Cesta do mayské Střední Ameriky

Cesta do mayské Střední Ameriky

Miloši, nedávno jste se vrátil z cesty po Peru a Bolívii – jaká místa jste se skupinou, kterou jste vedl, navštívili?

Navštívili jsme Cuzco a chrámy v okolí, poté jsme absolvovali čtyřdenní Lares trek na Machu Picchu. Dále to byla Lima, Paracas a ostrovy Ballestas, planiny Nazca, město Arequipa, kaňon Colca, jezero Titikaka s přístavním městečkem Puno a jeho ostrovy Uros, Amantani a Taquile. Přes přechod Desaguadero jsme putovali dále do Bolívie.

A jaká místa jste navštívili v Bolívii?

Cestou z Peru jsme navštívili archeologické předincké lokality Puma Punku a Tiwanako, hlavní město La Paz, odkud jsme letěli do Amazonie do Rurenabaque a dále pak do NP Madidi. Cestou zpět jsme se vraceli k jezeru Titikaka do Copacabany a na ostrov Slunce.

Podělíte se s čtenáři o nějaký zajímavý zážitek?

FOTO: Miloš Matula

Asi největším magnetem naší cesty byl pobyt v hlavním městě Inků Cuzco a okolí se závěrečnou cestou, zvanou Lares Trek, na Machu Picchu. Podařilo se nám nakonec vměstnat do programu i návštěvu mystického místa zvaného Amaru Muru, kde nám místní šamani vyprávěli zajímavé příběhy a kde jsme praktikovali meditaci stejně tak, jako na místě, kam prý přilétají UFO – v lokalitě Chucura.

Co chystáte nyní?

Na únor jsem připravil poznávací a meditační cestu po mayské Střední Americe (El Salvador, Guatemala a Honduras), odlétat bychom měli 8.února na 14-16 dnů.

Proč zrovna Mayové?

Ve své knize 2013: Hvězdná brána k Novému věku se zabývám učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem.

Jak byste Maye charakterizoval?

Atitlán FOTO: Miloš Matula

Pyramidy a paláce, bohatě zdobené sochami a reliéfy, svědčí o společnosti žijící v přepychu, kterou řídily kultivované elity ovládající složitou matematickou i kalendářní symboliku. Vznešenost trosek měst a nádherné, byť nerozluštěné texty, vedly původně mnohé odborníky k tomu, že Mayové byli společností kněží a písařů. Z dostupných výzkumů vycházejí najevo stále nové a překvapivé rysy této starověké civilizace, kterou poznamenává předtucha zániku a hrozící vidina zhroucení říše starobylých pánů pralesa, které dodnes obestírá záhada.

Mayové byli, podobně jako i další tehdejší říše Střední a Jižní Ameriky, předurčeni ke střetu s vyslanci z dalekého světa: s muži, kteří jezdili na koních, používali střelné zbraně a klaněli se odlišným božstvům…ti nakonec přemohli indiánské populace a zahájili dlouhé období kolonizace a vytěžování místních zdrojů. Následovala staletí nucené práce, kulturního i náboženského útlaku i demografických katastrof, které ohrožovaly holou existenci indiánů i poté, co španělské kolonie získaly nezávislost. Přesto si obyvatelé této oblasti dovedli zachovat a znovuvytvořit vlastní identitu. Navzdory tomu potomci dávných Mayů dodnes obývají Střední Ameriku a hrdě se hlásí ke své etnické i kulturní identitě a tisícileté historii.

Miloš Matula
Miloš MatulaAbsolvoval FAMU, je filmovým a hudebním producentem, spisovatelem, žurnalistou, duchovním učitelem a terapeutem, ale rovněž reklamním a PR specialistou. Dlouhá léta se zabývá alternativní medicínou, spiritualitou a meditací, kterou rovněž učí na svých seminářích v České republice i v zahraničí. Od útlého věku se zajímá o starověký Egypt a tento koníček vyústil v téměř pětadvacetileté studium "amarnského období" v Egyptě – tedy doby vlády faraona Achnatona a jeho manželky Nefertiti. V roce 2005 začal pracovat na scénáři plánované výstavy o Achnatonovi a Nefertiti v ČR. Z materiálů pro scénář nakonec vznikla jeho první kniha Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce, která vyšla v roce 2010. Poté vydal knihy rozhovorů Hvězdy ezoterického nebe I. - Kniha plná energie (2011) a Hvězdy ezoterického nebe II. - Kniha plná zdraví (2012). V roce 2008 poprvé odjel do Střední Ameriky, aby poznal potomky Mayů a seznámil se s učením a moudrostí jejich předků, které zúročil ve své nejnovější knize 2013: Hvězdná brána k Novému věku, která se zabývá nejen učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem, ale rovněž časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v období let 1997-2026. Kromě poutavého textu vede autor v knize rozhovory s takovými veličinami, jako jsou Carl Johan Calleman – vědec a největší odborník na mayský kalendář, či aztécký šaman Xolotl. V roce 2013 mu vyšla další kniha – pohádka ze starověkého Egypta s názvem Zakletý ostrov. V současné době dokončuje novou – společnou knihu s legendou české astrologie Zošou Kinkorovou pod názvem Dějinami za poznáním astrologie, která vyjde na přelomu ledna a února 2014.
 Další informace na www.milosmatula.cz

O Mayích se spekuluje, že by mohli být mimozemšťané?

Mayové budovali rozsáhlá města s chrámovými pyramidami. Archeologické nálezy dokonce dokazují, že stavěli i hřiště pro míčové hry – pelotu. Mayové se dělili na společenské vrstvy podobné kastám. Po roce 900 však začaly vyspělé kmeny z rozsáhlých měst mizet. Nikdo zatím nedokázal říci, co to způsobilo. Toto období je opředeno dalšími spekulacemi. Třeba o tom, že staří Mayové byli mimozemšťané… V souvislosti s mayským kalendářem jsem na toto téma polemizoval s Carlem Johanem Callemanem, který tvrdí, že Mayové obdrželi kalendář od bohů ne fyzicky, nýbrž telepaticky, tedy channelingem. Já jsem zastáncem opačného názoru, který dokazuje celá řada svědectví různých Mayů, ale i mnohé nálezy, dosud nezveřejněné, o kterých se v knize zmiňuji.

Procestoval jste téměř celou Střední Ameriku. Jak na vás působily památky starověkých Mayů?

Civilizace starobylých Mayů fascinuje vědce i laické nadšence už od poloviny 19. století, kdy objevitelé John Lloyd Stephens či Frederick Catherwood nalezli úchvatné zříceniny ukryté v hloubi tropických pralesů Střední Ameriky. Takže i já byl fascinován těmito památkami. Asi nejúžasnějším zážitkem bylo navštívit Tikal, který je pro rozsah památek a dochované mayské texty považován za hlavní město celé mayské říše.

Jaké jsou ve Střední Americe klimatické podmínky?

Do El Salvadoru, kam přiletíme i budeme odtud odlétat, se dostanete z Prahy letecky většinou přes velká letiště USA a najednou se ocitnete nejen v jiném časovém pásmu (-7h), ale v rovněž i v jiném teplotním pásmu – Střední Amerika se nachází již pod obratníkem Raka. 32-38°C v únoru je motivací pro všechny ty, kteří mají rádi teplo. A voda Tichého oceánu je navíc i nečekaně teplá: běžných 28°C se změní v dobře přílivu promícháním s teplými proudy ve vodu teplou až přes 30°C!

Jaký je vlastně El Salvador?

Pokud do El Salvadoru zavítáte, odměnou vám bude nezkažená, čistá přírodní krása země úrodných nížin, zelených pahorků a kávových plantáží, nad nimiž se tyčí rozeklané hřebeny vulkanických horských pásem. Ať už se v El Salvadoru ocitnete kdekoliv, stačí se rozhlédnout do krajiny a vždycky uvidíte někde poblíž na horizontu kónickou siluetu sopky. Během našeho putování se nám bude neustále ukazovat majestátní vulkány Izalco a Santa Ana. A hlavně: potkáte tu hodné a ochotné lidi.

FOTO: Miloš Matula

 

Jaká místa navštívíte v rámci této cesty?

Jako základnu jsem vybral pláž El Tunco v El Salvadoru, kde jsem v roce 2012 strávil dva měsíce psaním právě zmiňované knihy 2013: Hvězdná brána k Novému věku, a kde budeme po příletu odpočívat. Odtud budeme pak navštěvovat mayské památky v El Salvadoru: pyramidy Tazumal, Casa Blanca a San Andrés.

Určitě neopomeneme na takzvané mayské Pompeje, které se nazývají Joya de Cerén. Ti, kteří nebudou chtít jen užívat si na pláži El Tunco, mohou se s name vydat na výlet třeba na jih k zátoce Bahía de Jiquilísco s mangrovovým porostem, nebo na nedaleký Volcán San Salvador, jezero Coatepeque, vodopády a jezírka Los Chorros a Juayua anebo třeba kávové plantáže v pohoří Apaneca-Llamatepec v kraji Ahuachapán. Ti, kteří hledají klid, si mohou vychutnat bohatou a různorodou floru a faunu v NP Cerro Verde procházkou po zdejších naučných stezkách s pozorováním ptáků.

Navštívíte i Guatemalu a Honduras?

Během naší cesty do Střední Ameriky nemůžeme Guatemalu, kde žije dodnes největší mayské etnikum, vynechat. Guatemala, ležící v sytě zelené krajině hor, údolí a úrodných nížin, je obdařena mimořádným přírodním, kulturním i historickým bohatstvím.

FOTO: Miloš Matula

Ačkoli kolosální mayské chrámy a města ukrytá v deštném pralese byla opuštěna už před mnoha staletími, dávné tradice a rituály udržují Mayové ve vesnicích na vysočině se stejným zanícením a vírou v přírodní božstva jako jejich předkové. Guatemala je v celé Střední Americe naprosto jedinečná tím, že zhruba polovinu populace tvoří domorodci, přímí potomci Mayů neboli indigenos a jejich kultura je zde daleko viditelnější než kdekoli jinde.

První naší zastávkou bude středověké španělské koloniální město Antigua, ležící v malebném údolíčku pod mohutnými sopkami Agua, Acatenango a Fuego. Říká se, že Antigua je jedním z nejpůvabnějších a nejcennějších koloniálních měst Střední Ameriky a dodnes zůstává hlavní centrem turistického ruchu celé Guatemaly.

La Antigua byla hlavním městem španělské Střední Ameriky v letech jejího největšího rozmachu (1541-1776). Vznikla přenesením z níže položeného Ciudad Vieja a byla prvním plánovitě založeným evropským městem na americkém kontinentu. Jako taková se stala příkladem pro budování všech dalších velkých španělských koloniálních měst v Novém Světě. Největší rozkvět město prožívalo ve 2. polovině 17. Století, kdy zde byla založena univerzita a žilo tu přes 50.000 obyvatel. Město je dnes zapsáno na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Mayové FOTO: Miloš Matula

Daří se zde mnoha vzácným živočichům a rostlinám: jen v Tikalu bylo zpozorováno na 285 druhů ptáků, včetně ohromujícího počtu zástupců kolibříků, tukanů, volavek a krahujců. Ze savců se tu můžete setkat s roztomilým tapírem, jaguárem, opicemi a daří se tu i plazům, včetně krokodýlů a stovek druhů hadů. Vysoko nad deštný prales vyčnívají majestátní chrámy-pyramidy jedné z nejmagičtějších mayských památek, Tikalu.

Tikal je pro rozsah památek a dochované mayské texty považováno za hlavní město celé mayské říše. Rozsáhlý soubor architektonických památek pokrývá ohromné území. V 6. Století zde žilo přes 100.000 obyvatel. Za vlády Ah Cacaú (Pána Čokolády) město vybudovalo většinu svých monumentálních staveb. Dochovalo se celkem přes 3.000 budov.

Stejně jako další mayská města bylo však z dosud neobjasněných příčin svými obyvateli v 10. Století opuštěno. Podobně jako další památky mayské civilizace upadlo v zapomnění a bylo objeveno pro současný svět až v polovině 19. století.

Další putování po Střední Americe vás zavede do Hondurasu…

Původní banánová republika Honduras se v posledních letech dostává stále více do pozornosti zahraničních turistů. Je druhou největší zemí Střední Ameriky po Nikaragui a rozprostírá se od Atlantského oceánu k Pobřeží Pacifiku, od karibských pobřežních nížin přes chladnější horské pásmo ve vnitrozemí na jih, ke sluncem vyprahlým zátokám Golfo de Fonseca.

FOTO: Miloš Matula

Od západu na východ se krajina mění ze zalesněné vysočiny lemující hranici s Guatemalou až po rozlehlé, pusté savany a mokřady tajuplné Mosquitie. Téměř čtvrtina honduraského území je chráněná, nejodlehlejší úseky parků jsou naštěstí tak obtížně přístupné, že se zde daří zachovat původní rozmanitý ekosystém, který zahrnuje také několik nejcennějších a nejvíce ohrožených pásem panenského mlžného horského lesa a tropického deštného pralesa ve Střední Americe.

Jedním z největších lákadel západního Hondurasu a zároveň celé země jsou prastaré mayské památky Copán…

Přestože je Copán o poznání menší než velká střediska v Guatemale či Mexiku, bývá považován za jakési mayské Athény, centrum vzdělanosti a umění. Jeho chloubou jsou nádherné reliéfy a výtečné místní muzeum, které patří k nejlepším v celém mayském regionu.

V Copánu se nacházejí prostorná, vzájemně propojená obdélníková prostranství (Plaza Central a Gran Plaza), která sloužila jako shromaždiště a veřejné prostranství. Její terasové okraje hraničily s hustě obydlenou rezidenční čtvrtí. Nejvznešenější budovy areálu jsou monumentální chrámy stojící na okraji jižní části náměstí, pomalu se zvedající k Akropoli, vyhrazené pro vládnoucí vrstvu a elitu města.

Celá plocha je poseta četnými stélami a oltáři z místně těženého andezitu a většina z nich představuje Osmnáctého Králíka, slovutného copánského vládce a mecenáše umění, který považoval své město za středobod mayské civilizace. Byl synem neméně známého panovníka jménem Kouř Jaguár.

FOTO: Miloš Matula

Směrem k Akropoli stojí hřiště na pelotu, jedno z největších a nejkrásněji vyzdobených hřišť z klasického období mayských dějin a zároveň i jedno z mála, na němž se dodnes zachovalo dláždění i na zemi. Ke stěně peloty je přistavěné slavné hieroglyfické schodiště, které zabírá celou západní stranu pyramidy 26 a tvoří 72 kamenných schodů. Každý blok vytváří větu napsanou v mayských znacích – celkem 2200 bloků. Je to nejdelší známý mayský text. U paty schodiště zachycuje stéla M obraz vládce Kouře Lastury a také zatmění Slunce z roku 756 n.l. Tento panovník dal vybudovat sousední pyramidu zvanou Chrám nápisů a vědci se domnívají, že byl pohřben právě pod ní, byť se jeho krypta zatím nenašla.

Z jihozápadního rohu náměstí se zvedají strmé schody ke skupině paláců zvané Akropole. Tato vznešená uzavřená vnitřní svatyně byla doménou královské rodiny, dvora a kněží, politickým i obřadním srdcem města, kde se odehrávaly všechny důležité rituály, obětování i pohřby králů. Celý komplex se v průběhu čtyř set let několikrát zvětšil, chrámy, stavěné jako další vrstva na starších stavbách, získávaly jak na výšce, tak i na objemu. Pod celou Akropolí se proplétá změť vyhloubených tunelů, z nichž některé jsou otevřeny pro veřejnost.

Pár metrů odsud stojí rovněž vládní budova Popol-Na a chrám 22, zdobený nádhernými reliéfy kolem dveřních obkladů, který sloužil jako „posvátná hora“, kde elita prováděla posvátný rituál krvácení z různých částí těla. Pod ním leží terasové stěny elegantního Východního nádvoří, které rovněž nese nádhernou reliéfní výzdobu, včetně jaguářích hlav v životní velikosti s prázdnými očními důlky, které kdysi vyplňovaly jadeitové nebo obsidiánové kameny.

Nad nádvořím a celou Akropolí se vypíná k nebi nejvyšší copánský chrám 16, třicetimetrová pyramida, dokončená za vlády šestnáctého copánského vládce Yax Pasaje v roce 776 n.l. Zajímavostí je, že tento chrám byl vystavěn přes daleko starší chrám Rosalila.

Miloši, jaké máte další cestovní plány?

Na přelomu února a března (26.2.-12./16.3.) plánuji další cestu do Jižní Ameriky s názvem Za šamany do Ekvádoru. A skutečně šamany navštívíme! Týden bychom měli pobývat u rodiny šamana Augustina Grefy, kde se budeme účastnit šamanských rituálů, léčení a budeme zde meditovat. Poté navštívíme krásy Ekvádoru v NP Cotopaxi včetně lokalit Riobamba, Alausi, Nariz del Diablo, Banos s vodopády Manto de novia a Pailon del Diablo, Quito. Na závěr pobytu strávíme pár dnů u oceánu.

Jedinečnou možností na této cestě je prodloužení pobytu o návštěvu Velikonočního ostrova. V dubnu pak uskutečníme poznávací a meditační cestu na Bali – ostrov bohů s možností návštěvy Jávy. Ale o tom zase příště… Všechny zájemce o účast na mých cestách srdečně zvu!

Úvodní foto: Tikal: Akropole a Jaguáří pyramida/Guatemala

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.