"Odpolední slunce probleskuje na tisíce dřevěných domků, ve kterých bydlí mniši a mnišky. Údolí se koupe v záplavě barev. Kdybych fotografoval krajiny, bylo by toto mé posvátné místo," rozjímá fotograf Damir Sagolj. Přicházejí další poutníci zvěčnit půvabnou chvíli. Vítr sílí a ozývají se údy ztuhlé zimou. Je čas sestoupit.

"Do odlehlého údolí Larung se není snadné dostat. Nejbližší letiště je v Chengdu, hlavním městě čínské provincie Sichuan, vzdáleném 500 kilometrů. My jsme si vybrali kratší, ale o to náročnější způsob. Patnáctihodinová jízda začala hladkou dálnicí, ale brzy jsme odbočili do hor. Po několika hodinách na úzké cestě plné výmolů a bezpočtu zatáček zmizel i poslední kousek asfaltu a nastalo pravé offroadové dobrodružství. Mačkáme se dál s desítkami cestujících. Autobus najednou zastavuje uprostřed ničeho. Řidič ukazuje na červené světýlko v dálce a vysvětluje, že dál už musíme pěšky. Cesta je zablokovaná. Vydáváme se do tmy. Teplota klesá na -10°C."

Ráno však smývá všechny útrapy včerejšího dne. V údolí Larung právě začíná festival spojený s koncem devátého měsíce tibetského kalendáře. Tibeťané v tradičních oděvech s nekonečnými rukávy a zajímavými klobouky rozlévají horký čaj s jačím máslem. Desítky tisíc věřících zpívá společně s mnichy a mniškami denní motlitbu. Za chvíli vyjde slunce.

"Otevírá se přede mnou malebná krajina zalitá prvními paprsky a ozdobená milými tvářemi Tibeťanů. Jsem jeden z mála, který nepochází z Asie. Ale nikomu to nevadí. Všichni jsou přátelští. Během těch pár dnů posbírám víc selfie než kolik jsem jich vyfotil za celý život se svou rodinou a přáteli."

"Vyšplháme na další kopec a otevře se nám syrová scéna místní pohřební tradice. Těla zesnulých trhají supové. Před odjezdem ještě přijímám pozvání na večeři v klášteře. Zpáteční cesta se najednou nezdá vůbec klikatá, ani nekonečná…"