Chichén Itzá. Uvidíte tam opeřeného hada i hřiště, kde se odehrávaly kruté hry

Zříceniny mayského města vám odhalí jednu zajímavost za druhou: genocidu 12 milionů indiánů, představení opeřeného hada nebo hřiště, která bývala dějištěm krvavých her.

Chichén Itzá. Uvidíte tam opeřeného hada i hřiště, kde se odehrávaly kruté hry

Mayské město Chichén Itzá bylo po několik staletí ztraceno v neprostupné pohlcující džungli Yucatánského poloostrova v dnešním jižním Mexiku. Toto místo je odpradávna zahaleno množstvím tajemství. Údajně bylo opuštěno ze dne na den a zůstalo po celých tři sta let v zapomnění. Aby zkáza byla dokonalá, dorazili na Yucatán v 16. století Španělé, jako zástupci všemocné a domýšlivé západní civilizace. Zničili převážnou část mayských letopisů a starých rukopisů. Kvůli sprosté touze po zlatu a bohatství neexistují dnes žádné jisté zprávy a musíme se uchylovat k pouhým domněnkám.

Genocida po evropsku

Hloupé, agresivní hordy evropských nájezdníků ve jménu katolické církve, která měla tu drzost vyměnit místní božstva za jediného pravého Ježíše Krista, vyvraždili jen na území dnešního Mexika okolo dvanácti milionů původních indiánů. Na tento hrůzný indiánský holocaust jim stačilo pouhých padesát let. 

Mayský kalendář. Mluví se o něm, ale víme, co to vlastně je?

Chichén Itzá bylo založeno roku 400 našeho letopočtu a původně se údajně jmenovalo Uccyabal. Město bylo kvůli nedostatku vody opuštěno a později znovu osídleno mayským kmenem Itzá. Mayské kroniky o tomto kmeni hovoří jako o vodních čarodějích a název Chichén Itzá se dá volně přeložit jako „bezedná studna lidu Itzá“.

V tajemném městě

Vstávali jsme okolo šesté hodiny, abychom mohli být mezi prvními úterními návštěvníky ruin. Byl jsem dokonce úplně první návštěvník, který si toho dne ráno koupil vstupenku. Vyšla na 111 mexických pesos, ke kterým jsem si za dalších 35 pesos koupil povolenku k pořízení filmového záznamu na svou videokameru.

Vstupovali jsme do areálu západní branou. Já jako první a můj kamarád Richard jako druhý hned za mnou. Pouze jsme museli na svůj vstup přes hodinu čekat. Areál se totiž otevírá až v osm hodin.

Slunce bylo jemně nad obzorem, nebe blankytné nebo poseté sněhobílými obláčky a před námi se zpoza stromů vynořila Kukulkánova pyramida. Být mezi prvními návštěvníky areálu se opravdu vyplatí. Člověk si vše užívá o samotě a vychutnává okamžik, kdy výhled není rušen žádnými pobíhajícími figurkami turistů.

Mayský svět čísel a symbolů

Kukulkánova pyramida, které se také říká El Castillo, dvakrát do roka udivuje tisíce návštěvníků působivým „představením opeřeného hada“. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti stávali před severním průčelím pyramidy desetitisíce mayských věřících.

Stejně jako dnes turisté, i my jsme čekali na okamžik, až se Slunce bude nacházet v zenitu a jeho paprsky budou dopadat kolmo na zem a vytvářet jedinečnou hru světla a stínu.

Pyramidy odhalily měrný systém starobylého Teotihuacanu, tvrdí archeolog

Kombinací světla a stínu vzniká dojem, že se z vrchu pyramidy plazí po schodišti na zem velký světelný had. Pod schodištěm, u úpatí pyramidy, totiž stojí dvě obří kamenné hadí hlavy.

Kromě mystických dovedností je pyramida i svědkem matematických znalostí starých Mayů. Čtyřstranná devítistupňová pyramida má na každé straně jedno schodiště. Každé schodiště čítá 91 kamenných stupňů. Připočítáme-li k tomu i nejvyšší plošinu, dostáváme číslo 365, tj. počet dní v roce. Na vrcholku pyramidy lze poté nalézt 52 kamenných desek, tedy stejné číslo, jako počet týdnů v roce.

Země opeřeného hada

Okolí pyramidy má i pozoruhodnou akustiku. Mystika zřejmě hrála v životě Mayů velikou roli. Hlavně mayští kněží ji využívali k ohromování a hlavně ovládání věřících. Tedy trik, který slouží k manipulaci stáda v téměř každém náboženství. Uctívání Quetzalcoátla, hada se zeleným peřím, kterého Mayové nazývali Kukulkán, proto nebude žádnou výjimkou.

Opeřený had Quetzalcoátl nebo Kukulkán je pro Maye stejně významným prorokem, jako Buddha pro buddhisty nebo Mohamed pro muslimy. Mayové na návrat svého proroka čekají odpradávna. Když se v 16. století objevil v Mexiku krvelačný Hernán Cortés, byl považován za posla velkého proroka a místní obyvatelstvo se mu neodvažovalo postavit na odpor. Za to také zaplatilo vysoce krvavou daň.

Antické sochy byly barevné. Vypadaly jako kýč z tržnice?

Původní prorok přišel z východu údajně před pěti nebo čtyřmi tisíci lety, tj. v období mezi lety 3000 až 2000 př. n. l. Dle maleb se spekuluje o tom, že mohl připlout lodí ze starověkého Egypta.

Druhý nositel jména prorokova se objevuje údajně v letech 974 až 999 našeho letopočtu. Tento údajný náčelník toltéckého kmene byl zřejmě stavitelem pyramidy v Chichén Itzá, která se proto nazývá Kukulkánův chrám. Zajímavé je, že oba proroci žili mezi Mayi údajně 52 let.

Ptačí symbol svobody

Od jména prorokova je odvozeno i pojmenování dnes již velmi vzácného ptáka čeledi trogonovitých. Kvesal chocholatý, rudo-zeleně zbarvený pták s dlouhými, kovově lesklými ocasnými péry, sloužil mayským bohům jako posel a mnozí v něm spatřovali boží podstatu a ztělesnění krásy. Mayští kněží používali jeho dlouhá zelená ocasní péra k ozdobě.

Mayové – moudří kněží, nebo fanatici rituálního násilí?

Kvesal (od Quetzál) je velice citlivé zvíře. Nemůže proto žít v zajetí, a pokud je zavřeno do klece, téměř okamžitě zahyne. Je po něm pojmenována i guatemalská měna a vyskytuje se i v národním znaku a ve státní hymně Guatemaly. Symbolizuje svobodu.

Hry na překonávání temnoty

Jihovýchodně od pyramidy stojí pozoruhodný Chrám bojovníků (Templo de los Guerreros). Chrám obklopuje komplex Tisíce sloupů. Jakási předsíň chrámu bylo postavena již stavitelským způsobem kmene Toltéků, protože kamenné pilíře kdysi podpíraly dřevěnou střechu a Mayové nic takového údajně neznali.

Vlastní Chrám bojovníků je jakousi čtvercovou pyramidou s pravidelnými stranami o délce čtyřiceti metrů. Chrám sloužíval jako sněmovní místo válečníků a mezi tisíci sloupy se vedly rozpravy o válkách a rozhodovalo se o nových válečných výpravách.

Čtěte také: SPECIÁL Mayský kalendář na rok 2012

U východního konce chrámu stojí zbytky parních lázní a také ruiny hřiště pro posvátnou míčovou hru nazývanou dnes jako Juego de Pelota. Hřišť je v areálu celkem šest, ovšem to největší leží v severozápadním cípu Chichén Itzá. Stará míčová hra na tomto největším hřišti ve Střední Americe spočívala v souboji dvou družstev sestavených pouze z určitých pečlivě vybraných či privilegovaných osob. Toto největší dosud známé hřiště má úctyhodné rozměry 146 metrů na délku a 36 metrů na šířku. Podstatou hry bylo prohodit tvrdý kaučukový míč kamenným kruhem upevněným na zdi ve výši osmi metrů.

Míč symbolizoval boha světla, a tím pádem i Slunce. Prohození míče kruhem proto značilo překonání temnoty. Hráči museli udržovat míč v neustálém pohybu, protože hra světla a stínů se také nikdy nezastaví. K tomuto účelu mohli používat pouze lokty, kolena a bedra. Hra měla zřejmě vždy svého vítěze, protože světlo nad temnotou také pokaždé zvítězí.

Velmi oblíbené hře přihlížel i král, který odměňoval vítěze různými dary. Na místě se rozhodovalo i o osudu poraženým. Po skončení hry docházelo ke krvavým obětem. Některé zdroje uvádějí, že obětováni byli vítězové míčové hry. Většina se však přiklání k názoru, že životem přímo na hřišti zaplatili poražení.

Mayská kultura se totiž nevyznačovala pouze úžasnými znalostmi z různých oborů lidské činnosti, dnes by se dalo říci vědy, ale také nezvykle krvavými náboženskými obřady. Krev je totiž dle Mayů nositelem vesmírné životní energie. Podle kněžích měla nadpřirozenou sílu jak pro lidi, tak i pro bohy.

Čtvrtou nejdelší zaplavenou jeskyni na světě objevili Češi. Měří 56 591 metrů

Posvátné studny plné lidských koster

Procházeli jsme se po Chichén Itzá několik hodin, a proto jsme měli dostatek času prohlédnout si i další dvě výjimečná místa. Nejdříve jsme došli k posvátné studni Cenote Sagrado. Čtyřicet čtyři metrů hluboká studna se nachází asi pět set metrů severozápadně od pyramidy.

Stejně jako spousta dalších cenotes vznikla kvůli sesuvu půdy ve vápencovém povrchu Yucatánu. Celý poloostrov je jednou velkou vápencovou planinou s velikým množstvím podzemních pramenů a řek. Do studny byly údajně svrhávány lidské oběti.

Dle legend hlavně panny oblečené do bílých tunik s květinovými věnci okolo krku. Oběti měli sloužit ke ztišení hněvu bohů v období sucha a jistě jako v každém náboženství byly i určitou formou utužování či prosazování moci místních kněží. Čtyřiačtyřicítka je také dle čínské numerologie hned dvojnásobným symbolem smrti.

Co by řekli Mayové, kdybychom se jich zeptali na rok 2012

Náhoda? Na dně studny byla nalezena spousta lidských koster, ovšem většina z nich překvapivě patřila mužům. Sloužila tedy spíše k likvidaci nepohodlných osob? A jaká další tajemství skrývají její tajemné hlubiny?

Umění předpovídat budoucnost 

Vysocí mayští kněží dokázali zakreslovat pohyby hvězd a dle nich i předvídat budoucí události. V jihozápadním části Chichén Itzá stojí hlavní hvězdářská observatoř. Na vrchol kamenné věže vede spirálovité schodiště, a proto observatoř nazvali španělští dobyvatelé El Caracol (Hlemýžď).

Mezi kameny tlustých zdí se nacházejí malé štěrbiny a okénka. Jsou orientovány přesně na čtyři světové strany a k nejdůležitějším souhvězdím. Navíc terasa budovy směřuje k planetě Venuši. Tato hvězda je právě symbolem boha Kukulkána. Navíc orientace budovy přesně kopíruje dráhu Slunce od období, kdy za letního slunovratu vychází do doby jeho západu v den zimního slunovratu.

O ohromných astronomických znalostech starých Mayů tedy nemůže být rozhodně pochyb. Přišli ke svým znalostem svou vlastní pílí? Nebo jim bylo napovídáno? To se pravděpodobně asi již nikdy nedozvíme.

Mayové to věděli už dávno…

Často si na podobných místech kladu otázku, zda zánik podobných civilizací nebyl účelově řízen z jiných světů či dimenzí. Dává to i trochu smysl. Civilizace Inků, Mayů i Aztéků zanikly a jejich znalosti upadly v zapomnění přičiněním rozpínavosti naší povrchní západní civilizace. Může to být důkaz toho, že materiálně založená společnost si jednoduše nezaslouží přístup k určitým znalostem či silám. Touha po bohatství a moci by nutně vedla k jejich zneužití a možná by jen uspíšila (dle mého názoru stejně již dávno nevyhnutelný) zánik našeho prázdného způsobu života.

Nadějí na udržení života na naší planetě je pouze přechod k tradičnímu způsobu života tzv. přírodních národů nebo-li s trochou nadsázky řečeno, návrat na stromy. A na rozdíl od nás to Mayové, dle mého věděli či tušili již před stovkami let, kdy bílý člověk vstoupil do jejich životů a nepochopitelně si počínal doslova jako slon v porcelánu. Tím již naši předkové nastartovali nezastavitelný koloběh událostí, který možná opravdu jednou dovede lidstvo až k totální apokalypse…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.