Úvodní stránka › Česká mozaika › 2006

Po cestě slepých brouků

Publikováno: 1.6.2006. Autor: ptala se Andrea Pflimpflová, Přečteno: 13446 ×.

V červnové české mozaice se projdeme Cestou slepých brouků. Navštívíme jeskynní systémy Černé Hory, kde čeští vědci objevují a dokumentují nové druhy brouků a dalších živočichů. Průvodci nám budou R. Mlejnek a P. Zajíček, autoři reportáže v časopise.

Vlastnímu průzkumu předchází transport materiálu do odlehlých oblastí. Autoři: R. Mlejnek (vlevo) a P. Zajíček v pohří Rumija.

Často se nás naši čtenáři ptají, jak se našinec k práci biospeleologa dostane. Mohli byste popsat cestu, která vás přivedla až do jeskyní v Černé Hoře?

R. Mlejnek: Entomologii se věnuji od roku 1978, biospeleologii od roku 1985. Výsledkem zahraničních průzkumů bylo spoluautorství na popisech 12 nových taxonů jeskynních brouků a četné práce faunistické a bionomické. Osobně si nejvíce cením objevu a následného popisu nového rodu jeskynního brouka z jižní Hercegoviny - Nauticiella stygivaga Moravec & Mlejnek, 2002 a patří ke čtyřem na světě známým tzv. "filtrátorům vody". Další rozsáhlá práce o jeskynní fauně Západních Karpat, která obnáší tisíce údajů, je v současné době dokončována. Černá Hora, stejně jako ostatní státy bývalé Jugoslávie, jsou výjimečné z hlediska četnosti jeskyní a propastí a také života v nich.

P. Zajíček: Nejsem biospeleolog v pravém slova smyslu, i když jsem získal praxí dost vědomostí. Vím, jak se dívat do sutin a na skální stěny, kde jsou jeskynní živočichové mnohdy snadno přehlédnutelní. Vím, jak chytit živočicha do exhaustoru, dokáži rozpoznat již řadu rodů brouků a další skupiny jeskynních bezobratlých živočichů. Má role při biospeleologických průzkumech je převážně pomocná. Roman řídí průzkum, jako první dělá obhlídky, hodiny a hodiny se hrabe v sutinách a hlíně. Já mu pomáhám hledat, svítit, a zabezpečuji jej. Po biospeleoogickém průzkumu většinou následuje fotografování a to je moje doména, kde je pomocníkem zase Roman. Visí na laně ve vodopádu, pomáhá s nasvětlováním. Nahání ty nicotné živočichy do zorného pole.

Na naší práci je nádherné, že dobrodružství při návratu domů nekončí. Roman preparuje, popisuje, determinuje živočichy, já třídím a zpracovávám snímky. Výsledkem a radostí pro nás oba je publikace našich výsledků.

Nově zdokumentovaná propast Velký kotel ? Orlova jama, hluboká 100 metrů. Foto: P. Zajíček

Vědec - "broučkař" bývá jinými zoology často a nespravedlivě považován za podivína, který si vystačí s několika metry čtverečními působiště. Co vás uchvátilo na tomto živočišném druhu, že jste se rozhodl věnovat právě broukům?

R. Mlejnek: V dnešní době, kdy zjišťujeme, jak velice cenné je přírodní prostředí, je nutné zaměřit pozornost na jeho poznání a následnou ochranu. A abychom něco poznali, musíme to napřed objevit. Přírodní bohatství je ukryto i v podzemí! Živoucí svět temných jeskyní a hlubokých propastí je svět doposud nepoznaný. A právě biospeleologie se snaží poodhalit tajemství ukrytá v prostorách, která nejsou přístupná pro každého. Jsem hrdý na to, že se jí mohu věnovat a postupně skládat mozaiku poznání. Věřím, že cenné jsou nejenom vědecké objevy, ale i zpřístupnění poznatků široké veřejnosti.

Ten, kdo jednou nahlédne do živoucích zázraků věčné tmy, začne vnímat krásu světa celého. Od intenzivního vnímání je pak již nepatrný krůček k pochopení vzájemných spojitostí, úctě a opatrování hodnot, které nám byly svěřeny.

Jaké nástrahy na členy české expedice v Černé Hoře číhají? S čím jste nepočítali, že bude součástí vědecké práce?

R. Mlejnek: Za významné nebezpečí považuji zmije růžkaté, jejíž kousnutí může skončit smrtí. Nebezpečí je o to větší, že se často pohybujeme zcela mimo dosah civilizace. Ze dna hlubokého kaňonu nebo z divoké planiny vysoko v horách je dosažitelnost civilizace mnoho hodin nepřetržité chůze. V létě jsou některá území "zazmijena" opravdu hodně. A sérum proti zmijímu uštknutí je nutné uchovávat při teplotě do 5°C, což je při průzkumu v terénu prakticky nemožné.

P. Zajíček: Největší nástrahou je vždy lidská lhostejnost. Problémy často vznikají z nepochopení nebo nekalých úmyslů druhých. Děláme vše proto, abychom nedali příležitost zlodějům a pracovali s vědomím místních lidí a úřadů.

Cítili jste někdy při práci v hlubinách země strach?

R. Mlejnek:Strach při práci v jeskyních a propastech nemám. Respekt však ano! Když slaňujete do neznámé černé hlubiny, kde táhlý svistot uvolněného kamene doznívá až po nekonečně dlouhé době, máte respekt vždy. Každý krok se zde musí pečlivě vážit a velice často využívat intuici. Říkám tomu "dlouhá tykadla", která člověk musí mít, aby dokázal reagovat na případná nebezpečí s předstihem. V tom jsem asi podobný jeskynním broukům, oni nevidí, ale mají dlouhá tykadla.

P. Zajíček: Respekt ze známých i neznámých jeskyní a propastí mám vždy. Není to strach v pravém slova smyslu. Při slaňování jsou největším nebezpečím uvolněné kámeny. Jakmile nad sebou uslyším svistot a nárazy do skal, zmocňuje se mě strach. Nekoukám nahoru a doufám, že prosviští vedle.

Jeskynní brouk rodu Seracamaurops. Foto: P. Zajíček

Jak se vám spolupracovalo s úřady a lidmi v Černé Hoře? Mají místní pro tento druh práce pochopení?

R. Mlejnek: Výzkumy v Černé hoře se uskutečnily ve spolupráci s Přírodovědným muzeem Černé Hory v Podgorici. Jsme velice zavázáni řediteli muzea panu Ondreji Vizimu za oficiální souhlas s výzkumy i za poskytnutí odborných materiálů. Ředitel pochází ze Slovenska, takže padají bariéry.

P. Zajíček: Místí lidé jsou přátelští, znají terén, takže dobře poradí, naše vozidlo necháváme vždy v nějaké vesnici a máme jej pod jejich ochranou. K tomuto účelu vozíme drobné dárky (keramiku, lihoviny, obrazové publikace). Rádi s námi popijí, nezřídka jsme byli pozváni na návštěvu k rozpravě, konzumaci jídla a pití. Je vždy dobré místní lidi nepřehlížet.

Na co můžou být Češi pyšní? (myslím v oblasti přírodovědné). Myslíte, že je práce našich vědců dostatečně doceněna?

R. Mlejnek: Náš národ je malý. To, co je malé, má touhu být velké. Čeští vědci se mohou pyšnit velkými objevy nejen v oblasti přírodovědné. V mém oboru je mně nejbližší práce všestranného prof. dr. Karla Absolona. Balkánské zoologické výzkumy Absolona jsou některými odborníky považovány za jeho nejvýznamnější badatelské období.

Práce vědců podle mého nebude nikdy dostatečně doceněna. Vědci nejsou mediální hvězdy. Jejich práce však může pomoci lidem i přírodě, k níž nerozlučně patříme.

Co plánujete jako svou příští expedici? Jaké vědecké (či jiné) mety byste rádi dosáhli?

R. Mlejnek: Zrovna jsem přiletěl z vulkanických jeskyní ostrova Tenerife. Již se moc těším na jeskyně vápencové. Letos budeme pokračovat v průzkumech Černé Hory. Čekají nás dvě expedice. Ptáte se na vědecké či jiné mety, které bych rád dosáhl? Je to jednoduché. Pro mně je cílem vždy vlastní cesta. V hlubinách země objevuji ztracený svět slepých živočichů a vážím si toho, že mohu jít po jejich cestách. Zároveň však objevuji i vlastní hlubiny. Které z nich jsou hlubší? Každý krok na naší cestě je významný, každý sestup do hloubky je důležitý.

P. Zajíček: Naše další expedice míří znovu do Černé Hory, do oblastí námi zčásti prozkoumaných i do míst zatím nedotčených. Naším snem je objevit rozsáhlý jeskynní systém se "ztraceným světem" plným nových skupin jeskynní fauny.

Prosévání zeminy na dně propasti Jelova jama. Foto: P. Zajíček

doporučit článek e-mailem | tisk článku