásadní význam fytoplankton, na jehož dostatku závisí úživnost polárních moří. Fytoplankton a drobný zooplankton totiž tvoří základ potravních řetězců, neboť slouží jako potrava pro tzv. krill. Ten je základem potravy mnoha antarktických živočichů (ryb, ptáků, ploutvonožců i kytovců) a na jeho dostatečném množství tedy závisí bohatství antarktické fauny.

Živočišstvo

Suchozemští bezobratlí živočichové jsou zastoupeni některými druhy drobných členovců, mezi něž patří roztoči (Acarina), chvostoskoci (Collembola) a bezkřídlé mouchy; ve sladkých vodách žijí vířníci (Rotatoria) a žábronožky (Anostraca); ve vlhkém mechu želvušky (Tardigrada).

 

Obratlovce reprezentují mořské ryby, menší počet druhů ptáků, ze savců pouze ploutvonožci a kytovci. V Antarktidě se nevyskytují žádné sladkovodní ryby, obojživelníci, plazi ani suchozemští savci.

Obdobně jako vegetace je i fauna bohatší na antarktických a subantarktických ostrovech.

Bezobratlí mořští živočichové a ryby

Antarktická fauna je méně bohatá na počet druhů, zato vyniká počtem jedinců a množstvím vyprodukované biomasy. Mezi přední složky zdejších potravních řetězců patří krill, tvořený především korýši z rodu krunýřovek (Euphasia) - zejména druhem Euphasia superba příp. dalšími druhy.

Krill tvoří hlavní složku potravy kosticovitých kytovců (velryb a plejtváků), ale i ploutvonožců, tučňáků a jiných ptáků. Jednotlivé druhy krunýřovek jsou svým výskytem vázány na různé zeměpisné šířky. Nejjižněji, podél antarktického pobřeží, žije E. Crystalorophias.  Nejdůležitější druh krillu, E. superba, se zdržuje v oblasti sahající od pobřeží až po vnější okraj víceletého ledu. Od jeho hranice až k zóně antarktické konvergence žijí druhy E. frigida a E. triacantha.

Antarktické vody obývají rovněž hlavonožci, ostnokožci, mnohoštětinatci, houby, plži zadožábří, lilijice, ježovky, hvězdice, hadice aj. Z třídy ryb je v antarktických vodách nejpočetněji zastoupena čeleď Chaenichthidae z řádu Perciformes, která je unikátní tím, že v krvi těchto ryb není přítomen hemoglobin. Další hojně rozšířenou čeledí jsou slimulovití (Zoarcidae).

Ptáci

Z třídy ptáků jsou v Antarktidě nejvýznamněji zastoupeni tučňáci (Sphenisciformes). Nejpočetnějším zástupcem je tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae).  Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), modrošedý, až 1 metr vysoký pták, obývá mořský led na okraji Antarktidy a je jediným ptákem obývajícím Antarktidu i v zimě (v tomto období vyvádí mladé). Extrémní klimatické podmínky je schopen přestát díky dokonalé tělesné adaptaci a shromažďování v rozsáhlých koloniích.

Ostatní ptáci se na zimu stěhují severněji do oblasti subantarktických ostrovů. Z dalších druhů se přímo v Antarktidě vyskytuje tučňák uzdičkový (P.antarctica). Na souostroví Jižní Shetlandy a Jižní Orkneje a v Jižní Georgii žije tučňák oslí (P. papua). Ještě severněji se vyskytuje tučňák královský (Eudyptes schlegeli) a tučňák skalní (Eudyptes chrysocome). Z celkového počtu asi 350 miliónů ptáků v Antarktidě připadá asi 175 miliónů právě na tučňáky, zbývající část tvoří létaví ptáci.

V létě na antarktické pevnině hnízdí zástupci z čeledi chaluhovitých (Stercoraridae) (např. chaluha velká (Catharacta maccormiski), buřňáčkovitých (Hydrobatidae) a dále 5 až 6 druhů z čeledi buřňákovitých (Procellaridae): např. buřňák obrovský (Macronectes giganteus), buřňák antarktický (Thalassoica antarctica) či buřňák sněžný (Padogroma nivea), který byl v Antarktidě pozorován v hnízdní kolonii až 150 km od pobřeží a je schopen tuto vzdálenost snadno překonat při lovu.

Existují zprávy o asi 30 dalších druzích ptáků, které se během svých tahů dostávají až do Antarktidy. Racci a rybáci z řádu dlouhokřídlých (Lariformes) jsou zde na rozdíl od Arktidy poměrně vzácní; několik zástupců obývá ostrovy v antarktických mořích. Mezi ně se řadí racek dominikánský (Larus dominicanus) či rybák jižní (Sterna vittata). Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) podniká při každoročních tazích z Arktidy do Antarktidy nejdelší pravidelné migrace na Zemi.

Ploutvonožci a kytovci

Podstatnou složku jihopolárních mořských ekosystémů tvoří ploutvonožci a kytovci.

Ploutvonožci jsou v Antarktidě zastoupeni čtyřmi druhy tuleňů. Přímo na antarktickém pobřeží je hojně rozšířen tuleň Weddellův (Leptonychotes weddelli) dosahující velikosti až 3 metry. Menší tuleň krabožravý (Lobodon carcinophagus) je rozšířen v mořích podél pobřeží kontinentu, ale jeho areál sahá až k Austrálie a Novému Zélandu. Naproti tomu třetí druh, tuleň Rossův (Ommatophoca rossi), se zdržuje pouze v jižnějších vodách a ve srovnání s předchozími druhy zastoupen výrazně méně.

V nevelkém počtu obývá pobřeží Antarktidy rovněž rypouš sloní (Mirounga leonia), vůbec největší zástupce ploutvonožců, jehož areál rozšíření v Tichém oceánu sahal až ke kalifornskému pobřeží. Antarktické pevninské ekosystémy se podstatně lišší od ekosystémů arktických nepřítomnosti predátorů. Za určitou obdobu ledního medvěda by snad mohl být považován tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), který se živí i tučňáky a stojí na vrcholu potravních řetězců v Antarktidě.

Nejvýznamnějšími zástupci kosticovitých velryb jsou keporkak (Megaptera novaeangliae) a několik druhů plejtváků, mezi něž se řadí plejtvák obrovský (Sibbaldus musculus), myšok (Balaenoptera physalus), sejval (B. borealis) či plejtvák malý (B. acutirostrata).

Z hladkých velryb do Antarktidy zasahuje areál velryby černé čili jižní (Eubalaena glacialis), z ozubených kytovců vorvaně (Physeter macrophalus) a kosatky dravé (Orcinus orca). Kořistí těchto dravců se stávají nejen ryby, ale i tučňáci, tuleni a ostatní druhy velryb. Příkladem zástupce malých kytovců je plískavice jižní (Lagenorhynchus australis).

Mnoho jižních velryb migruje během antarktické zimy do teplých tropických vod, kde rodí mláďata. Ta by nebyla schopná přežít v chladných antarktických vodách. Na jaře se velryby vracejí na jih, a to zejména do míst, kde ustupuje ledový příkrov, neboť tam vzniká oblast vysoké biologické produktivity a tedy dostatečný zdroj potravy.

Vztah antarktické fauny k fauně jiných oblastí

Je minimální. Zdejší kytovci (vorvaň, keporkak, plejtvák obrovský, kosatka aj.) nejsou svým výskytem vázáni výhradně na jižní polární oblast. Ze suchozemských živočichů má Antarktida s faunou jiných oblastí společné pouze některé ptačí druhy: chaluha velká, rybák dlouhoocasý aj. Určitá vzájemná podobnost mezi arktickou a antarktickou faunou je vysvětlována pomocí několika různých teorií, přičemž jednotlivé teorie se mohou uplatnit při vysvětlování rozšíření různých živočišných skupin.

 

Podle některých názorů mohou být antarktická a arktická fauna formami pozůstalými z původní souvislé fauny, jejíž část tropická později zanikla. Jiné teorie upřednostňují názor, že arktická a antarktická fauna vznikly podobným vývojem, pod vlivem vhodných vnějších podmínek.

Podle další teorie mohou některé formy migrovat mezi arktickými a antarktickými moři přes chladné hlubinné vody tropických moří. V tomto posledním případě by se tedy spíše nežli o bipolárním rozšíření mohlo hovořit o rozšíření kosmopolitním (vyskytujícím se na všech světadílech).

Kolonizace Antarktidy

V Antarktidě nebyly podmínky pro kolonizaci oblastí vhodných pro rozvoj života tak příznivé jako v Arktidě, což dokazuje ve srovnání s Arktidou chudší druhová pestrost. Hlavní překážkou je izolace Antarktidy od okolního světa; obklopující oceán dnes dosahuje šířky minimálně 900 km.

Kolonizaci dále komplikuje převládající směr vzdušného proudění a povrchových oceánských proudů sahajících do šířek, kam vybíhají nejjižnější partie Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie, který má všeobecně západní charakter s nepříliš výraznou jižní složkou.

Tato nezbytná složka proudění, která je schopna přinést organické částice do Antarktidy, je výsledkem cyklón. Její zásluhou byly transportovány např. viry, bakterie, mikroskopické řasy, prvoci, houby, kapradiny a lišejníky. Dalším médiem umožňujícím transport mikroorganismů jsou migrující ptáci a v neposlední řadě se na kolonizaci podílí i člověk.

 

Upravená část bakalářské práce Gabriely Durnové

KONFRONTACE GEOGRAFICKÝCH PODMÍNEK POLÁRNÍCH OBLASTÍ kapitola 9. - BIOTA ANTARKTIDY. S jejím svolením upravil: Hynek Adámek.

 

Některá další literatura a webové stránky:

FOGG, G.E.: Biology of Polar Habitats. 1. vyd., Oxford University Press, Oxford, New York, Tokyo, 1998. 262s.

HORNÍK, S., BUZEK, L., MIČIAN, L'., PECH, J., TRNKA, P.: Fyzická geografie II. Odp.red. A. Oberman. 1.vyd., SPN, Praha, 1986. 320s.

OPATRNÝ, E.: Zoogeografie. 1. vyd, Univerzita Palackého, Olomouc, 2001. 190s

British Antarctic Survey - http://www.antarctica.ac.uk/

 

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.