Brána, která přežila i atomový výbuch. A přežije i nás

Hirošimě dominuje moderní přítomnost. Téměř vše bylo v tomto městě, jako prvním na světě zničeném atomovou bombou, z pochopitelných příčin postaveno až po válce. Svatyně Icukušima, ležící v bezprostřední blízkosti Hirošimy, jako by sem proto snad ani nepatřila.

Brána, která přežila i atomový výbuch. A přežije i nás
Brána, která přežila i atomový výbuch. A přežije i nás
Zdroj: archiv

Jakmile však stanete až bezprostředně u ní, nabydete dojmu, že sem vlastně nepatří vše to ostatní…

Ztracení v překladu

Cesta městskou dopravou – tramvají, vlakem a trajektem - trvá z centra Hirošimy asi hodinu a člověk je při ní trochu zmatený. Icukušima, což je ve skutečnosti jméno svatyně i ostrova, na němž leží, je totiž občas nahrazeno jiným jménem – Mijadžima – a chvíli možná potrvá, než pochopíte, že se běžně používají obě jména a že se přitom jedná prakticky o totéž.

Když poté trajekt po desetiminutové plavně dorazí ke břehu, hned po výstupu vás překvapí množství malých jelínků s uřezanými parohy, kteří se tu a tam přitočí ke svačícím turistům nebo se pokoušejí vniknout až do některého z krámků a obchodů. Jelínci jsou místní raritou, ale jen kvůli nim sem lidé nejezdí. Hlavním cílem je vysoká brána svatyně Icukušima/Mijadžima, a spolu s ní i další japonská historická architektura, která je jednou z nejnavštěvovanějších japonských atrakcí a vzhledem ke svému historickému významu i památkou zapsanou na listinu Světového dědictví UNESCO.

 

Brána tak stará není, zato její dřevo ano

Šestnáct metrů vysoká brána stojí na vysokých kůlech přímo na pláži a zatímco za odlivu pod ní lze podejít (přináší to prý štěstí), za přílivu se naopak zčásti ztrácí pod vodou a lze pod ní pouze proplout.

 

Historické kořeny celé stavby sahají až do šestého století, ale ve své dnešní podobě brána sama pochází až z roku 1875. Pro stavbu pilířů bylo použito až 600 let staré kafrové dřevo a majestátní konstrukce váží kolem 60 tun.

Svatyně i brána byly vybudovány tak, aby to vypadalo, že se vznášejí na vodě. Podle původní šintoistické tradice je totiž celý ostrov posvátný a právě brána nejlépe symbolizovala oddělení posvátných míst od jejich okolí. Po dlouhou dobu sem nesměla vkročit noha obyčejného člověka a vpouštěni byli jen poutníci.

 

Neroď a neumírej

Od roku 1878 platí i zvláštní pravidlo: nikdo se zde nesmí ani narodit, ani zemřít, tedy být pochován. Ženy ve vysokém stadiu těhotenství a osoby velmi nemocné či velmi staré by měly zůstat opodál.

Naštěstí jsem nespadal ani do jedné z těchto kategorií a vzhledem k tomu, že jsem se na ostrově nechystal rodit ani zemřít, jsem se s místními regulemi do křížku nedostal. Co se stane těm, kteří regule přece jenom poruší, jsem se však v posvátných japonských místech nakonec nedozvěděl.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články