Cukr není jed, aneb sladká obrana

Cukr dostal nálepku zla zodpovědného za tloustnutí nemalé části lidské populace. Kampaň proti cukr zachází někdy tak daleko, že je označován za jed. Proto se proti hysterii postavili i odborníci, kteří před nadměrnou konzumací všeho sladkého varovali.

Cukr není jed, aneb sladká obrana

"Cukr, obecně, není jed. Mateřské mléko obsahuje cukr. Lidská krev obsahuje cukr, za všech okolností, a ve chvíli, kdy tomu tak není, zemřeme," prohlásil David Katz z Výzkumného centra Univerzity Yaele, který svoji dvacetiletou profesní kariéru věnoval zkoumání nebezpečí plynoucích z nadměrné spotřeby cukru.

Cukr podle něj prostě podle něj toxický není. Aby se dospělý člověk předávkoval třeba pitím plechovek s colou, musel by jich naráz vypít 58 - tedy nějakých dvacet litrů slazeného nápoje. Opravdového jedu stačí jen nepatrná špetka. Například takových 800 ng polonia zabije průměrného dospělého člověka. Cukr skutečně není jed a naopak patří k stále k nejrychlejším zdrojům energie pro lidský organismus, a to nejen glukóza (krevní cukr nezbytný pro fungování organismu) , ale i nověji démonizovaná fruktóza.

Špatná reputace cukrů se totiž odvíjela i od zavádějící interpretace některých studií, které například zkoumaly účinky sladidel na organismus - a primárně na laboratorní zvířata. Následně se některé závěry automaticky přenesly i na lidi, jenže hlodavci nezpracovávají cukr stejně jako lidé.

Hlodavce je nejen snazší cukrem předávkovat, ale navíc jejich organismus například fruktózu z 50 % přeměňuje na tuk. Člověk je na tom o mnoho lépe, protože naše játra přemění 50 % fruktózy na glukózu, 30 % na laktát, a jako tuk se ukládá jen jedno procento. 

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.