Chalupská slať je fotografickým oříškem. Ale výsledek stojí za to

Fotografování známých míst je vždy tak trochu oříšek. V případě Chalupské slatě to platí dvojnásob, protože patří mezi nejnavštěvovanější šumavské lokality. Temně zbarvené jezírko s mladou břízou na malém opuštěném ostrůvku tvoří nezapomenutelný motiv.

Chalupská slať je fotografickým oříškem. Ale výsledek stojí za to

Jak vyfotit tisíckrát vyfocené?

Obloha nad Horskou Kvildou je plná hvězd přicházejících zimních souhvězdí. Neklamné znamení, že podzim na Šumavě je v plném proudu. Cestou za svým dnešním cílem přemýšlím, jestli se nad rozsáhlou soustavou rašelinišť v údolí u Borové Lady utvoří mlha, kterou mám v hlavě vedenou jako nutnou ingredienci pro fotografii Chalupské slatě.

Fotografování známých míst je vždy tak trochu oříšek. V případě Chalupské slatě to platí dvojnásob, protože bezesporu patří mezi nejnavštěvovanější šumavské lokality. Temně zbarvené jezírko s mladou břízou na malém opuštěném ostrůvku tvoří nezapomenutelný motiv. Každý rok zde vznikne tisíce fotografií.

Čekání na vzácný okamžik

Vždy, když jsem stál na vyhlídkové plošině u jezírka, přemýšlel jsem o atmosféře, kterou bych chtěl mít na své fotografii. Chtěl jsem klidnou zrcadlící se hladinu, nízko povalující se mlhu a teple zbarvené ranní sluneční paprsky. Jsou to pocity neznáma, které ve mně vyvolává temná hladina jezírka i pocit tepla, který dávala rašelina lidem jako topení. Za ta léta, co na Šumavu jezdím, se mi to zatím nikdy nepoštěstilo vyfotografovat. Buď nebyla mlha, nebo jí bylo pro změnu moc, nebo foukal vítr, který čeřil hladinu a nebo sluneční paprsky neměly tu správnou barvu. Nikdy jsem to ale nevzdal a vždy se na slať vracel.

Na cestě z Kvildy do Borové Lady mám rád tu část, kdy vyjedu z lesa a otevře se pohled do údolí se slatí. Na obzoru se o slovo pomalu hlásí svítání a slať je zahalena v cárech mlhy. Dneska by to mohlo konečně vyjít, říkám si v duchu.

PODÍVEJTE SE NA DALŠÍ FOTOGRAFIE PETRA PAZOURA:
Strom samotář. Vyrůstá na hrobech lovců mamutů
Když místo Vltavy teče korytem hustá mlha
Jak jsem fotil polární záři nad Šumavou

 

Stačí dva záběry

Světlo čelovky rozráží zbytky noci cestou na vyhlídkovou plošinu nad jezírkem, které je svou rozlohou cca 1,3 ha největší u nás. Dřevěný chodník i okolní traviny jsou pokryty jinovatkou. Poslední hvězdy se noří do světlající oblohy a já čekám na to správné světlo. Mlha se prohání nad slatí a s provokativní pravidelností mizí a zase se vrací. Příroda mne zase napíná…

Nakonec mám ale štěstí a první sluneční paprsky, které se přehouply přes okolní kopce, osvítí cáry mlhy a vytvoří atmosféru, kterou jsem si již dříve vysnil ve své hlavě. Udělám dva záběry. Víc není třeba. Spokojeně usedám na lavičku a s teplým čajem z termosky se již jen kochám úžasnou atmosférou, která to ráno na Chalupské slati byla.

Fotografie byla pořízena digitální zrcadlovkou Canon EOS 5D Mark II ve spojení s objektivem Canon EF 17-40 / f4 L. Pro srovnání velkého rozdílu jasů mezi oblohou a temnou hladinou jezírka jsem použil šedý přechodový filtr LEE o síle 0.9 s tvrdým přechodem. Objektiv byl zacloněn na clonu 16 čas expozice byl 25 sekund při nastavené citlivosti na ISO 100.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.