Exkluzivně pro NG: Sokotra – kde sídlí tajuplný život

Izolovaná Sokotra, 350 kilometrů od pevninského Jemenu, je domovem mnoha podivných rostlin a živočichů jedinečně přizpůsobených životu na horkém, drsném a větrném ostrově.

Na rozlehlém kopci Firmihin, kde roste les dračince rumělkového, je skoro půlnoc. Je první noc po úplňku a měsíc zaplavuje členitou krajinu chladným stříbrem. Za kamennou zdí, kde bydlí pastýři, osvětlují plameny tváře čtyř lidí. Sedí s bosýma nohama kolem ohně a dělí se o hrnec horkého čaje s čerstvým kozím mlékem.

Níha Maálha má na sobě oděv podobný sarongu zvaný fúta, jeho žena Mitaqál má dlouhé šaty a na hlavě barevně ladící sytě purpurový šátek. O životě na ostrově Sokotra hovoří jazykem, jehož původ se ztrácí v dávných dobách – po celá staletí zůstává beze změny a dnes mu rozumí méně lidí, než kolik jich žije třeba v Karlových Varech.

Sokotra je dodnes jedno z nejmagičtějších míst planety. Davy turistů ji ještě nedobyly…

Ačkoli neumějí číst, vědí, že nová tabule dole pod kopcem oznamuje prohlášení Firmihinu za chráněnou přírodní rezervaci. Říkají, že do jejich vesnice přicházejí cizinci fotografovat dračince rumělkové, pouštní růže a květy rostliny druhu Caralluma socotrana. Přicházejí vědci a převracejí kameny s tvrzením, že sbírají hmyz a ještěrky. Co však hledají doopravdy?

Ostrov, který ležel za okraji map

Sokotra leží v Arabském moři 350 kilometrů od nepokojného Jemenu, jehož je součástí, a kdysi byla legendárním místem na okraji map známého světa. Námořníkům naháněla hrůzu nebezpečnými mělčinami, divokými bouřemi a obyvateli, o nichž se věřilo, že ovládají větry a obracejí lodě k pobřeží, aby se jich mohli zmocnit a vyrabovat je. Dnes láká tamní rozmanitost biologických druhů nové badatele, kteří chtějí poznat tajemství Sokotry dříve, než ji moderní svět navždy změní.

Pohádkový ostrov Sokotra: Bizarní flora a skutečná, nedotčená příroda

Starosti zračící se na Mitaqálině tváři náhle ustoupí lehkému úsměvu. Žena zmizí v temnotě a když se vrátí, nabídne mi malý balíček zabalený do papíru. Ptá se, zda bych si nechtěl koupit nějaké kadidlo. Níha vezme maličký kousek a položí ho na rozžhavené uhlí. Kouř stoupá a vine se a my vdechujeme sytou vůni, která se kdysi šířila při pohřbech egyptských faraonů a v chrámech řeckých bohů.

Vybrat fotografie pro tento článek nebylo lehké. Nádherné jsou totiž všechny…

Staří Egypťané, Řekové i Římané čerpali z pokladů přírodního světa Sokotry aromatické pryskyřice, jako je kadidlo, léčebný extrakt z aloe a dračí krev – temně rudou mízu z dračince rumělkového používanou v léčitelství a jako barva pro malíře. Dobrodruzi přicházeli sbírat bohatství ostrova navzdory historkám, podle nichž ho hlídali obrovští hadi žijící v tamních jeskyních. Mezi těmi, kdo prahli po bohatství Sokotry, byli královna ze Sáby, Alexandr Veliký nebo Marco Polo.

Hodnota kadidla a dračí krve dosáhla vrcholu za časů Římské říše. Později ostrov sloužil jako zastávka pro obchodníky a staletí na něm plynula v poměrné kulturní izolaci. Obyvatelé Sokotry žili generace po generaci stejně jako jejich předkové – horští beduíni se starali o své kozy, obyvatelé pobřeží rybařili a všichni sklízeli datle. Dějiny ostrova se předávaly ústně poezií přednášenou v sokoterském jazyce. Kromě strategické polohy nedaleko Afrického rohu neměla Sokotra prostě nic, čím by zaujala vnější svět. To se však změnilo.

Podívejte se na ukázku z českého dokumentu o Sokotře:

 

Biodiverzita má význam. Sokotra je důkazem

Výzkumy z přelomu 19. a 20. století ukázaly, že tento tropický ostrov, přestože měří jen 134 kilometrů na délku a 43 kilometrů na šířku, patří mezi nejdůležitější světová centra biodiverzity a slučuje v sobě prvky Afriky, Asie a Evropy takovým způsobem, který biologové dodnes nechápou. Počet endemických rostlinných druhů na jeden čtvereční kilometr Sokotry a tří nedalekých malých ostrovů je čtvrtý nejvyšší ze všech ostrovních skupin na světě – po Seychelách, Nové Kaledonii a Havaji. V pohoří Hadžhir, rozeklaných žulových vrcholech zvedajících se do výše téměř 1 500 metrů uprostřed ostrova, je pravděpodobně největší hustota endemických rostlin v celé jihozápadní Asii. Každý výhled na Sokotře, od horkých a suchých nížin po hory zastřené mlhami, odhalí zázraky nikde jinde neviděné.

Rozmanitost: Vedle lesů a skal nabízí Sokotra i malebné pouště.

Jednoho parného odpoledne jsem se nedaleko prašného města Hadíbú vydal na pěší túru s botaničkou Lisou Banfieldovou, která jako odbornice na Sokotru tehdy pracovala v Královské botanické zahradě v Edinburghu. Vyšplhali jsme na kamenitou stráň a zastavili se u rostliny, která by se dobře vyjímala na nějakém obraze Salvadora Dalího – bylo to cosi podsaditého, co vypadalo, jako by se mnohem vyšší strom prostě v horku roztavil. Podle jeho fuchsiově červených květů vzniklo jeho obecné pojmenování pouštní růže, ačkoli je to růže stejně málo, jako já jsem delfín.

„To je skvělý příklad strategie, kterou si sokoterské rostliny vyvinuly, aby obstály ve zdejších podmínkách krutého sucha,“ prohlásila Banfieldová. „Je to Adenium obesum sokotranum. Roste také na arabské a africké pevnině, tam je však mnohem menší než na Sokotře. Jeho kmen ukládá vodu a rostlina nabývá těchto podivných a úžasných tvarů, aby se mohla uchytit na skalách. Někteří lidé ji označují za bizarní, já si však skutečně myslím, že je velmi přitažlivá.“ To ovšem může říci jen někdo s opravdovou duší vědce. Jeden návštěvník v 19. století nazval pouštní růži „nejšerednějším stromem, jaký kdy byl stvořen“.

Popošli jsme několik metrů k rostlině, která by byla nesporným šampionem výstřednosti kdekoli kromě Sokotry. Její zbytnělý kmen nám rostl nad hlavami, korunovaný zplihlou kšticí olistěných větví vyrážejících chaoticky jako dredy.

„Způsobem růstu se velmi podobá adeniu,“ řekla Banfieldová, „ve skutečnosti je to však Dendrosicyos socotrana, okurkovník.“

Vše o podivném okurkovníku i dalším symbolu Sokotry, dračinci rumělkovém, najdete v červnovém čísle časopisu National Geographic.

Do roku 1999 nebylo na Sokotře žádné plně vybavené letiště ani silnice s tvrdým povrchem. Od té doby se však rozvoj ubíral rychle. Změny, které na jiných místech zabraly desítky let, zde byly stěsnány do několika málo roků. Ostrovem křižuje stále více vozidel pohybujících se po stále se rozrůstající soustavě silnic.

Vnější svět přišel na Sokotru jak v přeneseném smyslu prostřednictvím televize, mobilních telefonů a internetu, tak doslova – v podobě turistiky. Ačkoli nedávný politický neklid v Jemenu dočasně omezil návštěvy ze zahraničí, v uplynulém desetiletí lákaly krásné pláže, rozeklané hory, jedinečná rozmanitost biologických druhů a starobylá kultura ostrova stále více cestovatelů – ze 140 návštěvníků za rok 2000 se jejich počet zvýšil na téměř 4 000 v roce 2010. Někteří obdivovatelé Sokotry se obávají, že snaha jemenské vlády rychle přenést ostrov do 21. století mohla již nevratně poškodit právě to, za čím sem lidé jezdí, a mohla by znamenat konec způsobu života, který přetrval staletí.

Napsal Mel White
Fotografie Mark W. Moffett a Michael Melford

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.