Úvodní stránka › Cesty a expedice

Speleotreking - až na dno

Publikováno: 8.9.2007. Autor: Alfa, Přečteno: 9117 ×.

Jdeme po louce natěžko a připadáme si jako parta kosmonautů před odletem raketoplánem. Na to, co nás čeká, jsme byli teoreticky připraveni, ale doopravdy představit si to nedovede nikdo z nás. Rozhodli jsme se totiž podniknout speleotreking do jeskynního systému Rudického propadání.

Ponořit se do temnoty a vlhka našich jeskyní, probudit netopýra a napít se čisté pramenité vody rovnou z krápníku byl můj dívčí sen. Takže jsme jednoho dne se skupinou kolegů dostali instrukce od průvodce, vyfasovali jsme vysoké boty, nepromokavý overal, přilbu, čelovku a ponořili jsme se pod zem.

Jeskynní systém Rudické propadání ? Býčí skála v Moravském krasu je se svojí délkou více jak 12 km druhý nejdelší v České republice. Nejmocnější příkrov devonského vápence dal vzniknout i 153 m hluboké Rudické propasti, nejhlubší v České republice. Za pomoci visutých žebřů a lanových traverzů, částečného brodění vodním tokem jsme se dostali do hloubky 153 m pod zem, kde se "propadá" podzemní tok Jedovnického potoka. Cesta dolů končí a navazuje na ni cesta podzemím potokem či těsně podél něj.

Svou dynamičností vytvořil vysoké podzemní kaňony, mohutné dómy, ale i místa těžko prostupná. Podzemní tok Jedovnického potoka svou sílu a razanci, ukazující ve vodopádech a kaňonech v geologicky mladším ?Starém propadání?, opouští v rozlehlých chodbách mnohem staršího ?Nového propadání?.

Nad podzemním tokem se i ve více jak stometrové výšce nachází labyrint komínů i horizontálních chodeb, které jsou společně s bohatou sintrovou výzdobou důkazem neustálého procesu krasovění. Vodě podléhající horniny (např. vápenec) nechávají ve svých útrobách vodu putovat a voda svou neustálou prací vytváří podivuhodný svět chodeb, komínů, dómů a svou energii je schopna přeměnit i na krásu sekundární jeskynní výplně ? krápníkové výzdoby.

V zimním období dokáže termika jeskyně přeměnit skupenství vody na ledopády, sahající až 80 m pod zemský povrch. Příroda umí ve své rozmanitosti vytvořit tvary neodpovídající klasickým představám jeskynní výzdoby. Důkazem toho jsou jeskynní perly či excentrity ? krápníky rostoucí různými směry do obdivuhodných tvarů. Kromě toho ovšem v jeskyni najdete klasické tvary krápníků - stalagmity a stalaktity.

Historie objevování rudického podzemí je velice bohatá a patří k nejdramatičtějším v dějinách průzkumu Moravského krasu, dodnes probíhá výzkum dosud nevydaných tajemství. První objevitelské úspěchy zaznamenal starohrabě Hugo Salm již v roce 1802.

Každý nový objev části jeskyně, každá horizontální či vertikální partie musí být pečlivě zdokumentována a zanesena do již stávajících map, aby jednotlivé střípky této spletité mozaiky nakonec ukázaly veškeré souvislosti jednotlivých částí jeskynního systému. Ke změření vzdálenosti, směru a sklonu mezi jednotlivými měřičskými body polygonu slouží dálkoměr, geologický kompas a sklonoměr.

"Výlet" do pozemí i jeho průzkum znamená spojení vědy se sportovním výkonem. Člověk musí podstoupit řadu činností náročných jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Nepřítomnost přirozeného světla, chlad, vlhko, neustálá přítomnost vody, hluboké propasti, zúžené průlezy (plazivky), náročná orientace ve spleti chodeb či dómů, zřícené závaly, změny v biorytmu člověka ? to jsou časté podmínky v nepřístupných jeskyních, se kterými musí speleolog počítat a být na ně připraven.Příroda si sama určuje výběr výstroje, výzbroje i způsob dosažení cíle.

Ovšem s každýou výpravou je spojené určité riziko. Nerespektování přírody a jejích zákonů právě v podzemí zvyšuje riziko, které v minulosti mělo tragické následky pro přírodu i pro člověka samotného. Měnící se hladiny podzemních toků, nestabilita skalního masivu, ale i nedodržování zásad základní bezpečnosti si vyžádalo nejeden zásah Speleologické záchranné služby. Právě citlivá symbióza mezi člověkem a ?jeho? podzemím, může napomoci k ochraně obou společenství.

Po čtyřech hodinách strávených v jiném světě vylézáme a s přimhouřenýma očima mžouráme do božího světla. Tam dole nám svítili elektrické svítilny na helmách a průvodcova karbidka. Někteří z nás ještě rozdýchávají výstup po posledních žebřících, ten sedmnáctimetrový, kluzký od vody a bahna, dal zabrat snad každému. Je nám teplo - v jeskyni je konstantní teplota do deseti stupňů. První vtípky jen pomalu rozviřují náladu, která se snad dá přirovnat jen k prvnímu setkání s nedozírnou mořskou hladinou - mimozemský pocit stísněnosti, s masou hlíny a skály nad hlavou, a přitom neskutečného ticha a prostoru, hučení vodopádu spolu se zvláštní akustikou, široké spektrum barev v tónech béžové a hnědé... někteří z nás se zřejmě do jeskyní vrátí a budou chtít projít dál a dál...

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor