Živá a neživá příroda v Údolí smrti

Publikováno: 1.5.2008. Autor: Kateřina a Miloš Motani, Přečteno: 9800 ×.

Údolí smrti leží na hranici Kalifornie a Nevady mezi pohořím Sierra Nevada a městem Las Vegas. Death Valley je vůbec tou nejsušší a nejteplejší pouští Spojených států. Dokonce se tvrdí, že je druhou nejteplejší pouští na světě. V létě zem trýzní extrémní vedra. Rtuť teploměru často překročí padesát stupňů Celsia.

Plocha největšího parku Spojených států činí neuvěřitelných 13 760 km2. Samotné údolí se táhne ze severu na jih v délce 225 km. Z obou stran je obklopeno strmými a vysokými horskými hřebeny, na západě pohořím Panamint Range a na východě o něco nižším Amargosa Range. Jeho nejníže položené místo Badwater se nachází 86 m pod hladinou moře. Nejvyšší vchol Teleskope Peak dosahuje 3368 m n.m., což na poměrně krátkou vzdálenost činí 3454 m výškového rozdílu.

Přibližně před třiceti miliony lety zde proběhly masivní geologické změny. Působením tektonické činnosti vznikla stále se prohlubující příkopová propadlina jakýsi prazáklad nynějšího údolí. Zatímco údolí vlivem velkého tlaku usazujících vrstev neustále klesá, okolní pohoří se zvedá. Tající ledovce, prudké deště a vodnaté řeky odeznívající doby ledové vyhloubily časem četné kaňony a impozantní skalnaté útvary.

Se změnou klimatu, přibližně před 10 000 lety, většina jezer a řek vyschla a zanechala po sobě jedinečnou krajinu se solnými pánvemi, rozlehlými pláněmi a písečnými dunami. Odkryly se i jílovité okrově zbarvené měkké usazeniny silně podléhající povětrnostní erozi. Zlaté jemně zvlněné pásy badlands zdobí úpatí Amargosa Range.

Údolí obklopující svahy hrají na mnoha místech neskutečnými barvami, což svědčí o různém mineralogickém složení. Najdeme tu stopy mohutné tektonické činnosti - v podobě vulkanických hornin, obnažených zvrásněných vrstev, sopečných kráterů a termálních pramenů.

Po většinu roku panují v Death Valley drsné pouštní podmínky v podobě extrémních teplot a dlouhotrvajícího sucha. Přesto si i zde příroda dokázala vytvořit jedinečné rostlinné a živočišné společenství. Přírodovědci napočítali v Údolí smrti kolem tisíce druhů rostlin, z čehož je několik desítek endemických. Zvířata přes den vyhledávají stín a chlad. Za potravou se vydávají až pozdě navečer, když nesnesitelné vedro konečně poleví.

Oblast se nevyhnula ani vlně zlaté horečky. Svědčí o tom množství starých dolů a zbytky opuštěných zlatokopeckých měst a osad. Těžil se tu také borax (bílé zlato).

Hlavně v zimních měsících přitahuje Údolí smrti hodně návštěvníků. Koncem listopadu se v parku pořádá hudební festival. V salonech zní hlasité country, za barem posedávají praví kovbojové , ženy přitahují zraky svými kroji a venku se víří za kopyty koní pouštní prach. Tohle všechno je Údolí smrti a ještě mnohem mnohem víc.

Další fotografie a informace o diashow najdete na webu autorů.

VýhledyNejkrásnější pohled na okrově zbarvené badlands se nabízí na vyhlídce Zabriskie Point. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Zlatý kaňonSilně erodované jílovité vrstvy zvané badlands oživují svou žlutou až tmavě hnědou barvou okolní svahy. Moc krásná je pěší trasa napříč „Zlatým kaňonem“ (Golden Canyon) – hlavně pozdě odpoledne, když krajina ještě víc zezlátne. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Živá příroda i zde.Četné kaktusy oživují údolí i svahy. Autor: Kateřina a Miloš Motani

JílyPovrch země pokrývá suchem popraskaná jílovitá půda. Skoro se až nechce uvěřit, že v takovýchto podmínkách - pod spalujícím sluncem, bez srážek a v úmorných vedrech bez stínu může být nějaký život. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Stopy v pískuAle i v zemi tak pusté a vyprahlé jako je Údolí smrti nacházíme stopy života. Autor: Kateřina a Miloš Motani

SopkyV severní části Death Valley se nachází černá vulkanická oblast vyhaslých sopek. Ubehebe Crater je jednou z nich. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Sůl nad zlatoOblast Badwater ležící 86 m pod hladinou moře je nejníže položeným bodem na západní polokouli. Periodické jezero je pokryté po většinu roku tlustým škraloupem popraskané bílé soli. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Pískové dunyV severní části parku Death Valley, po hodinách kodrcání po nezpevněné cestě, se před námi konečně objevují Eureka Dunes. Za hřebenem největší 180 metrů vysoké duny se písek ještě trochu zavlní, než splyne s tmavým pásem skalnatého Last Chancee Range. Vydávat se tudy dál směrem do Saline Valley se však nedoporučuje. Hrozí zapadnutí v hlubokém písku – a kdoví, kdy tudy zase někdo pojede. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Zázrak životaV takové krajině přes všechnu nepřízeň přesto rostou i stromy. Autor: Kateřina a Miloš Motani

Joshua TreeJidášovy stromy kvetou na jaře zelenobílými hroznovitě uspořádanými květy. Na podzim zdobí konce pichlavých ramenatých větví četné plody plné tmavých semen. Autor: Kateřina a Miloš Motani