Budeme jezdit na pomerančové slupky?

Se stoupajícími cenami ropy hledá lidstvo stále zoufaleji její náhradu. Klasická biopaliva jsou zřejmě cesta špatným směrem. Co se stane palivem budoucnosti?

Budeme jezdit na pomerančové slupky?
Budeme jezdit na pomerančové slupky?
Zdroj: archiv

V uplynulém roce Brazílie vyprodukovala 15 milionů tun pomerančů. Zhruba 86 procent z nich se poté změnilo na čerstvý pomerančový džus. Představte si tedy, kolik pomerančových slupek se v Brazílii vyhodilo.

Hojnost pomerančových slupek v Brazílii je dostatečná na to, aby přilákala pozornost britského chemika Jamese Clarka, profesora ve Středisku zelené chemie Yorkské univerzity. Na posledním Britském vědeckém festivalu předvedl techniku, jak změnit pomerančové slupky na biopalivo s využitím mikrovlnné energie. Jde o jeden z mnoha výzkumných projektů na starém kontinentu, které se snaží vyvíjet biopaliva ve snaze snížit emise CO2.

Clarkova technologie je součástí projektu nazvaného OPEC (Orange Peel Exploitation Company - společnost pro využití pomerančových slupek; stejnou zkratku ale má i Organizace zemí vyvážejících ropu). Celý proces sestává z rozmačkání slupek, vložení do mikrovlnky, která připomíná obrovskou domácí troubu, a aktivování celulózy a dalších složek s pomocí mikrovln. "Pomerančové slupky mají zajímavé chemické složení, díky němuž je velmi snadné přeměnit je na palivo," řekl Clark.

Evropská unie přispěla na projekt zajímavou částkou v hodnotě šesti milion eur. Spolupracuje také Carbon Trust, velká britská společnost, která se specializuje na obnovu energie založené na uhlíku, a univerzita v São Paulu. Nyní Clark a jeho skupina pracují se zkušební zpracovatelskou jednotkou, která jim umožňuje zpracovat sž 30 kilogramů slupek z pomerančů nebo jiných citrusů za hodinu.

Pomeranče budou hit

V letech 1970 až 2009 Brazílie zdvojnásobila spotřebu primárních energetických produktů, jako je ropa nebo zemní plyn, zatímco spotřeba druhotných produktů, jako je benzín, se zvýšila na pětinásobek. Z hlediska emisí CO2 znamenalo uplynulé desetiletí navýšení o zhruba 88 procent. Krom toho, že je hlavním světovým výrobcem pomerančového džusu, je Brazílie také jedním z hlavních poskytovatelů etanolu pro biopaliva. V roce 2010 vyprodukovala 2 600 miliónu tun etanolu, což představuje asi 30 procent celosvětové produkce. Clarkův projekt naznačuje potenciální sloučení těchto dvou průmyslových odvětví. Ale je to vůbec možné, anebo žádoucí?

Stoupenci a kritici biopaliv se v odpovědi na tyto otázky rozcházejí. Nedávná studie ekonomů Oregonské státní univerzity došla k závěru, že všechny současné projekty biopaliv, které se v USA využívají, redukují spotřebu fosilních paliv jen o 2,5 procenta při nákladech zhruba 67 miliard dolarů. Stejného snížení by se podle nich dalo dosáhnout dvouapůlprocentní daní na galon benzínu, což by stálo maximálně desetinu zmíněných nákladů.

"Problém s první generací biopaliv, především v Brazílii, je v tom, že se kácí tropické pralesy, aby vznikl prostor pro plodiny. Výsledkem je podstatný úbytek biodiverzity a přirozeného prostředí," řekl Marvin Marcus, vědec Nottinghamské univerzity, který pracoval na projektu přeměny lignocelulózy na etanol (LACE), jenž se zaměřuje na produkci etanolu ze zemědělského odpadu.

Sláma proti pomerančům

Právě tato biopaliva vyráběná z odpadních produktů by mohla být druhou generací. Evropa se na druhou generaci zaměřuje, především pak na produkci etanolu z odpadní slámy. Ačkoli Marcus odmítá představu, že by bylo možné vytvořit technologii bez ekologických vedlejších účinků, biopalivo extrahované z odpadních produktů by mohlo být k životnímu prostředí mnohem šetrnější.

Chilský odborník Claudio Ávila z oddělení chemie a inženýrství Yorkské univerzity s Marcusem souhlasí, pokud jde o ekologické vedlejší účinky některých biopaliv. Bezhlavé využívání zdrojů pro biopaliva podle něj ohrožuje potravní bezpečnost a vytváří velké oblasti monokultur, aby se uspokojila poptávka po surovém materiálu potřebném pro výrobu biopaliva. Ávila je ale přesvědčený, že tyto vedlejší škodlivé účinky se budou snižovat, "jak se bude technologie vyvíjet", což podle něj závisí na ekonomických a společenských faktorech.

Ávila pokládá za hlavní překážku produkce biopaliv v Latinské Americe potřebu velkých investic a dlouhodobou návratnost. Věří ale, že by biopaliva mohla být vítaným zdrojem energie pro malé komunity; a dodal, že například metan z kvašení odpadků by mohl být cenným zdrojem energie pro malou zemědělskou komunitu, která potřebuje vytápět domy a skleníky.

Mikrovlnná technologie, kterou Clark používá ke zpracování pomerančových slupek, by se také mohla osvědčit. Náklady na ni jsou nízké a příznivá je i skutečnost, že pomerančové slupky nevyžadují rafinerie podobné těm ropným. Mikrovlnné zařízení je relativně malé a dá se snadno přesunout tam, kde právě je pomerančový odpad vhodný ke zpracování. A tak jestli se tenhle projekt ujme, mohla by ranní sklenka džusu k snídani člověku časem pomoci i naplnit palivovou nádrž.

FOTO: Thinkstock

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články