Proč se naši předci naučili chodit po dvou: Aby se jim lépe kradlo, tvrdí vědci

Naši prapředkové se naučili chodit po dvou, aby mohli lépe prchat s nakradenou kořistí – tvrdí hypotéza antropologů z univerzity v Cambridge.

Aby se jim lépe kradlo - to je důvod, proč se naši předkové naučili chodit po dvou
Aby se jim lépe kradlo - to je důvod, proč se naši předkové naučili chodit po dvou
Zdroj: archiv

Kdo víc nabral, ten přežil. A jeho geny se šířily dál…

ZOMBIE ZVÍŘATA: ANI MRTVÍ, ANI ŽIVÍ. CO ZPŮSOBÍ FATÁLNÍ PROMĚNU?

Britští vědci zkoumali chování šimpanzů a podle něj usoudili, jak vznikla lidská chůze. Předchůdci člověka podle nich potřebovali ruce k tomu, aby pobrali najednou co nejvíc kořisti a potravin. V dobách, kdy člověk vznikal, byl v místě jeho původu nedostatek potravy, takže pralidé museli být schopní co nejrychleji shromáždit a přepravit do bezpečí co největší množství potravin. A to v situaci, kdy nebezpečných konkurentů bylo mnohem více než hominidů… 

S Brity na výzkumu spolupracovali i antropologové z univerzity v japonském Kjótu. Oba týmy došly ke shodným závěrům: naši prapředkové se přešli na chůzi po dvou končetinách z důvodů rychlejšího shromažďování potravy. Profesor WiIlliam McGrew z Cambridge vysvětlil: „Chůze po zadních končetinách je výsledkem evoluční strategie – člověk se pomocí ní adaptoval na změněné podmínky. Právě tato změna vyslala naše předky na vlastní evoluční cestu.“  

ZVÍŘATA Z ČERNOBYLU: CO S NIMI BYLO PO VÝBUCHU A JAK VYPADAJÍ DNES?

Šimpanzi to dělají stejně

Výzkum byl zveřejněn v časopise Current Biology. Hlavním argumentem pro tuto teorii jsou neustále se měnící podmínky, které v době vzniku člověka v Africe panovaly. Zdroje tehdy byly těžko dostupné, takže hominidé se museli rychle vyvíjet, aby změnám stačili. Antropologové studovali dvě skupiny šimpanzů z pralesa Bossou v západoafrické Guineji. Tamní podmínky do značné míry odpovídají těm, které převládaly v době vzniku člověka. 

Týká se to hlavně nedostupnosti oříšků coula, které šimpanzi milují. Aby jich mohli pobrat dostatečné množství, musejí se šimpanzi zvedat na zadní a nosit ořechy v obou rukách. Během jedné výpravy tak unesou výrazně víc kořisti, a díky tomu spotřebují na získání potravy méně energie. Stejný jev byl pozorován i u šimpanzů, kteří kradli úrodu na lidských polích: primáti se u toho pohybovali po 35 procent doby po zadních – a také tady to bylo motivováno co nejsnadnějším ziskem co největšího množství potravy naráz. 

Pokud se naši prapředkové chovali podobně (a nic nenasvědčuje tomu, že to nedělali), muselo to mít v delším časovém horizontu vliv na anatomické změny v jejich tělech, především na páteři. A protože se tato evoluční strategie osvědčila, přežívali právě jedinci, kteří se na ni specializovali…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články