60 let s čárovým kódem: Pochopte jeho anatomii

Čárové kódy jsou už samozřejmou součástí obalu drtivé většiny zboží. Systém rovnoběžných pruhů, v jejichž rozdílné šířce je zakódována informace o daném výrobku, má za sebou překvapivě dlouhou historii. Patent na čárový kód byl vydán již 7. října 1952, prosazení kódu do praxe bylo ale nečekaně složité.

60 let s čárovým kódem: Pochopte jeho anatomii
60 let s čárovým kódem: Pochopte jeho anatomii
Zdroj: archiv

Historie čárového kódu se začala psát v roce 1949 na jedné z pláží floridského města Miami. Mezi slunícími se lidmi ležel ani ne třicetiletý inženýr Norman Joseph Woodland, jenž si už nějakou dobu lámal hlavu s vymýšlením metody, která by urychlila odbavování zákazníků u pokladen.

Woodlandovi bylo jasné, že je potřeba zavést nějaký druh kódu, jenž by jednoznačně určoval každý druh zboží. Coby někdejšímu skautovi mu na mysli vytanula Morseova abeceda, a tak začal prsty do písku kreslit zprávu složenou z teček a čárek. V jednu chvíli bezděky přitáhl ruku k sobě, takže se z teček staly dlouhé tenké linky. Tak se podle Woodlandova vyprávění zrodil nápad, jenž způsobil revoluci v nakupování.

Varianty, které neuspěly

Se svým kolegou z Drexelova technologického institutu Bernardem Silverem začal Woodland myšlenku rozvíjet. Na základě optického systému, který sloužil v kinech k synchronizaci zvuku a obrazu u filmů, vyvinuli čtečku čárového kódu a spolu s kódem samotným si je nechali patentovat. Není bez zajímavosti, že podle tohoto původního návrhu měl kód podobu bílých linek na černém podkladě, tedy opačně, než je tomu dnes.

Každý čárový kód je tvořen sekvencí čar a mezer s definovanou šířkou. Ty jsou při čtení transformovány podle své sytosti na posloupnost elektrických impulsů různé šířky a porovnávány s tabulkou přípustných kombinací. Pokud je posloupnost v tabulce nalezena, je prohlášena za odpovídající znakový řetězec. Nositelem informace je nejenom tištěná čára, ale i mezera mezi jednotlivými dílčími čarami. Krajní skupiny čar mají specifický význam – slouží jako synchronizace pro čtecí zařízení, které podle nich generuje signál Start/Stop. Technická specifikace pak vyžaduje ochranné světlé pásmo bez potisku před a za synchronizačními čarami.

Kromě klasické lineární podoby čárového kódu byla součástí patentu také varianta založená na různě širokých soustředných kružnicích. Obrazec podobný lukostřeleckému terči měl tu výhodu, že mohl být nasnímán z jakéhokoliv úhlu. Woodland, jenž se mezitím stal zaměstnancem počítačového giganta IBM, nabídl systém svému chlebodárci. Firma sice projevila zájem, nakonec ale od dalšího vývoje ustoupila s tím, že technika ještě nedospěla do potřebného stádia.

V 60. letech si systém podobný čárovému kódu odbyl premiéru na americké železnici. Ta používala k automatické registraci vagonů různobarevné reflexní pruhy nalepené na bočních stěnách vozů. Přes slibný začátek se ale tato metoda neosvědčila. Barvy totiž na sluníčku bledly, nebo se na nich usazovala nečistota.

Kódy v autech

Kde se naopak metoda osvědčila, byl automobilový průmysl. Zavedení skenovacího zařízení v jedné z továren General Motors prokazatelně přispělo ke snížení počtu chyb při expedici dílů. Z hlediska maloobchodu slibovaly čárové kódy rychlejší odbavení zákazníků při současném snížení počtu zaměstnanců. Přes tyto zjevné výhody obchodníci se zaváděním novinky dlouho váhali. K prvnímu komerčnímu nasazení čárového kódu v obchodě došlo až 26. června 1974 v městečku Troy v americkém Ohiu. Historicky prvním prodaným kusem zboží byla sada deseti balíčků žvýkaček za 67 centů.

Ani poté ale žádný z velkých obchodníků nechtěl do nové technologie investovat a všichni raději vyčkávali, co udělá konkurence. Svým způsobem to celé věci prospělo, protože bylo dost času na vytvoření jednotných standardů a vylepšení čteček. K masovějšímu nasazení čárového kódu v obchodech tak došlo až v 80. letech. V současnosti existuje celá řada druhů čárových kódů, z nichž některé se používají například jen v průmyslu, jiné v knihovnách či při třídění pošty.

Nové druhy kódů

Evropský spotřebitel přijde v obchodech do styku zejména s čárovým kódem EAN-13. První tři číslice vždy označují autorizovaného národního registrátora kódu, jímž je v Česku společnost GS1 Czech Republic (má přidělen identifikátor 859). Samotný výrobek nicméně nemusí pocházet ze země, kde je kód zaregistrován!

Stále častěji se lze na výrobcích setkat také s různými druhy takzvaných 2D kódů. Ty jsou schopny pojmout delší informaci než čárové kódy, a to na stejně velké, nebo dokonce menší ploše.

Asi nejtypičtějším zástupcem této kategorie je QR kód. Jde o čtvercový obrazec složený z velkého počtu černých a bílých plošek. Lze jej číst pomocí chytrých mobilních telefonů vybavených fotoaparátem a příslušným programem. Obvykle se v něm skrývá internetová adresa, na kterou se lze připojit přímo z prohlížeče v telefonu. QR kód proto bývá využíván v tištěné reklamě jako způsob, kterak navést zájemce o zboží či služby přímo na web prodejce.

Nejpoužívanějším kódem je EAN-13, neboli European Article Number. V EAN-13 jednotlivé symboly kódují 13 číslic, které jsou rozděleny do čtyř částí:

  • Systémové číslice, první dvě nebo tři číslice, obvykle identifikují zemi, kde je zaregistrovaný výrobce (nemusí označovat zemi původu výrobku). V případě, že EAN-13 vznikl konverzí z ISBN nebo ISSN kódu, systémový kód je 978 nebo 979 v případě ISBN nebo 977 v případě ISSN.
  • Kód výrobce, skládající se ze čtyř nebo pěti číslic v závislosti na systémovém kódu.
  • Kód výrobku, skládající se z pěti číslic
  • Kontrolní číslice. Je dopočítána pomocí funkce modulo 10 (jedná se tedy o tzv. samodetekující kód).
    • Postup výpočtu (kód 8593026341407):
      • Sečtu číslice na lichých pozicích (8+9+0+6+4+4)=31
      • Přičtu součet číslic na sudých pozicích vynásobený třemi ((5+3+2+3+1+0)*3=42)
      • Tento součet zaokrouhlim na desitky nahoru (31+42=73) ⇒ 80
      • Kontrolní číslici získám odečtením 80-73 = 7

FOTO: Wikimedia Commons

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články