Úvodní stránka › Česká mozaika › 2006

Češi v tropech na výzkumu hmyzu

Publikováno: 6.12.2006. Autor: Andrea Pflimpflová, Přečteno: 20665 ×.

Říše hmyzu je v tropických oblastech neuvěřitelně pestrá. Odborníci z celého světa zkoumají proč. Na biologických výzkumech v divoké a zachovalé přírodě ostrova Nové Guineje se podílejí i vědci z Česka. Jejich výsledky nám mohou poskytnout dokonce i srovnání s naší přírodou. Více najdete v prosincové české mozaice.

V Binantang Centru vede výzkumy profesor Vojtěch Novotný z Jihočeské univerzity, kromě něj v tomto tropickém pracovišti pracují další Češi, Američané, Britové, ale i místní znalci. Jejich výzkum je českým projektem, který je financován grantem National Geographic Society.

Více o možnostech získání vědeckých grantů NGS si přečtěte na webu NGS. Třeba se právě váš výzkum také zařadí po bok výzkumů Leakyho, Goodallové či Cousteaua.

S profesorem Vojtěchem Novotným jsem si povídala o mezinárodní spolupráci i o úskalích vědecké práce v tropech.

Laboratorní technici třídí vzorky hmyzu v horské provincii Simbu. Foto: Tim Lmaman.

VOJTĚCH NOVOTNÝ

Pracovník Biologického centra AV ČR, profesor ekologie na Jihočeské univerzitě , vedoucí The New Guinea Binatang Research Center Ltd., Madang, Papua New Guinea, editor European Journal of Entomology. Podrobnější informace o novoguinejské stanici Binatang Center najdete na jejím webu.

Ve své vědecké práci se zabývá rozmanitými druhy býložravého hmyzu, který žije v tropických deštných lesích.

Jaká byla vaše dosavadní profesní cesta, která vás přivedla až k práci popisované v časopise?

Jsem tropickým ekologem, takže přirozeně pracuji v tropických zemích. Zaměření na Papuu-Novou Guineu je ovšem i mezi tropickými biology poněkud neobvyklé. Z biologického hlediska je to volba zcela opodstatněná, neboť ostrov Nová Guinea je biodiverzitní velmocí - žije na něm přibližně 5% všech rostlinných a živočišných druhů světa. Biologové se ovšem ve své práci nevyhnutelně řídí i praktickými ohledy, a tak většinou skončí na jedné z několika pohodlně zařízených výzkumných stanic v Panamě, Kostarice, Keni, Austrálii nebo na Borneu.

Práce na Nové Guineji je obtížná právě proto, že je tam výzkumná infrastruktura tak vzácná, až jsme si i výzkumnou stanici nakonec museli postavit sami. Rozhodnutí o tom, že Nová Guinea bude hlavním dějištěm našeho výzkumu, vlastně nikdy nepadlo a je pro český výzkum tak nesamozřejmé, že ani po žádné racionální analýze padnout nemohlo. Dnešní projekt je paradoxně neplánovaným výsledkem postupného rozšiřování původně drobné šestiměsíční studie, již jsem na Novou Guineu přijel uskutečnit se svým kolegou Yvesem Bassetem před deseti lety. A ta studie se nám trochu protáhla.

Podařilo se vám získat přestižní grant NGS. Popište nám prosím okolnosti jeho získání.

Každý vědec musí bohužel věnovat podstatnou část svého času nikoli bádání, ale hledání peněz na své projekty. National Geographic Society má tradičně velké porozumění pro ekologické výzkumy v tropických zemích, takže jsme ji považovali za duchovně spřízněného partnera. Její nadace je krom toho otevřená žadatelům bez ohledu na národnost a místo výzkumu. Otevírá tedy možnosti i pro výzkum v rozvojovém světě. To bohužel není ve světě financování vědy vůbec pravidlem.

Myslíte, že mají i ostatní čeští vědci šanci vstoupit do tak uznávané mezinárodní spolupráce?

Za komunistického režimu byla mezinárodní spolupráce, a to zejména s určitými zeměmi, považována za něco přínosného samo o sobě, bez ohledu na výsledky. Podobně bohužel vidí spolupráci, a to zejména s určitými zeměmi, i Evropská unie, kde jsou výzkumné projekty posuzovány do značné míry podle toho, kolik zemí se do nich alespoň formálně zapojí.

Domnívám se, že mezinárodní spolupráce sama o sobě není žádnou hodnotou, pokud nepřispívá ke kvalitě výzkumu. K úspěšné spolupráci je třeba mít co nabídnout. V našem týmu se například výborně doplňují odborné specializace jednotlivých členů, takže kolektivně máme zkušenost ve studiu hmyzí a rostlinné ekologie, fylogeneze, taxonomie i statistických metod, tedy široký záměr nezvládnutelný žádným solitérním vědcem a často ani žádným jednotlivým pracovištěm.

Mezinárodní týmy mohou profitovat i z dílčích výhod akademických systémů v jednotlivých zemích. My využíváme toho, že pracovníci Akademie věd ČR nejsou na rozdíl od univerzitních kolegů zatíženi výukou a mohou tedy trávit v tropech dlouhé měsíce a léta. Náklady na české doktorandy, neplatící školné, jsou ve srovnání s americkými nízké, zatímco americké výzkumné granty jsou naopak vydatnější než ty české. Novoguinejští technici mají unikátní zkušenost z tropických lesů, nedosažitelnou v mírném pásmu, zatímco euroameričtí studenti mají zase lepší teoretické vzdělání. A tak je na naší novoguinejské stanici možné nalézt zejména vědce z AV ČR, doktorandy z Jihočeské univerzity a dalších českých univerzit, novoguinejské techniky a americké peníze.

Kromě těchto technických aspektů je třeba se v týmu i osobně snášet a vědci musí mít tedy vzájemně kompatibilní povahy. To bych řekl je hlavní překážkou vědecké spolupráce, neboť právě vědci nejsou obecně známi pro svoji skromnost a nekonfliktnost. Mnohé úspěšné týmy se rozpadnou právě pro osobní spory - ostatně totéž platí i pro rockové kapely.

Jaké jsou klady a úskalí mezinárodní spolupráce na globální úrovni, jako je Nová Guinea - ČR? Narazili jste nějak markantním způsobem na odlišné vidění světa?

Nová Guinea a Česká republika jsou opravdu odlišné světy, i když stojící na stejných základech. Tropická ekologie vůbec je věda provozovaná sice na rovníku, ale převážně biology přišedšími z mírného pásma, takže určitý střet kultur je nevyhnutelný. Proto je také životnost tropických projektů obvykle krátká, neboť místní úřady i obyvatelé je považují za něco podivného, až podezřelého. Vysvětlit laikům, a to nejen novoguinejským, jaký je vlastně smysl základního výzkumu, jenž pracně a za velkých finančních obětí léta shromažďuje na první pohled zjevně neužitečná data, aby s nimi potom činil laikovi nesrozumitelné mentální operace nevedoucí prokazatelně k tomu, že bude chleba zítra levnější, je velmi těžké. Mně se to ani po deseti letech ještě nepodařilo.

Mohl byste popsat jeden pracovní den v Binatang Centru?

Pokud někdo očekává permanentní dobrodružství, bude zklamán. Naše výzkumná práce v laboratoři a terénu se významně neliší od provozu ostatních vědeckých pracovišť, včetně těch v Česku. Rozdíl je snad jenom v tom, že z oken laboratoře máme výhled na bílé písky korálové zátoky Nagada, vroubené palmami a omývané trvale vyhřátým Pacifikem. Do terénu se také nedostaneme škodovkou, ale letadélkem Cessna, přistávajícím na polních letištích vyklučených uprostřed rozlehlých deštných pralesů. Ale jinak je to úplně jako v Českých Budějovicích.

Pohled do složených očí jednoho z mnoha tisíc novoguinejských druhů motýlů. Foto: Tim Laman.