Kde je voda, tam je i život. A platí to i pro místa hluboko pod ledy na Antarktidě. A dokonce i pod 18 metrů tlustým ledem, ve slané vodě, v místech, kde sluneční paprsky nikdy nesvítí a kde panují mrazivé teploty.

Život pod hladinou

Jezero Vida na mapě Antarktidy. Zdroj: Wikipedia

Jezero Vida (na severním cípu McCurdo Dry Valleys na východní Antarktidě) je domovem nově objevených a velmi houževnatých mikrobů.

V odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences zoolog Nathaniel Ostrom (z Michigan State University) publikoval jako spoluautor článek o životě těchto mikrobů ve slané vodě a v -13 ºC.

Ostrom byl součástí vědeckého týmu, kterému se podařilo objevit mikroby přežívající z prastaré doby - předpokládá se, že tyto organismy přežívaly v izolaci 2 800 let. A navíc - celou tu dobu se jim daří přizpůsobovat neuvěřitelným podmínkám - odolávají 20% salinitě a vodě s vysokým obsahem amonia, dusíku, síry a oxidu dusného. Koncentrace těchto látek jsou nejvyšší, jaké kdy byly ve vodách v přírodě naměřeny.

"Je to opravdu extrémní prostředí - pokrývá jej nejsilnější led na planetě a najdete v něm nejnižší stabilní teplotu vody na Zemi," vysvětluje Ostrom. Objevení tohoto ekosystému nám pomůže pochopit další izolovaná a zamrzlá prostředí na Zemi, ale také to pro nás může představovat model pro život na nějaké jiné zamrzlé planetě se solnými ložisky a podpovrchovými oceány - například Jupiterův měsíc Europa.

Jak mohli přežít?

Takhle vypadají. FOTO: Christian H. Fritsen, Desert Research Institute / NASA

Na povrchu Země voda znamená život a rostliny získávají fotosyntézou energii. Naopak, na dnech oceánů, kde uniká vnitrozemské teplo, kam nesahají sluneční paprsky, tam energie vzniká hydrotermálními procesy, a tak vzniká život.

Život v jezeře Vida nemá k dispozici ani světlo, ani kyslík. Má vysoké koncentrace vodíkových plynů, dusičnanů, dusitanů a kysličníku dusného, které zřejmě poskytují chemickou energii těmto pro nás neobvyklým organismům.

Vysoké koncentrace některých látek souvisejí s chemickými reakcemi se skalami bohatými na železo, které jezero obklopují. Následně se předpokládá, že chemické reakce vznikající mezi slanou vodou a horninami jsou zdrojem energie pro metabolismus těchto mikrobů.

Na výzkumu se podíleli vědci z Desert Research Institute, University of Illinois-Chicago, NASA, the University of Colorado, Jet Propulsion Laboratory, Montana State University, University of Georgia, University of Tasmania a z Indiana University.

Úvodní foto: Thinkstock

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Tvorové z hlubin moře, kteří nikdy neměli vidět světlo
• O čem přemýšlí rostliny? Podle biologa jsou inteligentní a dokáží i komunikovat
• Nejhorší sopečné erupce moderní doby. Ta nejdražší je dílem člověka…