Československo na stránkách NG: Když si ČSR dá za klobouk sokolí pírko (1933)

Šéfredaktor českého vydání National Geographic Tomáš Tureček prošel archiv časopisu od založení roku 1888 a vybral všechny články týkající se naší země. Jak nás viděli za hranicemi ve zlomových okamžicích našich dějin? Pohled z odstupu může pomoci objektivně hodnotit nejen sebe, ale i ty druhé.

Zdroj: Hans Hildenbrand / Archiv NG

Každých šest let se život v Praze, hlavním městě Československé republiky, výrazně zintenzivní. Hotelové pokoje jsou zamluvené týdny dopředu a místo v restauraci vás posune mezi vyvolené. Na Wilsonově nádraží chrlí zvláštní vlaky jeden za druhým pestré davy lidí z venkova. Letadla přivážejí návštěvníky ze všech světových stran.

Ohromný stadion na Strahově, jindy tak smutně pustý, je dnes rušný, plný bosonohých sportovců obou pohlaví s nadšením a zápalem v očích a horlivých dorostenců napodobujících sportovní obratnost starších. Před vchody stojí fronty sportovců čekajících na signál ke vstupu na plochu velkou zhruba 200 x 300 metrů, na které by se snadno ztratil i ten největší cirkusový stan.

Největší hromadné cvičení, jehož se účastní stovky dokonale secvičených skupin lidí z nejrůznějších společenských vrstev, začíná. Tento národní slet sportovců není jen ukázkou fyzické kultury. Je to mobilizace národní síly, ducha a snů.

Když si český Yankee Doodle nasadí na čepici sokolí pírko, stane se z něj Sokol. Na slovanském území od Baltu po Turecko slovo Sokol evokuje známé hrdiny prastarých legend.

Sokolské hnutí ovlivňuje lidi všech společenských vrstev i každého věku. Dětí se po šesti pohybují v uniformovaných formacích. Dospělí se řadí s vojenskou přesností. Venkovské ženy přijíždějí vyšňořené tolika pestrobarevnými vrstvami svých sukní, že skoro vypadají, jako by pašovaly vlněné zboží do obléhaného města.

Lidové umění, umělecká řemesla a písně se probouzejí k životu. Dívka z továrny, pro kterou jsou obvykle „nejlepšími šaty“ obyčejné bavlněné, je oblečená ve starém kroji pronikavých barev s nařasenými vyšívanými rukávy. Dáma ze společnosti vymění společenské šaty za ty doma tkané, které její matka obvykle nosila právě na podobné slavnosti. Vzory na krojích jsou typické pro určité oblasti, nemají žádný společný „mezinárodní“ vzor.

Dlouho před začátkem hlavního vystoupení připomíná Karlův most nekonečnou šňůru národopisných exponátů, která se táhne od krásné gotické brány a ztrácí se v dlouhých podloubích za řekou Vltavou. Malostranské uličky plné krojů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi vypadají jako záhony plné jiřin.

Česká divadla obsazují své nejlepší herce, aby dodali Všesokolskému sletu na dramatičnosti. Umělecké galerie soupeří s živým obrazem síly národa. Koncertní sály plné hudby poskytují oddech po hodinách napětí a výlevů emocí. Ještě nikdy jsem neslyšel Dvořákovu „Novosvětskou“ zahrát lépe než na Starém městě v Praze.             

 

Pastva pro oči bez hvězdných umělců

Český duch je mnohostranný a má silnou tendenci k individualismu, nicméně v masovém cvičení, kde 60 000 rukou a nohou tvoří bleskově se měnící obrazce lahodící oku 155 000 diváků, nenajdete žádné hvězdy. Odpálený homerun, touchdown v poslední minutě, konečný výpad vedoucí k osobnímu vítězství, to v hromadném cvičení chybí. Drama je spíše psychologické, přesnost, verva a úchvatnost podívané jsou živoucím důkazem mocného ducha, který všechny spojuje.

Vysoko na střeše tribuny, skrytí před diváky, jsou vedoucí skupin, neviditelným vůdcem je však muž, jehož sté výročí narození se oslavovalo na devátém Všesokolském sletu - doktor Miroslav Tyrš.

Sokol spojoval český národ v dobách, kdy neměl vlastní zemi. Teprve významný a ctěný Tomáš G. Masaryk, první a jediný prezident Československé republiky, učinil onen rozhodující tah perem, který učinil z geografických požadavků hotovou věc.

Doktor Tyrš postavil svůj sen na skupinovém cvičení 75 členů Sokola, kteří iniciovali 5. března roku 1862 jeho tělovýchovný systém. První Všesokolský slet v roce 1881, kterého se zúčastnilo 696 sokolů ze 76 jednot, byl považován za velmi úspěšný. Sedmý Všesokolský slet v Praze v roce 1920, který přilákal přes 70 000 cvičenců a nespočet diváků, byl jednou z nejdůležitějších událostí při formování nové země v srdci Evropy. České národní uvědomění a patriotismus podporované Sokolem po téměř 60 let prokázaly svou sílu. Těsně před sletem v roce 1932 jsem přeletěl nad velkým stadionem na Strahově. Vypadal spíše jako vesnice než jako sportovní aréna.

V tomto roce se sletu zúčastnilo 140 000 lidí. Od 5. června do 6. července byla kolonie cvičenců na nohou. Hlavnímu vystoupení dospělých předcházela od 2. do 6. června cvičení, kde nejprve děti a po nich i dorostenci předváděli své dovednosti a výcvik. Od 29. června do 6. července ulice hýřily barvami v neformálních i formálních průvodech pochodujících lidí oblečených v různých krojích.

Sokol přitahoval návštěvníky zdaleka

K rozmanitosti této slavnosti přispěli také delegáti ze sousedních zemí se svými charakteristickými kroji a rukodělnými výrobky. Ačkoliv členství je omezeno na Slovany a několik dalších národností ze zemí, které během světové války bojovaly na straně Dohody, Srbové, Chorvati, Slovinci a Bulhaři se spojili s Čechy v sokolském hnutí a poslední slet tak získal mezinárodní aspekt.

Vlajka s hvězdami a pruhy vlaje 4. června spolu s ostatními nad průvodem a tento den je oslavován jako „Čtvrtý červen“.

Je těžko pochopitelné, jak dokážou cvičenci z 3 144 často navzájem velmi vzdálených jednot dosáhnout takové dokonalosti: sokolská organizace má ovšem své vlastní vydavatelství a hudba, na kterou se cvičí, je rozesílána dlouho dopředu.

Speciální gramofonové nahrávky se rozesílají do všech krajů země a každou neděli ráno z pražského rozhlasu předávají instruktoři Sokola instrukce a hesla pro finální vystoupení. Nic není ponecháno náhodě. To je proti všem zásadám sokolského ducha.

Slety jsou proslavené nejen hromadným cvičením a pestrobarevnými průvody, ale také alegorickými obrazy.

V roce 1932 spojuje alegorie toto rádiem řízené představení s původními hrami v řecké Olympii, které inspirovaly dr. Tyrše.

Ve středu stojí postava zosobňující zakladatele Sokola a vyjadřující úsilí o zdravý stát tvořený zdravými bytostmi. Čas se vrací zpátky do Olympie, kde byly tyto ideály příkladem. Řečtí přeborníci, válečníci, kněží a básníci ve spirituálním boji – a antické Řecko opět ožívá.

Duch Olympie v moderním státě

Tito reprezentanti staré slávy se mění v neživé sochy. Následuje pauza, během které může každý cítit ztrátu, kterou svět utrpěl, když se sláva starého Řecka stala jen vzpomínkou. Pak sochy náhle ožijí, odhodí závoje zašlé minulosti a objeví se v sokolských uniformách, které získaly novou slávu během masových cvičení v předcházejících dnech sletu. Olympijský ideál je vzkříšen a zaujímá pevné místo v reálném, moderním životě.

Lidé všech společenských vrstev se spojí v této velké přehlídce individuálního zdraví a hromadné zdatnosti. Návštěvník vidí jednotný lid v sehraném rytmu.

Mnozí Čechoslováci cítí velké vzrušení. Pro přihlížející je to velkolepá podívaná, ale být přímo součástí představení, to je opravdu silný zážitek. Každých šest let statisíce cvičenců, kteří překonávají vlastní nešikovnost a obětavě trénují měsíce i roky, aby přispěli k ladnosti společného vystoupení, získávají za své úsilí bohatou odměnu.

Během těchto zlatých dní v Praze žije tato průmyslová a moderní země v pohádkovém světě krásy a snů. Jaký sen ale reálně dokázal víc než ten, který snil Tyrš, jenž za trénovanými svaly viděl čistou jasnou mysl a svobodnou zemi, kterou je třeba budovat a jíž je třeba sloužit?

 

AUTOR: Maynard Owen Williams

Úvodní foto: Lotyšsko vyslalo delegátky na velký pražský stadion / Stejně jako olympijské hry také sokolský slet přitahuje účastníky i diváky zdaleka. Plakáty informující o sletu visí na vlakových nádražích a v turistických kancelářích po celé Evropě. Skupina dívek přijela z Rigy (Hans Hildenbrand / Archiv NG)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články