Bukurešť aneb Zažít pocit diktátora na balkóně Paláce lidu

Druhá největší administrativní budova na světě je v Bukurešti v Rumunsku. Větší je už jen budova Pentagonu.

Bukurešť aneb Zažít pocit diktátora na balkóně Paláce lidu

Za oběť Paláci lidu padla celá šestina centra Bukurešti…

Přenesme se do osmdesátých let 20. století do rumunské metropole Bukurešti. Rumunské obyvatelstvo žije v chudobě, stagnuje kdeco, nejsou ani léky. Přes to však v samém centru města vzniká megalomanský projekt Paláce lidu ze sobeckého popudu diktátora Ceauşesca a rozmaru jeho nenáviděné ženy Eleny.

V roce 1984 byla dokončena budova, která je druhá největší na světě po Pentagonu a její objem je třetí největší. Sídlil zde Ústřední výbor komunistické strany, prezidentská kancelář a ministerstva. Za oběť jí padla celá šestina středu Bukurešti, včetně celé hory Spirei. 

OHROMUJÍCÍ ČÍSLA O BUDOVĚ:
Je vysoká 85 metrů, zabírá plochu 33 000 čtverečních metrů, má 12 pater, 4 podzemní patra včetně protiatomového krytu, 3 100 zařízených místností, přes 60 chodeb, 64 přijímacích hal, největší sál, Sál odborů, má plochu 3000 čtverečních metrů. Na stavbě pracovalo pět let více než 700 architektů a 20 000 dělníků.

 

Jak vypadá uvnitř?

Interiéry jsou honosně zdobeny mramorem a zlatem, nachází se zde okolo 4 500 lustrů (největší váží 1,5 tuny). Zajímavostí je, že když se v 80. letech palác rozsvítil, spotřeboval během 4 hodin zásoby elektrické energie pro celou Bukurešť.

Lidé si ho ve své době pojmenovali, samozřejmě potají, na Bláznův dům. Po svržení diktátora se až do roku 1994 nevědělo, co s ním. Dnes zde sídlí parlament a senát a pořádají se zde konference. A ani turisté nepřijdou zkrátka. Palác je možné navštívit v rámci organizované prohlídky, na kterou jsem se také vydal. Po překonání stísněného pocitu, který je čím blíže budově větší a větší, se dostanete téměř 20 minutovou pěší túrou okolo budovy samotné k návštěvnickému vchodu s informačním centrem.

Měl jsem štěstí, za 10 minut startovala prohlídka po standardním hlavním okruhu v angličtině. Jiní cizokrajní návštěvníci zřejmě čekali podstatně déle. Následují stejné bezpečnostní procedury, jako při chodu do jiných vládních budov po celém světě. A již se návštěvník ocitá na monumentálních chodbách, schodištích, sálech a ba i divadlo zde měli.

Zaujme i sál, kde měl údajně diktátor i svůj trůn a naproti němu jeho žena. Na jedné z chodeb průvodkyně upozorňuje na nejoblíbenější obraz komunistického diktátora, jenž na mě, jako na pamětníka budování socialismu působí skličujícím dojem. Prohlídka pak vrcholí na balkóně, kde se může snad každý vžít do role diktátora, blahosklonně kynoucímu obrovskému nahnanému davu, který ho povinně oslavuje. Dnešní realitu ale připomíná současná vlajková výzdoba. Za chvíli však opouštím budovu a je ze mě zase jen malý človíček v zádech s obrovskou budovou, která jakoby se jej chystala zavalit…

 Úvodní foto: Luděk Krčmář

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vložit příspěvek Diskuze k článku

Všechna pole jsou povinná.

Do diskuse ještě nikdo nepříspěl. Buďte první.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program