Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa

Čekání, fronty a postávání… Známe to všichni, ale jak to vidí antropolog? Jakou roli hraje v našem životě a v naší společnosti?

Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa
Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa
Zdroj: archiv

Jednou z nejdelších front, kterou jsem si kdy vystál, byla ta před kaplí chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Aby toho martyria nebylo málo, dostal jsem v závěrečné strkanici od nedočkavých křesťanek pár ran loktem na solar…

Klapka. Jedem!

Čekání je nedílnou součástí našeho života. Čekáme v pomalých frontách na fast food, na úřadech se zamrzlým informačním systémem anebo na obyčejnou tramvaj, která v důsledku dopravních změn nejede. Ve všech uvedených případech jsme na určitý čas vyhozeni z rytmu plynulého „běhu věcí“ – a to až do okamžiku, nežli se námi očekávané dění konečně odehraje.

Na „krácení chvíle“ není předepsán jednotný scénář, můžeme se tudíž zabavit i tím, že pozorujeme ostatní čekající, jakým způsobem prodlevu tráví. Ve výčtu těchto činností zpravidla nebude chybět podupávání, pletení, čtení – a nověji také psaní sms či updateování statusu na sociálních sítích. Životní styl pozdní doby moderní klade silný akcent na rychlost, a tak těchto prostojů „paradoxně“ přibývá.

Nuda a netrpělivost, které je zejména v prostředí přelidněných metropolí doprovázejí, se nezřídka stávají spouštěčem stresu, ale i poněkud dramatičtějšího chování. Jen Američané stráví cca 37 bilionů hodin za rok čekáním ve frontě - a jak to může v extrému dopadnout, pokud člověku v koloně „rupnou nervy“, je vidět ve filmu Volný pád v hlavní roli s Michaelem Douglasem.

Efekt telefonní budky

Chlape, dělejte, nejste tady sám!“, ozve se ulicí spolu s rázným zaklepáním na sklo veřejné telefonní budky. Kdysi realita, dnes spíše oblíbená scénka retro komedií, ve které se za volajícím hromadí a postupem času i hroutí lidé, kteří si – shodou okolností – potřebují nutně zavolat.

Přestože by se tato situace zdála pro dnešní dobu passé, poslouží nám jako modelový případ pro pochopení základů „vědy o čekání“. Zatímco za běžných okolností platí, že pokud se na jednom místě nahromadí cizí lidé, člověk má tendenci opustit prostor co nejrychleji - v případě veřejného telefonování je tomu naopak.

Podle výzkumů sociálního psychologa Richarda Barryho Rubacka a kol. stojí za motivací člověka „pověšeného na drátě“ snaha co nejvíce využít vzácný zdroj, který v tu dobu „okupuje“. Podobný efekt nastával ve chvílích, kdy na někoho konečně přišla řada u pultu v prodejně smíšeného zboží. Jakmile se tak stalo, nakupující začal téměř uvolněně nakupovat všechno možné, a také si „na poslední chvíli“ uvědomovat, co vlastně ještě všechno zapomněl. Vědomí toho, že za ním stojí fronta vynervovaných čekajících, zpravidla způsobovalo, že si dával ještě více „na čas“.

Letem letištním světem

Letiště – na rozdíl od telefonní budky – představuje „moderní laboratoř“, ve které se testuje, jak lidem zpříjemnit čekání. Vedle odbavení a bezpečnostní kontroly lze tuto činnost pozorovat zejména v prostoru spojeném s nástupem na palubu letadla. Ačkoliv se „na každého dostane“ – neboť místo je rezervované palubním lístkem – většina lidí netrpělivě očekává, až se na přepážce začne něco hýbat, případně se někteří snaží vytvořit tlak tím, že tzv. „urvou frontu“. Důvody tohoto „pospíchání na čekání“ nejsou iracionální, ale teritoriální.

 

 

 

Mnoha lidem se jeví výhodné zabrat místo jako první, udělat si pohodlí a využít dle svých potřeb úložný prostor. Letiště je samo o sobě prostorem, ve kterém se využívá psychologických triků, jak zkrátit dobu čekání. „Z tohoto důvodu se například zavazadla vydávají ve vzdálených částech letiště, aby čas po cestě co nejvíce utekl,“ říká Richard Larson, známý „expert na fronty“.

Behaviorální ekonom Daniel Kahneman zase tvrdí, že pokud je dlouhé čekání zakončeno příjemným a pozitivním zážitkem, pak se ve zpětném pohledu zrychlí, a naopak. K důležitým aspektům čekání ve frontě také patří „spravedlnost“ – proto je vítaným činitelem pověřená osoba, která „spravedlivě“ rozděluje lid do vícečetných řad.

Smyslem těchto opatření je co nejvíce zkrátit dobu neproduktivního čekání, kterému se v dnešním světě jen těžko vyhneme. I přesto přese všechno je zajímavé si uvědomit, že „časová prodleva“ nám zároveň umožňuje poodstoupit od instinktivních reakcí, získat čas na přemýšlení a volbu, a do té míry nás také dělá člověkem.

Úvodní foto: Michal Josephy

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články