Karlův most slaví výročí

Unikátní pohled na vltavské údolí. Pohled se nabízí z lešení postaveného na severní, 82 metrů vysoké novogotické věži katedrály sv. Víta. V místě oranžovo-žlutého zbarvení oblohy se za několik sekund vynoří sluneční kotouč.

Podvečerní pohled od zlaté báně věže kostela sv. Salvátora na kostel sv. Františka z Asissi (součást kláštera Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou), na Karlův most a na panorama Pražského hradu.

Letecký snímek z pilotní kabiny Boeingu 737. Z letové hladiny cca 1 000 metrů se naskýtá pohled na vltavské údolí od Tančícího domu u Jiráskova mostu po Mánesův most u náměstí Jana Palacha.

Detail kartuše na sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana, přezdívaném Turek na Karlově mostě. Dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1714 oslavuje zakladatele řádu trinitářů, kteří vykupovali křesťany z tureckého zajetí.

Neobvyklý pohled na Krista, část Kalvárie - sousoší Sv. kříže. Jde o nástupce nejstarší výzdoby mostu. Dřevěný kříž zdobil most již od počátku, v roce 1706 byl vyměněn za bronzový a v 19. století doplněn o kamenné sochy. Kristovu sochu daroval císař Leopold I. a hebrejský nápis musel dát zhotovit koncem 17. století pražský Žid Elias Backoffen jako trest za údajné hanobení kříže.

Ranní pohled na část galerie soch a sousoší. Díla vznikla především v 18. století; část originálů z této doby se na mostě nachází dodnes. V záběru září lucerny veřejného osvětlení, které se na mostě objevilo téměř současně se sochami. Roku 1723 bylo zavedeno olejové osvětlení, později (1866) bylo nahrazeno plynovým a následně elektrickým. Dnes se opět diskutuje o návratu osvětlení plynového.

Až v nočních hodinách dokončili tesaři stavbu dřevěného jeřábu postaveného podle návrhu Petra Růžičky, tesařského mistra a majitele společnosti Ars Tignaria, a statika Víta Mlázovského. Jeřáb je jako ve středověku poháněn pouze lidskou silou (chůzí v bubnu) a byl použit k snímání dožilých betonových kopií (výdusků) a osazování kopií původních gotických soch na průčelí Staroměstské mostecké věže. Autorem kopií je tým sochařů Tomáše Rafla.

Snímání výdusků soch z průčelí Staroměstské mostecké věže předcházely pečlivé přípravné práce. Sejmuta byla i ochranná síť, která tam byla pro ochranu kolemjdoucích před odpadávajícími částmi soch, nikoli proti holubům.

Před zahájením oprav 8. a 9. mostního pilíře (počítáno od staroměstské strany mostu) bylo nutné upravit plavební dráhu pro lodě proplouvající pod vedlejšími pilíři. Vybagrovalo se značné množství materiálu, a to včetně bloků a dlažby z Juditina mostu.

Svéráznou ilustrací dějin, které procházely po staletí po Karlově mostě, jsou zbraně a jejich zbytky nalezené na říčním dně pod spojnicí obou vltavských břehů.

Během oprav byly do dna zaraženy mohutné ocelové štětovnice, tzv. "larseny", tvořící jímku, jež po odčerpání vody umožnila opravovat tělesa pilířů "suchou nohou". Na vltavském dně byly při tom nalezeny stopy po podobných - dřevěných - jímkách, které se v minulosti používaly ke stavbě i k nutným opravám.

Na vltavském dně přímo pod základy mostu nalezli potápěči kruhové kameny zvané otesky. Pravděpodobně jde o polotovary pro výrobu středověkých mlýnských kamenů,o nichž je zmínka i v účetních knihách z doby stavby Karlova mostu. Nad otesky na stěně z pískovcových bloků jsou původní kamenické značky.

Archeologická sonda provedená v roce 1903 stavebním archivářem královského hlavního města Prahy a c.k. konservátorem Janem Herainem na povolení tehdejšího křížovnického velmistra Marada. Odhaluje raně gotický vstupní portál původního křížovnického kostela Svatého ducha založeného roku 1252, do kterého se vstupovalo přes tři schody přímo z paty Juditina mostu. Zbytky pochozí dlažby vozovky Juditina mostu jsou patrné před opukovými schody.

V prostoru triforia Svatovítské katedrály jsou rozmístěny sochařské portréty členů královské rodiny a osob, které se zasloužily o chrám. Mimořádně působivé plastiky, které neměly ve své době v Evropě obdoby, vytvořili umělci svatovítské Parléřovy huti. Patrně nejvýznamnější je Parléřova busta Karla IV.

Busta Petra Parléře, který se podílel na návrhu a stavbě Svatovítské katedrály. Císař povolal Parléře do Prahy roku 1356, aby po smrti Matyáše z Arrasu (1352) pokračoval ve stavbě katedrály sv. Víta. Parléř původní plány přepracoval, vystavěl chór katedrály, který překlenul křížovou klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Kromě katedrály projektoval a podílel se na stavbě dalších památek, mj. kamenného mostu přes Vltavu (později nazvaného Karlův); i v tomto případě také navazoval na předchozí práce. Osobně patrně navrhoval Staroměstskou mosteckou věž a kapli Všech svatých na Pražském hradě, kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.

Detail jedné ze dvou mohutných dubových desek, do nichž vyřezal Kašpar Bechteler reliéf s námětem útěku "zimního krále" Fridricha Falckého z Prahy po bitvě na Bílé hoře. Dílo z roku 1623 je ojedinělým zobrazením Pražského hradu ze severu a zároveň pravděpodobně nejstarším plastickým vyobrazením Karlova mostu.

Technický výkres, jehož originál je uložen v Archivu hl. města Prahy, zachycuje plány opravy mostu po poškození povodní z roku 1784. V únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly mostní oblouky a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Pět mostních pilířů bylo silně poškozeno. Rekonstrukční práce vedl inženýr Berger spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými pilotami, které se do dna zatloukaly ručními beranidly. Na piloty byl nasazen dřevěný rošt a na něj pokládány mlýnské kameny.

Lept z roku 1784 od Karla Salzera o rozměru 47,5x32 cm. Tato grafika zachycuje opravu mostních pilířů a její technologické řešení. Ve spodní části je zachyceno půdorysné založení pilířů Karlova a Juditina mostu.

Na patnácti pilířích Karlova mostu je rozmístěno 30 soch a sousoší. V řadě případů jde o kopie; část originálních barokních soch je umístěna například na pražském Vyšehradě v největší prostoře tamních kasemat zvané Gorlice.

Katastrofální povodeň v roce 2002 Karlův most vydržel. Náporům velké vody však ve své historii čelil mnohokrát. Již v roce 1367, deset let po zahájení stavby, pobořila velká voda pilíř rozestavěného mostu. Různou měrou byl most poškozen při povodních v letech 1432, 1496, 1501, 1784, 1845 či 1872. Obrovské škody na Karlově mostě napáchala povodeň v roce 1890. Na snímku jezero, které se rozlilo u stanice metra A - Malostranská při povodni v srpnu 2002. (Více v NG 8/2003)

Koncert: Rybova Česká mše vánoční - 23.6. Nedočkavci se scházejí v polovině roku pod novogotickými schody vedoucími na Kampu, aby si zde - zahalení do šál a kulichů - zazpívali slavnou vánoční mši Jana Jakuba Ryby. Sboroví zpěváci z různých sborů si tak recesisticky připomínají Vánoce.

Japonští svatebčané na Karlově mostě. Karlův most se od počátku devadesátých let minulého století stal "světovým turistickým hitem". Tento zájem ilustruje i příklad mladého páru z Japonska, který přijel do Prahy uzavřít sňatek a svatební fotografie jim jejich japonský fotograf pořizoval v centru Prahy, především pak na Karlově mostě. Škoda jen, že oslavenci mají šaty z typické evropské půjčovny.

Rybář v ranní mlze. I dnes je možné v okolí Karlova mostu téměř celoročně vidět rybáře, kteří stejně jako jejich předchůdci kotví své pramice na přístavišti zřízeném kousek po vltavském proudu.

Gotický most v Písku zdobený barokními sochami pochází ze 13. století a je nejstarším dosud užívaným mostem na našem území. Při povodni v roce 2002 voda sahala až přes korunu mostu a značně poškodila kamenné zábradlí. Samo těleso mostu však přečkalo velkou vodu bez větších škod.