Češi dobývají vrcholy světa
Smělé plány má český projekt "7 vrcholů světa". Jak už název napovídá, jeho tři aktéři by chtěli zdolat sedm nejvyšších vrcholů světa. K nejbližším plánům patří expedice na Mount Everest, nejvyšší horu světa.
K nejbližším plánům patří expedice na Mount Everest, nejvyšší horu světa, kterou naši horolezci chtějí pokořit jedním z nejobtížnějších způsobů, severní přístupovou cestou z Tibetu, bez použití kyslíkových přístrojů a bez výškových nosičů.
Expedice EVEREST 2004 se uskuteční ve dnech 28. 3. - 3. 6. 2004.
Tato expedice není ovšem jen výletem na osmitisícovku. Jejím cílem je totiž také vědecký výzkum, který má přispět k lepšímu poznání průběhu aklimatizace, aktuálního výkonu a prevence akutní horské nemoci u horolezců při výstupech nad 8 000 m.
Horolezci jsou podnikatel Miloslav Palacký (*1954) z Nového Jičína a student Miroslav Hrad (*1978) z Brna. Mezi jejich předchozí zkušenosti patří zdolání vrcholů Elbrusu, Aconcaquy, Mt. McKinley a Kilimandžára. Expedici provází odborný asistent na Katedře tělesné výchovy PF UJEP, PaedDr. Ota Louka CSc., který bude provádět výzkumy a měření.
Expedice má sice sponzory, kteří zajistí část vybavení (oblečení), ale i tak jsou náklady na výstup (okolo 500 tis. Kč) hrazeny samotnými horolezci.
| PROJEKT SEDM VRCHOLŮ: |
|---|
|
Mt. EVEREST
Na nejvyšší horu světa vede několik přístupových cest. Jižní cestou v roce 1953 stanuli na vrcholu jako první Edmund Hillary a Tenzing Norgay. Jedno z největších nebezpečí na nepálské straně hrozí daleko pod vrcholem, na ledopádu Khumbu. Obrovské neuspořádané bloky nestabilního ledu mohou bez varování změnit svou polohu a vzájemně se rozdrtit. Mnozí horolezci si najímají zkušené horské vůdce a šerpské nosiče, aby se mohli lépe vypořádat s podobným nebezpečím.
První pokusy o zdolání Everestu severní přístupovou cestou podnikali Britové ve 20. letech z Tibetu. (Nepál byl pro západní cizince uzavřen od poloviny 19. století do roku 1949, Tibet pak od roku 1950 do roku 1980.) V roce 1960 stanuli na vrcholu Číňané. Byli první, komu se podařilo vystoupit na horu severní cestou. Tato cesta může být technicky mnohem obtížnější, neboť je zde méně sněhu a více skalnatého terénu než na jižní stěně.
| Úspěšné expedice s čs. účastí: |
|---|
| 1991 - první Čech na vrcholu: L. Sulovský, italsko - česká expedice 1996 - norská expedice, J. Nežerka na vrcholu 1998 - česká expedice, severní cesta z Tibetu, Nosek a Jaroš 2002 - česká expedice, severní cesta z Tibetu, Miroslav Caban - výstup na vrchola Miroslav Palacký skončil ve výšce 8 300 m V letech 1980 - 2002 se uskutečnilo různými cestami cca 10 čs. expedic, vesměs neúspěšných: např. 1980, 1984 - vrchol Demján a Psotka SR, 1987 (dosažená výška 8 300 m), 1988 mezinárodní exp. Rakoncaj, (8 600 m), 1991, 1992 mezinárodní exp. D. Štěrbová, (7 800 m), 1994 čs. exp. dosaženo 7 200 m, 1996 čs. exp. dosaženo 8 200 m, + několik dalších neúspěšných pokusů za poslední tři roky. |
Výstupům na Mt. Everest bylo věnováno číslo magazínu National Geographic v květnu 2003, kdy svět slavil 50. výročí od prvního dobytí vrcholu.
Výzkumný program
Cílem výzkumu je přispět k lepšímu poznání průběhu aklimatizace, aktuálního výkonu a prevence akutní horské nemoci u horolezců při výstupech nad 8 000 m.
Vlastní výzkum je založen na sledování tepové frekvence pomocí sportestru Polar, což je přístroj zaznamenávající tepovou frekvenci, který umožňuje ukládání dat do téměř neomezené paměti. Přístroj dává aktuální informace o tepu- například ranní klidová hodnota ukazuje stupeň aklimatizace horolezce. Další důležitý ukazatel je saturace krve kyslíkem měřená tzv. pulzním oxymetrem ráno a večer.
Tyto údaje by měly poměrně spolehlivě monitorovat stav organizmu, průběh aklimatizace i eventuální rozvoj horské nemoci. Možnost průběžného sledování tepové frekvence přímo během výstupu dává možnost regulace aktuální zátěže organizmu, tedy lze eliminovat zbytečné přetěžování organizmu.
Vědci by se chtěli především zaměřit na získání dat při zátěži nad 7 500 m, zvláště na data nad 8 000 m, která jsou velmi vzácná, ale nejzajímavější, protože v takové výšce probíhá extrémní zatížení organizmu i v klidu, natož při výkonu. Riziko přetížení až kolapsu organizmu je velmi reálné.
Výzkumy prováděné především britskými a americkými týmy jsou v Čechách přístupné zpravidla pouze ve formě závěrečných zpráv, podrobnosti nejsou uváděny. Uspokojivé, i když převzaté informace nabízí Společnost horské medicíny pod vedením MUDr. Ivana Rotmana ve svých publikacích nebo i na stránkách ČHS.
Teoretická doporučení jsou zpracována, ale v praxi ještě není akutní horská nemoc úplně přesně objasněna. Stále se vyskytuje řada případů, kdy je průběh aklimatizace dramatický či končí neštěstím, a to i v případě zkušených horolezců. Při expedicích se často ukazují určité rozpory mezi teorií a praxí, důvodů je mnoho a ne vždy je lze uspokojivě vysvětlit.
Podobná sledování prováděli tito vědci na expedicích Cho-Oju a na Broad Peaku. I když pracovali se sportesterem Polar, pro kvalitní záznam a vyhodnocení dat byli limitováni technickým vybavením i dalšími okolnostmi. Na současné expedici použijí technicky dokonalejší přístroje a při optimálním průběhu expedice získají data i z nejvyšších poloh nad 8 000 m.
Kromě přístojů si budou členové expedice psát deník s pocity, které budou zažívat ve velkých výškách.
| ČASOVÝ HARMONOGRAM EXPEDICE: |
|---|
|
On line zprávy z expedice:
V neděli 28. března byla odletem tří horolezců zahájena expedice Everest 2004. Miloslav Palacký, Miroslav Hrad a Ota Louka odletěli v 11.40 h z Prahy Ruzyně. Cílem jim bude Káthmándú, kdy přílet je plánován na 29. března ve 13.30 hodin.
Pondělí 29. března horolezci dorazili za velmi příjemného horkého počasí do Káthmándú. V 18.00 hodin místního času se uskutečnilo setkání s ostatními členy mezinárodní skupiny (3 Holaňďané, 1 Španěl).
Ve čtvrtek 1. dubna dorazila expedice do Tibetu, do města Nyalam. Město se nachází ve výšce cca 3 750 m. Všichni členové jsou v pořádku a zatím bez příznaků výškové nemoci a jiných "zdravotních potěšení" z dalekých míst. Počasí je zatím optimální - polojasno, fouká slabý vítr, v horách je sníh.
V neděli 4. dubna po obědě vyrazila expedice na cestu z Tingri (4 300 m) do čínského základního tábora Everest (5 200 m). Tady končí doprava expedičního materiálu auty a dál bude vše pokračovat za pomoci nosičů a jaků. Následuje aklimatizace, příprava expedičního materiálu na přesun do předsunutého základního tábora.
