Fotoreportáž: Noc se zimní službou. Sníh, stížnosti a praví muži

Silničáři jsou oblíbeným tématem vtipů - jako každý rok, když napadne sníh, si z nich celý národ dělá legraci, že "zase nebyli připravení."

Fotoreportáž: Noc se zimní službou. Sníh, stížnosti a praví muži

Přišlo to nečekaně jako každý rok. Zakořeněná představa, že zima přichází pozvolna, neplatí. Zima přijde během několika hodin. Většinou se jednoho dne vzbudíme a je tu. Bez přípravy. Zabalil jsem se trochu víc do bundy a neochotně se vydal na cestu do města. Neušel jsem ještě ani 200 metrů a nestačil jsem uskočit před sprškou mokrého, špinavého sněhu letícího od kol auta. Zanadával jsem a snažil se zachránit, co šlo. Hned za ním projela oranžová Pragovka místních technických služeb. S nasazeným kartáčem na zametání suchých silnic…

Nadávky na silničáře jsou z kraje zimy téměř jakýsi folklór. Jenže pohled z druhé strany je víc než zajímavý. Za pár dnů Kraslice, sedmitisícové městečko sevřené v údolí Krušných Hor, zasypala sněhová bouře. Měsíční krajina. Sem tam z ní kouká kus značky. Prodírám se tím, co včera bylo chodníkem a odhaduju, co jsou auta a co nahrnuté hromady sněhu. Není těžké to poplést. Přes horizont se vyhoupl známý oranžový maják. Pohled na multikáru, prodírající se po přední okno sněhem na chodníku, byl až směšný. Po silnici kolem mě projel velký pluh Liaz. Zastavil a řidič na mě mávnul, ať si naskočím. “Tohle bude velký”, prohodil z vyhřáté kabiny.

Sníh a sníh a sníh. A sníh

Bráním se abych to sám sobě zveličoval, ale toho sněhu je opravdu hodně. Dalším překvapením je, že veškeré práce jdou podle plánu. Je jasné, že na okraje se dostane později, ale důležité je udržet město v chodu. Lidé mají, jak dojít do práce. Trochu krize byla před sedmou hodinou, kdy projel pluh okresní správy silnic, která se stará o hlavní tahy a nahrnula hromady sněhu zpět na chodníky podél těchto silnic. Ve spěchu, ale stihlo se to odklidit dřív, než se z domovů vypravila děcka do škol. Ještě se nezačalo rozednívat a je na čase vyrazit i na okolní kopce, kde jsou lidé stále uvězněni a s přibývajícím časem se lineárně zvedá počet telefonátů na ústřednu urgující, že napadl sníh. Hodně sněhu. Sněhu napadlo nesrovnatelně víc, ale lidí na jeho úklid zůstalo stejně. V následujících dnech se to nezmění…

Projíždíme strmé uličky a znovu vytváříme cesty. Vytahujeme zapadlou dodávku pekařů. Vyhýbáme se na centimetry bábovičkám představující auta. Řidičova chladnokrevnost mě občas děsí. Hlavně ve sjezdech. “Nesmíš se bát, jinak se to utrhne spíš a ty se poděláš ještě dřív, NEŽ se to utrhne”, prohodí. I tak se křečovitě držím všech madel a bráním se představám, co udělá tolik tun nastříkaných na oranžovo a s majákem se vším, co bude mít v cestě. Milan dříve dělal u lesáků a protahovali lesní cesty.

V pluhu

Lidi sbližuje ta ona solidarita, která se objevuje, když je v problémech většina. Pomáháme, komu to jde. Jsou slušní. Každý druhý chce pomoci. Co zvládne Liaz, tomu pomáháme. S prvním náznakem rozednění vyjíždíme na starý hřbitov nad Kraslicemi. Vyskakuju ven, abych si udělal několik snímků a dochází mi, že tohle jen tak neskončí. Pluh se s nepropustným závojem rozvířeného sněhu za zádí a hromadou sněhu před maskou prodírá k vrcholu kopce.

Je tu ranní světlo. Den začal a město se probouzí. I když bylo připraveno na ranní špičku je opět potřeba ho překontrolovat a znovu protáhnout. Sníh nemilosrdně sype další a další pokrývku. Hromady na parkovištích před obchody rostou, uzavřené uličky se ucpávají. Lidé ani nyní neudělají krok navíc. Aut je tedy stejně. Nervů všude víc.

Stížnosti a chlapská řešení

Martin Smolík, vedoucí týmu, od ranních hodin dohlíží na probíhající práce. Objíždí všechna naplánovaná místa. Mitsubishi s náhonem na všechna kola se občas dostává do problémů. Během toho všeho stačí řešit nekonečnou řadu telefonátů. S profesionálním nadhledem řeší ty agresivní, kterých je větší část. Mnoho lidí se jen informuje, kdy bude protažena jejich ulice, ale je hodně takových, kteří bohužel ví všechno nejlépe a podle toho celý hovor probíhá. Martin musí všechny stížnosti prověřovat. Aby zůstával v obraze, objíždí je a podle toho přeskupuje řidiče veškeré techniky a chlapy u lopat. Udržuje si odstup a chladnokrevně řadí a selektuje problémy podle reálné naléhavosti. Definitivně nevděčné, ale zcela zásadní.

Jsem překvapen, kolik je nás takových, co u hroudy sněhu, kterou po sobě zanechá pluh, strávíme času stěžováním si na ni po telefonu, místo, abychom si během stejné doby vzali lopatu a uklidili si před vlastním domem. Kolik lidí ani v dospělosti nechápe, že v zimě sněží a se sněhem přichází problémy. Že silničáři za sníh nemohou a ani, že nemohou vyhrát. Vlastně by celý článek vesměs mohl být o naivitě lidí. O naivitě a aroganci nezřídka úměrně rostoucí podle toho, jak velký dům kdo má a jak drahé auto řídí.

Muži bez strojů… 

Nic netrvá věčně. Za několik dnů kalamita polevila a dala se na ústup. Na řadu přišly další úkoly. Využít oddechového času, který zima uštědřila a odvozit sníh z uzavřených uliček, kde se hromadil a už ho nebylo kam hrnout. Najít místo, kam ho odvézt. Zdlouhavá práce. Do řeky se sníh hrnout nesmí a volná prostranství se velmi rychle zaplňují. 

S vytěžováním strojů nevyhnutelně přichází i poruchy. Enormě namáhaná technika odchází. Každý výpadek, kdy kus stojí na hale a čeká na opravu je velice citelný. Nedá se nahradit jinak, než že jeho úseky přeberou ostatní. Ovšem až poté, co dokončí svoje lokality. Tím narůstá zpoždění při odklízení sněhu. Jak to bývá, tak samozřejmě nezůstane jen u jedné poruchy, ale hned několika a na několika strojích najednou. Řetězová reakce je nevyhnutelná. Telefony standardně začínají bez pozdravu větou: ”Můžete mi laskavě vysvětlit, co tam děláte…”

Text a foto: Rob Trnka

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.