Exkluzivně pro NG: Je touha po objevování zakódována v lidském genomu?

Naléhavá touha zjistit, co leží za sedmero horami a za sedmero moři – nebo mimo naši planetu – je stěžejní součástí lidské identity a úspěchu.

Exkluzivně pro NG: Je touha po objevování zakódována v lidském genomu?

Během 50 tisíc let jsme pronikli všude. Vždyť je to bláznovství. Vyplout na moře, když nevíte, co je na druhé straně. A teď letíme na Mars. Nikdy se nezastavíme. Proč?

V zimě roku 1769 dostal britský cestovatel kapitán James Cook na samém počátku své první plavby přes Pacifik od jistého polynéského kněze jménem Tupaia úžasný dar: mapu. Byla to první mapa zachycující všechny hlavní ostrovy jižního Tichomoří, kterou kdy spatřilo oko Evropana.

Země neznámá i fantastická: Mapa lidského mozku připomíná sen

Některé záznamy říkají, že Tupaia nakreslil mapu na papír, jiné tvrdí, že ji popsal slovy. Jisté je, že s touto mapou získal Cook mnohem úplnější představu o jižním Tichomoří, než jakou kdy nějaký Evropan měl. Mapa zachycovala všechny větší ostrovní skupiny v oblasti o průměru asi 5 000 kilometrů od Markéz směrem na západ k souostroví Fidži. Odpovídala tomu, co už Cook viděl, a ukazovala mnohé, co ještě nespatřil.

Mapa bez jediného přístroje

Během pobytu na Tahiti nabídl Cook Tupaiovi pryčnu na své lodi Endeavour. Krátce nato Polynésan udivil celou posádku, když navigoval loď k jistému ostrovu ležícímu asi 500 kilometrů jižně od Tahiti, aniž by třeba jen jednou použil kompas, mapu, hodiny nebo sextant. V následujících týdnech pomáhal vést Endeavour od jednoho souostroví ke druhému a námořníky uváděl v úžas tím, že na požádání dokázal v kteroukoli denní či noční dobu, ať už bylo jasno nebo zataženo, ukázat přesný směr k Tahiti.

Cook jako jediný z evropských cestovatelů chápal, co znamenaly Tupaiovy dovednosti. Ostrované roztroušení po celém jižním Tichomoří byli příslušníky jediného národa a před dávnými lety, patrně dříve, než se Británie stala Británií, prozkoumali, osídlili a zmapovali tento obrovský oceán bez jediného z navigačních přístrojů, které Cook považoval za nezbytné – a od té doby nosili mapu oceánu v hlavách.

O dvě stě let později dala celosvětová síť genetiků, kteří na základě analýzy DNA sledují migrace moderních lidí, Cookovi za pravdu. Tupaiovi předkové kolonizovali Tichomoří před 2 300 let. Jejich neuvěřitelná migrace přes Pacifik byla pokračováním dlouhé pouti na východ, která začala v Africe před 70 000 až 50 000 let. Cook se zase vydal na západ, a navázal tak na cesty svých předků, kteří odešli z Afriky přibližně ve stejnou dobu jako Tupaiovi předkové. Svým setkáním uzavřeli Cook a Tupaia kruh a dokončili cestu, na kterou se jejich předkové společně vydali před tolika tisíci let.

Věčná touha

Lidé byli i nadále posedlí touhou zaplňovat bílá místa na mapách, dostat se k nejvzdálenějším pólům, na nejvyšší vrcholy a do nejhlubších mořských příkopů. Pluli na nejzapadlejší místa této planety, a potom se dokonce vznesli do vesmíru. V současné době zkoumá planetu Mars robotické vozítko Curiosity ve službách americké agentury NASA a Spojené státy se spolu s dalšími zeměmi a několika soukromými společnostmi připravují na to, že na červenou planetu vyšlou lidskou posádku. Někteří vizionáři dokonce hovoří o vyslání kosmické lodi k nejbližší hvězdě. 

Žulové věže v chilském Národním parku Torres del Paine vypadají stejně působivě a nepřístupně jako v době, kdy přibližně před 12 000 let přišli do Patagonie první lidé. Byla to jejich nejvzdálenější zastávka na cestě z Afriky. Nepokoj, který vedl naše předky až na konec světa, dnes žene novodobé průzkumníky do neznáma. FOTO: Maria Stenzelová, archiv NG

Pracovník NASA Michael Barratt – lékař, potápěč a pilot tryskových letadel, který se před čtyřiceti lety stal námořníkem a před dvanácti lety astronautem – je mezi těmi, kteří prahnou po cestě na Mars. Považuje se za Tupaiova a Cookova pokračovatele a hodlá jejich cestu dovést ještě dále.

Exkluzivně pro NG: Nový věk objevů. Příběh překračování hranic do neznámých světů

Děláme to, co dělali oni,“ říká. „V každém okamžiku lidské historie to funguje stejně: společnost vymyslí novou technologii, ať už je to schopnost uchovat a převážet potraviny, stavět lodě nebo vypustit kosmickou raketu. Potom se vždy najdou dostatečně nadšení lidé, kteří jsou ochotní vydat se na cestu, ochotní riskovat a hledat nové věci.“

Ne každý z nás touží řídit raketu nebo plavit se po nekonečném oceánu. Přesto jsme jako živočišný druh dostatečně zvídaví a zaujatí, abychom se podíleli na financování objevných cest a vítali cestovatele při návratu. Jistě, zkoumáme proto, abychom našli lepší místa k životu, abychom získali větší území nebo abychom si pomohli k bohatství. Zkoumáme však také prostě jen proto, abychom zjistili, co tam je.

Žádný jiný savec necestuje jako my,“ říká Svante Pääbo, ředitel Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, který prostřednictvím genetiky studuje počátky člověka. „Překračujeme hranice. Tlačíme se na nová území dokonce i tehdy, když máme dostatečně zdroje tam, kde zrovna jsme. Zvířata to nedělají a ani jiní lidé to nedělali. Neandertálci žili na Zemi statisíce let, avšak nikdy se nerozšířili po celém světě. Během pouhých 50 000 let jsme pronikli všude. Vždyť je to bláznovství. Vyplout na moře, když nevíte, co je na druhé straně. A teď letíme na Mars. Nikdy se nezastavíme. Proč?

Zjistili skutečně vědci, jak to s tou naší touhou po poznání vlastně je? Proč ji nemají jiná zvířata? Existuje jedna mutace genomu, která se v takových diskusích vynořuje často. Co o nás prozrazuje? Čtěte v lednovém speciálním vydání NG

Napsal David Dobbs
Úvodní foto: NG

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.