Dary a obdarovávání pohledem antropologa. Co prozrazují o nás a co o obdarovaných?

Co o nás prozrazují dárky, které svým blízkým dáváme? A co prozrazují o naší kultuře?

Dary a obdarovávání pohledem antropologa. Co prozrazují o nás a co o obdarovaných?

Máte už nakoupeny všechny dárky? - je věta, kterou nejčastěji zaslechneme v době předvánočního shonu. Většina z nás si ostatně pod slovem dárek představí ten vánoční, krásně zabalený a navrch převázaný mašlí. Pohledem ekonomické antropologie je však dar především formou nejrůznějších společenských závazků…

Akt zavázání

Kořeny ekonomiky daru zakládají nejen trh a tržní ekonomiku… FOTO: Michal Josephy

Pro dávání i přijímání vánočních dárků platí jistá „nepsaná pravidla“. Mezi ně patří to, že by měly být pokud možno anonymní, pečlivě zabalené a také bez cenovky. Vedle překvapení obdarovaného jde však především o to, že dárek "přinesl Ježíšek", a tudíž si jeho skutečný dárce přímo nenárokuje podobný dar či protihodnotu zpět.

Vánoce: svátky klidu, míru a masového zabíjení

Pokud totiž pro srovnání nahlédneme povahu předávání darů v rámci tzv. "primitivních společenstev", dojdeme k závěru, že jejich "dárková služba" je v mnohém ohledu tvrdší a nekompromisnější.

Sociolog a antropolog Marcel Mauss ve svém Eseji o daru popisuje princip "totálních závazků", který i mezi nepříbuznými společenstvími zahrnuje nejen povinnost přijaté dary oplácet, ale také je poskytovat a přijímat. V tomto původním pojetí totiž dar představoval závaznou smlouvou, jejíž porušení se rovnalo odmítnutí spojenectví a přátelství, které zpravidla končilo vyhlášením války. Ačkoliv se v porovnání s moderní společností směnný systém „primitivů“ v mnohém liší, má se za to, že kořeny ekonomiky daru zakládají nejen tržní směnu, ale i úvěr, zdanění, almužnu či charitu jako formu sociální pomoci.

Potlačený Štědrý den

Přebíjení dary se často odehrává mezi tzv. big - meny, kteří představují "velké zvíře", nejvlivnější a nejmocnější muže kmene. FOTO: Michal Josephy

V rámci křesťanské tradice, přežívající ve vyprávění našich pra/babiček, se na Štědrý den dávají skrovné, praktické a nejlépe vlastníma rukama vyrobené dárky. Přestože to bylo mnohým generacím pravidelně vštěpováno, právě na Vánoce se nejčastěji utrácí za předměty luxusního typu, na které si navíc mnozí z nás berou značně nevýhodné spotřebitelské úvěry.

Tento druh dárků přitom nemá podle antropologa Claudea Lévi-Strausse žádnou užitnou hodnotu, ve své podstatě je nepotřebujeme a jako takové mnohdy zůstanou nevyužity.

K jejich smyslu však patří kupříkladu to, že pomáhají symbolicky zvýšit naši hodnotu v očích obdarovaného a nebo vyjádřit cenu pro nás drahého člověka či obchodního partnera. Štědrý den ostatně představuje i dobu, kdy se bohatí lidé a instituce mohou v očích veřejnosti blýsknout svým "rozdáváním se" na všechny strany.

Někteří z nich ale také za svou finanční pomoc druhým očekávají zpětné upevnění či zvýšení vlastního společenského uznání. Ne nepodobným způsobem postupují kupříkladu náčelníci severoamerických indiánů Kwakiutlů, kteří v rámci tzv. potlače nejenže soutěží o "přebíjení daru darem cennějším", ale také rozdávají či ničí nashromážděný majetek. Vítěz této "společenské hry o prestiž" pak postoupí na společenském žebříčku o pár šprušlí vzhůru a získá pro sebe a svůj rod jistá privilegia a z nich plynoucí výhody.

Dary nedary

Tradicí vánočních dárků neodmítají zdaleka jen příznivcí ekonoma J. Waldfogela. FOTO: Michal Josephy

Vánoční nákupy bývají obvykle ekonomy považovány za dobré pro ekonomiku. Podle "jednoho z nich", Joela Waldfogela, však představují spíše "orgie ničení ekonomické hodnoty".

Ekonomie krátkodobých vztahů. Nejatraktivnější jsou ženy s ospalým, přiopilým a tupým výrazem

Pokud si totiž kupujeme věci sami, dokážeme odhadnout, zda má pro nás svetr s jelenem hodnotu oné tisícikoruny, za kterou je prodáván, nebo dokonce vyšší. Ve chvíli, kdy se však dárce netrefí do našeho vkusu či potřeby, dochází k devalvaci této hodnoty o cca 20 procent, což je podle studie Waldfogela důvodem, proč bychom neměli kupovat dárky.

Pokud se však přece jen někdo rozhodne pro dary - např. CD Dary Rolins či Martina Dejdara - k mizející tradici "dobrých mravů" se patří je kupovat, nikoliv stahovat. K možné neradosti tvůrců totiž bývá do současné ekonomiky daru řazeno i „sdílení materiálu po P2P sítích“, které je podle Markuse Gieslera založené na „sociální solidaritě“, do které lze zahrnout i open source software či projekt typu Wikipedie, založený na darování času, schopností a energie ve prospěch společenstva. Podle sociologa Lewise Hydea, musí dar v moderní společnosti volně a pravidelně cirkulovat, její členy spojovat a obohacovat. V tomto smyslu také rozlišuje dva druhy ekonomiky - ekonomiku tržní, ve které je nejvíce ceněn ten, kdo vlastní nejvíc, a ekonomiku daru, ve které je nejvíce ceněn ten, kdo nejvíce rozdá druhým…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.