Exkluzivně pro NG: Hranice římské říše dělily dva světy. Dnes z ní najdeme jenom ruiny

Hraniční valy byly začátkem konce římského impéria.

Zdroj: Robert Clark / NG

Archeolog Claus-Michael Hüssen se kodrcá po prašné bavorské lesní cestě a nespouští oči ze stromů po levé straně. V hustém podrostu hledá dobře známý orientační bod. Najednou zajede s dodávkou k okraji cesty a vystoupí. Nacpe si dýmku a zadívá se do podrobné mapy v měřítku 1 : 50 000.

Hradba mezi světy

Výzkumný pracovník Německého archeologického ústavu skloní hlavu a s dýmkou v ruce přejde na druhou stranu cesty. Začne se prodírat hustým podrostem. Padesát metrů od cesty téměř mine asi metr vysoký a šest metrů široký hliněný násep. Je posetý plochými bílými kameny a táhne se lesem v nepřirozeně rovné linii.

Téměř před dvěma tisíci let to byla hradba, jež oddělovala římskou říši od zbytku světa. Z valu, který byl kdysi vysoký asi tři metry, táhl se na stakilometrovou vzdálenost a byl sledován ostražitým pohledem římských vojáků na strážních věžích, dnes v Německu nezůstalo nic než tento nízký pahorek.

V opuštěné divočině tisíc kilometrů severně od samého Říma to musel být šokující pohled. „Hradba v těchto místech byla omítnutá a natřená,“ říká Hüssen. „Všechno bylo hranaté a přesné. Římané měli jasné představy o tom, jak by věci měly vypadat." Studenti techniky kdysi měřili jinou část valu a našli jeden padesátikilometrový úsek, který byl zakřivený pouze o 92 centimetrů.

Hüssen stojí čelem k severu a zády k Římu. O dvě stě metrů dál, hned za úzkou loučkou rozdělenou bystřinou a rozrytou kopyty divokých kanců, se jako zelená stěna zvedá další návrší. „Tady je hranice,“ říká Hüssen, „a na druhé straně je nádherný výhled do pustiny.

FOTOGALERIE: Zdi mezi lidmi. Stojí po celém světě

Ohromující soustava valů, řek, pouštních pevností a horských strážních věží vymezuje hranice římské říše. Ve vrcholném období svého rozvoje ve 2. století našeho letopočtu vysílala říše vojáky, aby střežili hranici, jež se táhla od Irského až k Černému moři a napříč severní Afrikou.

 

Patrně nejznámější částí je Hadrianův val v Anglii, který byl v roce 1987 zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V roce 2005 k této položce připojili dalších 550 kilometrů hranice na území Německa. Památkáři doufají, že k nim přiřadí ještě další místa v šestnácti různých zemích. Díky mezinárodnímu úsilí možná najdeme odpověď na překvapivě ošemetnou otázku: Proč vlastně Římané tyto valy stavěli? Aby chránili říši před útoky barbarů, nebo aby prostě vybudovali hmatatelnou hranici říše?

Otázka není jen akademická. Vymezení a ochrana hranic je posedlostí i v současné době. I my se dnes potýkáme se skutečnostmi, jimž čelili římští císařové: politikové debatují o vybudování zdi mezi Spojenými státy a Mexikem; na hranici mezi oběma Korejemi se vzájemně pozorují vojenské oddíly přes pás země posetý nášlapnými minami. Pochopíme-li, proč byli Římané tak posedlí svými hranicemi – a pochopíme-li úlohu, jakou tato posedlost sehrála při úpadku říše –, možná lépe porozumíme i sami sobě.  

Více se o hranicích Římské říše dočtete v zářijovém čísle National Geographic

Napsal Andrew Curry
Fotografie Robert Clark

MOHLO BY ZAJÍMAT:

Související články