Exkluzivně pro NG: Jemenské dny zúčtování. Co se stalo z kdysi stabilní a prosperující země?
Země, která čelí problémům se vzbouřenci, uprchlíky a al-Káidou, stojí na pokraji nového začátku – anebo hlubších rozporů.
Ten muž byl ukřižován, řekla Umm Muhammad a její oči upřeně hleděly štěrbinou v černém nikábu. Žena mezi třiceti a čtyřiceti lety je vdova se dvěma malými dětmi. Na útěku před nebezpečím a chaosem se dnes ráno ocitla ve sborovně základní školy v Crateru, jedné ze čtvrtí jihojemenského přístavního města Adenu.
Její děti, desetiletý Ibráhím a sedmiletá Fátima, seděly se zkříženýma nohama na dřevěných židlích vedle matky a nesměle mě pozorovaly.
Roztříštěná země
Škola byla přeměněná ve středisko pro bezdomovce – pro zhruba 530 mužů, žen a dětí ve třech podlažích s vyhlídkou na prašný dvůr plný odpadků. Na chodbách si malí chlapci bez ohledu na zchátralé prostředí a smrduté vedro kopali fotbalovými míči. Desítky nových příchozích čekaly, až je zaregistruje dobrovolník vyťukávající jejich jména do zaprášeného laptopu.
Umm Muhammad byla příliš vystrašená na to, aby uvedla své skutečné jméno, ovšem ne natolik, aby neřekla, co si myslí. Ukázala mi video, které natočila mobilem před třemi týdny, letos v lednu, když cestovala domů do Zindžibáru, aby si vzala nějaké své věci. Na videu byl vousatý muž visící na kandelábru s rukama přibitýma hřeby k dřevěnému příčnému trámu. Pronikavým hlasem, který tlumila černá rouška na její tváři, řekla, že ten muž pracoval pro al-Káidu a byl obviněn ze špionáže pro jemenskou vládu. „Visel tam už tři dny. Bylo to varování lidem: Každý zrádce bude takhle zabit.“
Jiné země na Blízkém východě a v severní Africe zažily během arabského jara více násilí než Jemen – Libye Muammara Kaddáfího, Asadova Sýrie –, avšak tato země se 24 miliony obyvatel je po své lidové revoluci v hodně povážlivém stavu. Na dalekém severu Húsíové, šíitsky orientované politické hnutí, po šestiletém povstání proti jemenské vládě nyní ovládají velký pás území, ačkoli jejich předáci projevili přání účastnit se národního dialogu. Na dalekém jihu jsou Aden a okolní okresy pod náporem separatistického hnutí al-Hirák, které žádá pro tuto oblast nezávislost.
Východně od Adenu pak al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP) zahájila tažení vzpoury a teroru. Vznikla v roce 2009 splynutím jemenské a saúdské větve al-Káidy a zesílila během lidového povstání, jež otřásalo Jemenem od ledna do listopadu 2011.
Husní Mubárak vládl Egyptu 30 let. Déle panovali už jen faraoni
Šťastná Arábie
Šťastná Arábie
Po masových protestech požadujících rezignaci prezidenta Alího Abdulláha Sáliha naléhaly Spojené státy a země Perského zálivu na oslabeného vůdce, aby odstoupil. Za situace, kdy se vláda rozpadala a armáda byla rozdělená a demoralizovaná, začala al-Káida verbovat nové stoupence sliby slávy v boji proti armádě podporované Spojenými státy. V květnu 2011 bojovníci al-Káidy vyhnali vládní síly ze Zindžibáru, hlavního města provincie Abjan, 240 kilometrů dlouhého kusu území s horskými pevnůstkami a strategickým pobřežím Arabského moře.
Za minulý rok zaplavilo Aden více než 130 000 uprchlíků z Abjanu. Extremisté z AQAP nyní ovládají části tří provincií a podnikají teroristické útoky i v jiných oblastech včetně východní provincie Hadramaut, bohaté na ropu, a hlavního města San‘á. Ozbrojení islamisté hlídkují v této oblasti v nákladních autech zakrytých černými prapory, které deklarují: „Není boha kromě Alláha“.
Jemen nebyl vždy tak zruinovaný. Řecko-římský zeměpisec Ptolemaios nazýval tuto oblast Eudaimon Arabia, Šťastná Arábie, a obdivoval její stabilitu a prosperitu. Předislámští sabejští vládcové rozšířili svou říši až do Rohu Afriky a v 2. století našeho letopočtu postavili architektonické divy, například výškový palác Ghumdán oslavovaný středověkým arabským básníkem jako „dvacet pater ovinutých turbanem z bílého oblaku a opásaných alabastrem“.
