Úvodní stránka › Archeologie a historie

Vybili jsme neandertálce?

Publikováno: 14.8.2003. Autor: Michael Josephy, Přečteno: 12001 ×.

Když se portugalský student Paolo jedno odpoledne v roce 1998 vypravil do Lapedského údolí, netušil, že jeho už tak šťastný nález prehistorických kreseb iniciuje archeologický objev mnohem většího významu.

Na základě jeho nálezu totiž Joao Maurício a Pedro Souto objevili pod převislou vápencovou stěnou portugalského Lagar Velho (nedaleko Leirie, cca 120 km od Lisabonu) uloženou lidskou kostru. Jak později zjistil Joao Zilhao a jeho blízká spolupracovnice Cidália Duarte z "Instituto Portugues de Arquelogia", jednalo se o kosterní pozůstatky čtyřletého chlapce, jejichž stáří je odhadováno na 24 500 let.

Zajímavý je už samotný fakt, že šlo o první nalezený důkaz paleolitického typu pohřbívání na Iberském poloostrově.

Obdobný způsob pohřbívání, spolu s pokryvem červeného sedimentu - okru (který se mimo jiné používal i na jeskynní kresby) a s provrtanými schránkami žluté plážovky Littorina obtusata, je znám z období mladšího paleolitu v České republice (např. naleziště Dolní Věstonice, Pavlov), ale například i v Itálii (Arene Candide, Barma Grande, Caviglione, Ostuni).

Poté, co však Joao Zilhao přizval k analýze kosterních pozůstatků předního amerického paleoantropologa Erika Trinkause, uznávaného odborníka na neandertálce, který je mimo jiné podepsán pod několik výzkumů v Dolních Věstonicích a Pavlově, došlo k daleko významnějšímu zjištění: kostra chlapce z Lagar Velho obsahuje jak kosterní znaky neandertálců, tak moderního člověka.

Neandertálci byli poměrně malé postavy (cca 160 cm), ale velice spoří a mohutně stavění. Ve srovnáním s moderním člověkem vynikala především mohutná šíje a těžké končetiny. Stavba jejich předloktí, stejně jako například stehenní kosti, poskytovala solidní základnu pro úpony velké svaloviny. Na hlavě bylo nejlépe čitelné nízké ustupující čelo, mocné nadočnicové valy, široký obličej a masivní spodní čelist bez bradového výběžku. Kapacita mozkovny byla oproti ?primitivnímu a neotesanému? vzezření již velmi vysoká, její hodnoty se pohybovaly mezi 1300 ? 1700 cm a mnohdy tak přesahovala průměrnou lebeční kapacitu současného člověka (velikost mozku však nutně nehovoří ve prospěch vysoké inteligence).

Kosterním poukazem k neandertálcům byla tedy především celková robustnost kostry - opory pro typickou silnou muskulaturu a specifické rozměry a poměry dílčích kostí; zmenšené zuby, stažení mohutné střední obličejové partie (čelistí), brada a lebka (ústup nadočnicových oblouků) jsou lebeční znaky moderního člověka.

Podle Cidálie Duarte, která se ve své nálezové studii opírala i o práce našich antropologů (mmj E.Vlčka a J. Matiegky), je morfologická mozaika kostry ?chlapce z Lagar Velho? důsledkem zkřížení regionálních neandertálců s lidmi moderního typu, kteří přišli na jih Iberského poloostrova. Erik Trinkaus v tomto smyslu hovoří o kosterním nálezu jako výsledku křížení několika generací.

Pokud skutečně došlo ke zkřížení obou hominidních větví, pak to ? alespoň v genetickém smyslu znamená -, že neandertálci nezmizeli z Evropy cca před 28 000 lety, jak se dosud předpokládalo. Pokud bude hypotéza potvrzena a nalezeno více známek křížení, budeme muset přijmout novou teorii: že totiž neandertálci jsou spíše poddruhem moderního člověka (Homo sapiens neanderthalensis), nežli pouze oddělenou (či slepou) druhovou větví (Homo neanderthalensis), za kterou byli a někdy i jsou považováni a jež byla kompletně vymístěna a zlikvidována člověkem moderního typu.

Homo sapiens, člověk moderního typu, se podle podkladů genetických a fosilních studií vyvinul z archaických forem H.sapiens, kteří se předtím vyvinuli z pozdních forem Homo erectus v Africe (zde žili před 130-190 tisíci lety) a odtud se rozšířili do ostatních části světa. Na Předním východě se Homo sapiens objevuje už před 80-120 tisíci lety, v Evropě a střední Asii jsou nejstarší nálezy cca 40 tisíc let staré.

Paralelně s tím, jak se v Africe se vyvijel Homo sapiens, se v Evropě vyvíjeli neandertálci. Do Afriky se neandertálci nikdy nedostali. Naopak s příchodem Homo sapiens do Evropy (tedy cca před 40 000 lety) lze konstatovat, že neandertálci zmizeli během pěti až deseti tisíci let po příchodu moderních lidí. Přitom neandertálci (a jejich předchůdci) předtím v Evropě úspěšně přežívali statisíce let, včetně všech dob ledových.

Pokud můžeme vycházet z neustále proměňujícího se časového vymezení, pak spolu Homo sapiens a Homo neanderthalensis žili cca od roku 40 000 do roku 27 000 na stejném kontinentě.

Podle některých expertů probíhala ?demografická a biologická? hranice území, na kterých oba druhy žily, zhruba podél řek Rýn a Rhona. Právě skupiny neandertálců na východ od Rýna kladly největší odpor. Pozdní neandertálci totiž rozhodně nebyli ?zaostalí a neohrabaní troglodyté z jeskyně?, jak je líčil paleontolog Michael Brown, a jejich odchod nebyl tak rychlý, jak předpokládal.

Tito neandertálci si již dokázali osvojit pokročilé technologie k výrobě zbraní, kterým se přiučili od H. sapiens, pohřbívali mrtvé, začali si s uměním a snad byli i schopni vytvářet, vedle posunků, komunikačně smysluplné zvuky (podle nálezu spodní čelisti v izraelské jeskyni Kebara).

K čemu tedy mohlo dojít při kontaktu dvou zprvu kulturně i biologicky odlišných skupin rodu Homo?

Nemilosrdný boj, genocida, páření, soutěž, spolupráce? Newyorský prehistorik Ian Tattersall zužuje možnosti soužití na dvě: buď byl neandertálec ?eliminován v přímém konfliktu? a nebo nepřímo, prostřednictvím ?ekonomické soutěže?.

Ve skutečnosti mohly být tyto dvě možnosti spojené. V místech, kde docházelo k nedostatku přírodních zdrojů pro přežití a neujal se žádný mezidruhový hospodářský model, docházelo k postupnému vyhlazování neandertálců ? na úkor stále většího rozvoje H. sapiens tkvících v možnostech: symbolické komunikace, organizace, širší spolupráce, tvořivosti, efektivnějšího rozmnožování a pěstěných příbuzenských vazeb.

Jedním z klíčových procesů v soupeření mezi různými společenstvy je rozvoj komunikace. Chce-li nějaká skupina svrhnout tu druhou, obrat jí o nejprve společné zdroje a vystoupat přes její záda na žebříku evoluce, je rozumné to předem připravit, zosnovat plán a domluvit se.

Tak se zřejmě stalo, že zhruba stejně bystří příslušníci rodu Homo vyhladili zhruba stejně bystré soukmenovce a nadále zůstali na zemi, svého druhu, sami.

---

NEANDERTÁLCI U NÁS

Podle analýzy dosavadního archeologického materiálu z nálezů v jeskyni Kůlna, Šipka a Čertova Díra se na našem území neandertálci pohybovali v období přechodu středního a mladšího paleolitu asi před 45-50 000 lety.

Zhruba za dalších 10 000 let z našeho území mizí a objevují se zde lidé druhu Homo sapiens: nejstarší kosterní pozůstatky (cca 35 000 let) se našly v Mladečských jeskyních u Olomouce a patří zároveň k nejstarším exemplářům H.sapiens v Evropě.

Nepodařilo se prozatím přesněji určit, zda se na našem území tyto dva rozdílné typy lidí setkali (tak jako v portugalském, ale i španělském či francouzském) případě. Neví se, jak a kdy došlo k jejich interakci a jak souvisel příchod Homo sapiens s vyhynutím neandertálců.

Na tyto a další nevyřešené otázky přechodu středního a mladšího paleolitu (tj. před 30?50 000 lety) se pokouší prostřednictvím svého archeologického průzkumu na území ČR najít odpovědi Čechoaustralan Ladislav Nejman, archeolog z Australian National University. Říká: ?Význam a unikátnost území ČR spočívá v tom, že z období přechodu středního a mladého paleolitu, tj. z doby před 35-45 000 lety, jsou na našem území archeologické naleziště bohaté v kamenných artefaktech a nástrojích. Hustota těchto nalezišť je po Francii zřejmě největší v Evropě.?

Ladislav Nejman se na několika lokalitách (jeskyně Kůlna v Moravském krasu, Stránská Skála, Bohunice v Brně a Vedrovice u Moravského Krumlova) věnuje kvantitativní analýze vykopávek kamenných artefaktů. Říká: ?Získám tím informace o měnící se pohyblivosti populací (mobility), využívání krajiny (land-use), ekonomii, technologické organizaci a různé technické stránky výroby a využití surovin a hotových kamenných nástrojů.?

Na řadě z památek lze dokumentovat existenci technologických a typologických rozdílů v kamenných nástrojích neandertálců a Homo sapiens (např. v technice úštěpků z hrotů zbraní). Co je zajímavé, že právě ?přechodové? kamenné nástroje z Moravy vykazují (podobně jako kostra z Lagar Velho) současně znaky obou zástupců rodu Homo. Bohužel zatím nevíme, kdo tyto přechodné nástroje vyrobil, protože se prozatím nepodařilo najít lidské kosterní pozůstatky související s těmito nástroji.

Nález kostry chlapce z Lagar Velho, podobně jako kamenné nástroje z Moravy, kladou mnoho znepokojujících otázek, na které je třeba teprve hledat odpovědi. Možným příspěvkem do sporů o principech lidské evoluce mohou být i archeologické objevy Ladislava Nejmana, který v současnosti provádí výzkum na území ČR. Tyto nálezy a jejich detailní analýza by pomohly blíže vypovídat o ?době přechodu?, době, kdy člověk moderního typu (Homo sapiens) přišel do kontaktu s neandertálci a jaké toto setkání mělo biologické a kulturní dopady.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor