Archeologem na Močické pyramidě

Publikováno: 6.9.2004. Autor: Květa Klímová-Pumerová, Přečteno: 7242 ×.

V červencovém čísle našeho časopisu jste mohli číst reportáž o vykopávkách na pyramidách kultury Močiků. Přinášíme nyní svědetví dvou Čechů, kteří se na pracech osobně podíleli.

Stará předkolumbovská a předincká kultura Močiků je známá jen málokomu. Ale ten, kdo spatří fascinující monstrózní pyramidy z miliónů hliněných cihel, neodejde bez zájmu... A teprve pak, ponoříte-li se do hlubin historie, odborných materiálů, muzeí a hlavně archeologických vykopávek, se vám otevře tajuplný svět ukrytý po tisíce let pod nánosy písku, hlíny a dalších cihel.

Portrét "hadího muže".

Každý den jsme rozebírali hliněné cihly slepené deštěm a navátým pískem. Cihly, kterých se tisíc let nikdo nedotkl. Cihly, které nesly stopy svých výrobců, cihly s obtisky rukou starých Močiků, cihly, mezi jejichž vrstvami leží příběhy najatých dělníků a poddaných, kteří na příkaz svých kněží zanášeli nádherně zdobené místnosti s náboženskými výjevy děsivých božstev. Cihly, které měly nést další patro nové a lepší pyramidy.

Staré místnosti ztrácely svojí důležitost, děsivost a tajuplnost. Najednou se i obyčejný člověk, dělník pracující na vykopávkách, podíval dovnitř, kam za vlády tehdejšího vládce směli jen vysoce postavení kněží. Na dno místnosti položili obětiny. Krásný strop z třtinových prutů, natřený jemnou hlinkou a vymalovaný divokými barvami zbourali.

Pak začali nosit obrovské cihly, těžké 5kg. Skládaly se v blocích, které měly přetrvat všechna zemětřesení. "Ty budeš pracovat odsud až sem..." vyryl strážce obyčejných dělníků do krásných malovaných zdí, kdysi tak uctívaných, hlubokou rýhu nožem. A dělníci bez jakékoliv bázně v kdysi zapovězených místech spořádali svačinu - kokové lístky, kukuřice a cukrovou třtinu. A když se nikdo nedíval, ryli do zdi hanlivé značky.

Spolu s ostatními archeology jsme v komplexu El Brujo, na pyramidě "Blanca" strávili dlouhé dny obklopeni starými zdmi. Od úsvitu jsme tyhle cihly rozebírali a vrstvu po vrstvě odkrývali tajemství pyramidy. Tajemství krvelačných božstev a jejich služebníků kněží. Opatrně jsme je brali do rukou a hledali stopy fresek, které by mohly být chybějícím kouskem ze zdí, které byly při zástavbě zbourány a jejichž cihly byly použité jako stavební materiál. Oprašovali jsme je štětečkem, ofukovali a sbírali kokové lístky, pírka ptáků, úlomky mušlí...A pak jsme konzervovali přes tisíc let starý štuk - na některých místech zachován v dobrém stavu, na jiných drobící se pod rukama. Slunce bylo horké, proti tomu chlad starých zdí za brzkého rána a hladoví komáři z blízkých mokřin.

Přesto jsme vytrvali. Už tahle práce byla pocta. Archeologové, kteří výzkumy na projektu El Brujo vedou, se spálili mnohokrát a důvěru rozdávají po troškách. Jeden slavný archeolog z USA ve volných chvílích vykrádal hroby rozkopané ještě po ilegálních vykradačích, vlastní zaměstnanci se nekontrolovatelně obohacují na pyramidě soukromým průvodcovstvím a prodejem fotografií utajených starých fresek.

My jsme zde zažili nejkrásnější týdny našeho života, ošoupali si prsty do krve a padali vyčerpáním po celodenní dřině. Výsledek však stojí zato. Močikové již nejsou velká neznámá.

Bílá Pyramida, komplex "El Brujo"

Během naší práce na této pyramidě se nám podařilo získat i důvěru místních zaměstnanců, jinak až podivně mlčenlivých. Možná proto, že věděli, že jsme v jejich vesnici začali učit šedesát lidí angličtinu zdarma, možná proto, že jsme pracovali tvrdě, možná proto, že se svěřit chtěli. Takové tajemství se drží v tajnosti těžce.

Většina dnešních zbývajících zaměstnanců v komplexu El Brujo jsou totiž bývalí huacéros, neboli vykrádači hrobů. To oni systematicky prohledávali poušť v okolí. To oni našli podivnou zeď s krásnými reliéfy, tzv. kalendář, který se dnes označuje za nález století. I když si jednotlivá Močikovská města bývají svými freskami podobná, na žádné jiné pyramidě nikdy podobný kalendář nalezen nebyl. Někteří z bývalých vykradačů s několikaletým zpožděním oznámili svůj nález pověřeným vědcům. A i když se zprvu setkali s nezájmem a výsměchem (kalendář nikdo nečekal, odmlouval všem tehdejším utvrzelým představám o Močicích), nakonec ukázali na ukryté místo.

Dnes se o úspěchu huakérů nemluví, zahraniční reportéři, kteří komplex oficiálně navštíví, se to nedozvědí. Projekt El Brujo potřebuje peníze a sponzory, kteří by těžko něco darovali, kdyby pak ve svých ročenkách měli psát o vykradačích hrobů.

I tak se finanční zásoby vykopávek krátí. Pokud se neobjeví vhodný sponzor do pěti let, projekt El Brujo bude uzavřen. Můžeme jen doufat, že vítr, písek a monzunový déšť neudělá na fantastických freskách své, zvlášť teď, když jsou odkryté a nezakonzervované.

Studna

O tom, že Močikové používali posvátné studny, se prakticky neví. Jediné dvě, které byly nalezeny před několika lety, se nacházejí v areálu komplexu El Brujo. Archeologové předpokládají, že jejich posvátná voda byla používána pro obřadní očistu a léčení. Je však také velmi pravděpodobné, že v odrazu vody pozorovali Močikové přechody vesmírných těles v zenitu.

Když Močikové El Brujo kolem roku 650 n.l. opouštěli, kněží obětovali asi 30letého muže, který byl zasypán v jedné ze studní. Stal se z něj hlídač posvátného místa. Druhá studna nebyla dodnes prozkoumána.
Spirálovité konstrukce studní jsou podobné těm z jižněji položené planiny Nasca. Nascové byli současníky Močiků, zdá se proto logické, že se tyto jinak velmi odlišné kultury navzájem ovlivnily.

Studna je hluboká 12 m, má 4 m v průměru. Příkré schodiště vytesané do stěn je velmi úzké. I když jsme v poušti, na dně je voda.

Fresky - rejnoci

Výzdoba zdí se měnila s dobou - kolem r. 300 bývala symboličtější a jednodušší, a jednalo se o fresky. Zdi novější byly zdobeny velmi precizními reliéfy.
Rejnoci si výsadní postavení udrželi dlouho, ale nikdy se neobjevili na venkovních zdech - pro oči chudých poddaných. Byli vyobrazováni uvnitř pyramid na těch nejtajnějších místech. Rejnok byl podle Močiků jedním z nejmocnějších tvorů této planety - každé setkání s ním zabíjelo. Po čase si Močikové vytvořili velmi stylizovanou podobu, která se objevuje na mnoha pyramidách.

Fresky - tanečníci

Je neuvěřitelné, že tanečníci (též nazývaní "oficiálové"), kteří zdobí zeď na severní straně, na nás zírají široce otevřenýma očima, zatímco ti, kteří čelí každodennímu velmi ostrému zapadajícímu slunci za oceán, mají oči zavřené. "Jen si zkuste koukat chvíli na západ" vyzve nás Antonio, vedoucí archeologů, a my to zkoušíme...během dvou vteřin se nám oči v bolestivé křeči zavírají.

Vykopané hroby

Staré hrobky, kde byli lidé pohřbíváni s úctou a se všemi náležitostmi, jsou dnes otevřené, překopané, vybrakované a zničené. Kosti se válí všude a kusy rozbité keramiky také. Je vlastně nelogické, aby tu bylo tolik hrobů, ale jednoduchá odpověď existuje. Tenhle plochý kousek krajiny nebyl nikdy úrodný a po odchodu Močiků si zde následující kultury Chimů a Lambayeque udělaly pohřebiště. Místo jim muselo připadat také dostatečně posvátné - kvůli pyramidám, které tu Močikové zanechali.

Fresky - hadí muž

Kdo byl tento muž s vyceněnými zuby a s hady, kteří vyrůstají z jeho těla zakončeni hlavami lišek a kondorů? Nadpřirozená bytost nebo mocný vládce v jednom ze svých mnoha převleků? Každá dynastie jej zobrazovala trochu jinak, ale tento motiv se objevuje na všech močikovských pyramidách, vzdálených od sebe stovky let a stovky kilometrů.

Fresky - obětování dítěte

Obětování nebyly ušetřeny ani děti. Na reliéfu je vyobrazen kněz s obětním nožem ve tvaru mocného vesmírného tělesa Měsíce. V levé ruce drží za vlasy malé dítě. Obětování "neposkvrněných" je velmi typické pro místní civilizace: například Inkové věřili, že krev mladých krásných panen je pro oběť božstvům to nejlepší.

Oběd na pracovišti

Zaprášení, špinaví a k smrti unavení. Tak jsme strávili každý den naší několikatýdenní práce. Záchrana starých fresek/štuků, které se svou strukturou podobají bíleným zdím ve starých chalupách, je velmi jemná, trpělivá a zdlouhavá. Často také deprimující, to když se vám rozpadá pod rukama. Odměnou nám bylo přátelství podivínských huakérů, slavných archeologů a všechny ty krásné zážitky - odkrývat místa, kterých se nikdo přes tisíc let nedotkl.

Nový objev

Ač bez peněz a neproslavena, Huaca Blanca připravila nejedno překvapení ve freskách, které se svým uměleckým a grafickým zpracováním nepodobají ničemu jinému. Odkryté fresky "rozcuchaného muže" každého zaskočily. Archeologové v nich nacházejí jasnou spojitost s Andskou kulturou Chavín, která je ještě o 1300 let starší než Močikové.
Pokaždé, když archeologové narazí na novou zeď, jsou šokováni nečekaným nálezem. Naposledy to byly zbytky stropu, který býval stejně barevný jako zdi. Před nedávnou dobou sloupy z hliněných cihel, zdobené stejnými výjevy jako zdi. A to je prozkoumána teprve minimální část celé pyramidy.

Keramika

Dokonalá keramika svými jemnými odlišnostmi tvarů, zdobením, barvami i použitím mluví pro archeologa jasně. Nejlépe se v nich však vyznají sami vykradači hrobů. Na fotografiích je malá část soukromé sbírky jednoho z nich, jakou nemá ani místní muzeum. Vykradač své vázičky miluje natolik, že ho nezlákají ani tučné nabídky bohatých sběratelů.

Kreslič Segundo

Rekonstrukční kresby Močických pyramid, jejich exteriérů a interiérů jsou dílem šikovného "kresliče" Segunda. Byly předlohou i pro kresby uveřejněné v červencovém čísle NG.

Konzervace zdi

"Chtěli, abych je zavedl na místo, kde jsem na tu podivnou zeď narazil. Nejdřív mi museli slíbit, že mě nikdy nezavřou, nebude mě otravovat policie a dají práci mě a deseti kamarádům. Nejdřív se cukali, že prý budou mít práci jen pro dva, protože nechtěli zaměstnat vykradače hrobů. Ale nakonec jim došlo, že bez nás stejně nic nenajdou, protože my tomu prostě rozumíme nejvíc. A tak souhlasili a já jim zeď ukázal..."
Dnes je Arturo spolu se svými kamarády čestným zaměstnancem projektu El Brujo. Na snímku konzervujeme zeď.

Opršelá pyramida

Během stavby jedné pyramidy bylo v průběhu času použito několik způsobů kladení cihel. Osvědčily se všechny: na výšku jako knihy, na plocho jako mozaika i na rovnávání cihel na sebe na šířku. Možná právě díky mnoha rozdílným způsobům budování zdí ještě stále pyramidy stojí, i když se dnes podobají spíše kopcům.

Předkolumbovský pes

Předkolumbovský pes je stejně podivný jako Močikové a odporuje všem zažitým představám o psech: je plešatý, černý, horký a nejraději leží na slunci. Močikové ho proto měli velmi rádi - používali ho jako ohřívač na revmatická místa. Španělští dobyvatelé tohoto tvora málem vyhubili - připadal jim ošklivý a jediným vysvětlením bylo obvinění: "Je to sám satan".
V současné době se mu daří lépe: je oficiálním maskotem každých Močikovských vykopávek.

doporučit článek e-mailem | tisk článku