Baracoa: Na východ od ráje

Vítejte v Baracoe, první španělské osadě na Kubě, která se stala součástí příběhů o hledání ráje.

„Nejkrásnější místo na světě: bujnost tropické zeleně, průzračnost vody a ptáci, jež zpívají tak sladce…", zapsal si Kolumbus do palubního deníku, když na své první výpravě v roce 1492 přirazil k domnělým břehům Cipanga (výraz převzatý od Marka Pola pro označení Japonska). Vzhledem k popisu řeky a zejména hory s charakteristickým tvarem kovadliny (El Yunque) je téměř jisté, že se jednalo o zátoku Miel či Baracoa. V jejich ústí založil Diego Vélazquez první španělskou osadu, a následně první hlavní město Kuby, které nazval Nuestra Señora de la Asunción de Baracoa (1511).

Následná kolonizace ostrova narážela na odpor nativního karibského etnika, jímž byli vzdorovití indiáni Taíno. Z jejich kmene pocházel i „první kubánský hrdina", náčelník Hatuey, který spolu se svými následovníky uprchl z tehdejší Hispanioly, aby nakonec v Baracoe zformoval protišpanělskou „guerillu" čítající několik stovek bojovníků. Odvážný muž, jehož typický profil je dnes součástí loga doutníků Cohiba, byl však záhy dopaden a exemplárně upálen v osadě Yara (1512), načež se domorodci svolněji podrobovali evangeliu kříže a encomiendy.

Východ Kuby, zejména pak oblasti izolované horským masivem Sierra del Purial, byl však do značné míry vždy „ svůj", a tak lze i ve tvářích současných obyvatel při troše štěstí odečíst až 20% taínské DNA. Baracoa – v jazyce Arauků značící „přítomnost moře" – tak díky svému statutu i unikátní poloze „zakonzervovala" nejen údajný Kolumbův kříž Cruz de la Parra, ale též ekosystém s mnoha endemickými druhy, jež lze na vlastní oči spatřit v přírodním parku Alexandra von Humboldta.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.