Exkluzivně pro NG: Terakotová armáda v barvě

Byla to oslňující podívaná: armáda malovaných hliněných vojáků v životní velikosti pohřbená na ochranu císařova hrobu. Dnes archeologové a výtvarníci s nejnovějšími přístroji a technologiemi znovu vracejí této starověké podívané život.

V hliněné jámě v centrální Číně, tam, kde býval vesnický tomelový sad, se tři ženy středního věku hrbí nad starověkou skládačkou. Jang Žung-žung, veselá sedmapadesátiletá žena s pážecím účesem, obrátí v mozolnaté ruce nepravidelný kus a vloží ho na správné místo. Ostatní ženy se zasmějí a pochvalně zamumlají, jako by si užívaly odpoledne ve své vesnici poblíž města Si-an (Xi’an). To, co Jangová a její přítelkyně ve skutečnosti dělají, je skládání 2 200 let starého tajemství hliněné armády, která je součástí slavného (avšak dosud jen matně chápaného) pohřebního komplexu prvního císaře Číny Čchin Š’ Chuang-tiho.

Antické sochy byly barevné. Vypadaly jako kýč z tržnice?

Proměna hromady hliněných úlomků ve válečníka v životní velikosti trvá Jangové a jejím spolupracovnicím obvykle mnoho dní. Dnes však měly štěstí, úkol splnily za několika hodin. „Nemám žádný zvláštní talent,“ zdůrazňuje Jangová, která tyto skládačky řeší od roku 1974, kdy rolníci z její vesnice Si-jang (Xiyang) při kopání studny poprvé objevili keramiku a hlavu sochy. „Téměř každý bojovník zde prošel mýma rukama.“ Jangová již pomohla obnovit tisícihlavou armádu a teď se zamýšlí nad dnešním posledním dílem: hliněnou hlavou v ochranné plastové fólii. Obalem pronikají záblesky růžové a červené; zářivé odstíny naznačují původní nádheru terakotových válečníků.

Fotografie pozůstatků barev terakotových válečníků. Moc toho po staletích nezbylo…

Jednobarevné sochy, které dnes vidí návštěvníci Sianského muzea hliněné armády, začaly vlastně jako mnohobarevné fantazie vládce, jehož velkolepé ambice přesáhly hranice říše smrtelníků. Čchin Š’ Chuang-ti, první císař, jenž sjednotil Čínu pod jedinou dynastií, toho za své pozemské vlády od roku 221 do 210 př. n. l. stihl hodně. Kromě budování prvních úseků Dlouhé zdi standardizoval tyranský reformátor systém písma, měnu, míry a váhy a poskytl podklad pro název, jenž dnes používáme pro Čínu.

Vojáci pro život po smrti

Po celou dobu se císař připravoval na posmrtný život, řídil stavbu pohřebního komplexu pokrývajícího plochu 90 čtverečních kilometrů. Čchinská armáda hliněných vojáků a koní nebyla pochmurným průvodem, nýbrž nadpřirozenou přehlídkou zahalenou do změti výrazných barev: červené a zelené, fialové a žluté. Většina barev bohužel neobstála ve zkoušce času nebo podlehla vlivu ovzduší, které začíná působit po objevení a odkrytí soch. Při předchozích vykopávkách archeologové často bezmocně sledovali, jak se barvy jednotlivých bojovníků rozkládají v suchém sianském vzduchu. Jistá studie ukázala, že jakmile je socha obnažena, začne se lak pod barvou kroutit už po patnácti sekundách a odlupuje se za pouhé čtyři minuty – životem pulzující části historie tedy zmizí za dobu postačující k uvaření vejce.

Podívejte se na video plné úžasných záběrů terakotové armády:

Kombinace štěstí a nových konzervačních technologií odhaluje v současné době pravé barvy hliněné armády. Tříleté vykopávky na nejslavnějším sianském nalezišti, známém jako jáma číslo 1, přinesly více než sto vojáků, z nichž některé dosud zdobí malované prvky včetně černých vlasů, růžových tváří a černých nebo hnědých očí. Nejlépe zachovalé exempláře byly nalezeny na dně jámy, kde vrstva bahna vytvořená záplavami působila jako lázeňská léčba trvající dva tisíce let.

Poslední vykopávky v jámě č. 1 byly v roce 1985 nenadále zastaveny poté, co jeden dělník ukradl hlavu bojovníka a byl za to neprodleně popraven – bylo to takříkajíc hlava za hlavu. Během dlouhé přestávky, která následovala, pracovali čínští vědci s odborníky z Bavorského zemského úřadu památkové péče na vytvoření konzervační látky známé jako PEG, která by pomohla zachránit vybarvení bojovníků. Během posledního výkopu, hned ve chvíli, kdy byl malovaný artefakt odkrytý, nastříkali dělníci každý kousek odhalené barvy roztokem a pak ho zabalili do plastu, aby se uchoval v ochranné vlhkosti. Nejbarevnější kusy (a půda kolem nich) byly přeneseny do laboratoře zřízené přímo na místě k dalšímu ošetření. K všeobecné radosti to vypadá, že moderní technologie jsou při záchranu starých barev účinné.

Archeolog Šen Mao-šeng mě vede úzkým příkopem podél severní strany jámy č. 1; jdeme kolem něčeho, co vypadá jako terakotové torny rozházené po načervenalé půdě. Ve skutečnosti jsou to hliněné toulce, které se dosud ježí bronzovými šípy.

Obejdeme se Šenem zbytky čerstvě vykopaného vozu a potom se zastavíme u plastové fólie. „Chcete vidět opravdový nález?“ ptá se. Šen pozvedá fólii a odhaluje zubatý, metr dlouhý štít. Dřevo shnilo, avšak jemný vzor štítu a zářivé odstíny červené, zelené a bílé jsou obtisknuty do půdy. O pár kroků dále je neporušený vojenský buben - jeho kožený povrch zanechal v prachu další nádherný vzor s karmínovými linkami tenkými jako lidský vlas.

Spolu s otisky jemně tkaného hedvábí a lněných tkanin, které zde byly rovněž nalezeny, nabízejí tyto výtvory svědectví o umělecké kultuře, jež vzkvétala za dynastie Čchin, a o syté paletě barev, která jí byla vlastní.

Jak náročné je restaurování terakotové armády? To se dočtete v červnovém čísle časopisu National Geographic. Najdete tam i fotky, které jsme kvůli licenci na web dát nesměli.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.