Aralské jezero opět pomalu ožívá! Vrací se do něj ryby

Kdysi čtvrté největší jezero světa, ležící na hranicích Uzbekistánu a Kazachstánu, před pár lety zcela vyschlo, a to vinou člověka. Rybáři odešli a zůstaly po nich jen vraky lodí. Zdá se ale, že projekt na záchranu severní části slaví úspěchy.

Rybáři opět můžou vyplout na vodu a ani jejich sítě nezůstávají prázdné.

Unikátní jezero, kterému se kdysi říkalo Aralské moře, bylo zničeno v důsledku plánů komunistického Sovětského svazu. Kvůli snaze využít řeky Syrdarja a Amudarja pro zemědělství odklonili přítok vody a jiné naopak znečistili hnojivy a pesticidy. V 60. letech se začala hladina rapidně snižovat a v roce 2000 se Aralské jezero, ve kterém žilo několik desítek druhů ryb, proměnilo v solnou poušť.

Ekologická katastrofa se dotkla 60 milionů lidí, kteří kolem jezera žili a voda pro ně ve velké většině znamenala zdroj obživy. Skupiny rybářů začaly odjíždět na jiná jezera. Někteří se pustili do chovu zvířat (například velbloudů) v místech, kde dříve bylo mořské dno. Protože je většina půdy pokryta bílou slanou krustou, špatně se zde dařilo i zemědělcům. Mnozí tak byli nuceni z oblasti odejít.

Vraky lodí zůstaly na mnoha místech někdejšího čtvrtého největšího jezera světa.Kazachstán se před lety rozhodl zaměřit se na záchranu severní části, která se nachází na jeho území. Myšlenka byla jednoduchá – vybudovat přehradu oddělující tzv. severní Aralské jezero od vyschlých pozůstatků jižní části a zvýšit tok vody z řeky Syrdarja.

Přehrada byla dokončena v roce 2005 a během deseti let se v oblasti kolem města Kyzylorda počet ročně ulovených ryb zpětinásobil. Břeh, který se kdysi posunul až 100 kilometrů od přístavního města Aral, je nyní 20 až 25 kilometrů v závislosti na období. Některé vesnice jsou opět v pěší vzdálenosti od jezera.

Voda je mnohem méně slaná, což umožňuje životaschopnost většímu počtu ryb. V současné době rybáři z vesnice Karateren – kde počet obyvatel pomalu stoupá – nejčastěji chytají cejny, kapry a candáty.

Návrat komerčního rybolovu vytvořil pracovní místa ve zpracovatelských zařízeních, kde jsou ryby tříděny a zmraženy. Některé rodiny si vydělávají na živobytí dovozem a prodejem motorových člunů.

Je samozřejmé, že lodě, které dnes rybáři využívají ke kontrole svých sítí, se s těmi původními nedají srovnávat. Aralské moře už nikdy nebude takové jako dřív. A také teprve až čas ukáže, zda už nebylo na záchranu příliš pozdě.

Mohlo by vás zajímat:

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Speciály

Kvízy

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.