Antibiotika v životním prostředí jsou časovanou bombou. Čeští vědci jsou znepokojeni

Z léků a čisticích, kosmetických a prostředků uniká do přírody nebezpečné množství látek. Jak je na tom Česko? Jediné, co víme, je, že špatně.

Antibiotika v životním prostředí jsou časovanou bombou. Čeští vědci jsou znepokojeni

Do životního prostředí v Česku proniká z odpadních vod znepokojivé množství antibakteriálních látek. Nasvědčují tomu první průběžné výsledky výzkumu specializované skupiny vědců, která vznikla na Masarykově univerzitě v Brně. Úkolem skupiny je monitorování látek, které se do prostředí dostávají z čisticích nebo kosmetických prostředků a léčiv. Komplexní data k této problematice v Česku momentálně neexistují, vysvětlila mluvčí univerzity Tereza Fojtová. 

Nebezpečí z velkochovů i domácností

"V tuzemských vodách nacházíme opakovaně vysoké koncentrace sulfonamidů, antibiotik, které se často a ve velkém používají v chovech hospodářských zvířat, nebo triclosanu, antibakteriální přísady používané v prostředcích domácí chemie," uvedl řešitel výzkumného projektu Luděk Bláha

Mravenci vyhlásili chemickou válku. Nepřítele ničí na dálku

Čističky odpadních vod sice dokážou upravit vodu tak, že je vhodná k pití, zbytky znečištění v ní ale přesto zůstávají. "Koncentrace, ve kterých se látky vyskytují, se mohou samy o sobě zdát zanedbatelné, jednotlivě jsou chemikálie pod bezpečnými hladinami, ve skutečnosti ale tvoří v přírodě vysoce složité a dlouhodobě působící směsi, které se projevují velmi nebezpečnými účinky," uvedl Bláha. 

Některé chemické látky mohou způsobovat například poškození imunitního systému nebo poruchy učení a chování. Vědci varují také před takzvanou antimikrobiální rezistenci. "Běžně máme v prostředí bakterie, které nám pomáhají vodu čistit. Tím, že je neustále vystavujeme tlaku různých antibakteriálních přípravků, způsobujeme ovšem jejich evoluci a vznik nových vlastností organismů, které se pak obrací proti nám," popsal Bláha. 

Specializovaná výzkumná skupina vznikla v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX). Na její činnost, a především na mezinárodní spolupráci, univerzita získala 26 milionů korun z evropských fondů. 

Jeden příklad za všechny: Triclosan se přidává do mýdel, deodorantů, past na zuby, ústních vod a čisticích prostředků. Je též napouštěn do mnoha spotřebitelských výrobků, například kuchyňských nástrojů, hraček, textilu apod. Triclosan umí snižovat bakteriální kontaminaci rukou a ošetřených předmětů; je regulován americkými úřady FDA a EPA, stejně tak i Evropskou unií. Při zpracování odpadních vod část triclosanu degraduje, zbytek je pohlcen do kalu nebo odtéká s pročištěnou vodou. V životním prostředí může být rozkládán mikroorganismy nebo reagovat vlivem slunečního záření za vzniku různých sloučenin, včetně chlorfenolů a dioxinů, nebo tvoří sediment. Triclosan byl nalezen v sedimentu švýcarského jezera Greifensee, který byl více než 30 let starý - to naznačuje, že se triclosan mizí ze sedimentu velmi pomalu. Článek v časopisu Nature z 6. srpna 1998 (spoluautor Dr. Stuart Levy) varoval, že nadužívání triclosanu může u bakterií způsobit rozvoj rezistence, v zásadě stejnou cestou jako u antibiotik. To ale nebylo jednoznačně potvrzeno, ani vyvráceno. Nicméně bylo prokázáno (studie University of Michigan), že triclosan má vliv na imunitní systém a vznik alergií; bylo také prokázáno, že klasická mýdla jsou stejně účinná jako ta obsahující triclosan. Další nežádoucí účinky triclosanu se v současnosti zkoumají.                                                                                   (Zdroj: Wikipedia) 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.