Galta v Indii. Poutní místo, kde mají své místo opice, lidé i bohové

V Indii je spoustu chrámů. Jeden krásnější než druhý. Opičí chrám Galta je však trošku jiný. Podívejte se, jak funguje harmonie mezi lidmi, zvířaty i bohy…

Galta je starověké hinduistické poutní místo v Indii, které leží 20 km východně od Džajpuru, hlavního města státu Radžastán. Nachází se uprostřed džungle mezi zelenými kopci Hravalies. Chrámy, pavilony a svaté nádrže slouží jako útočiště i koupaliště pro místní opice hulmany, které jsou zasvěcené opičímu bohu Hanumanovi.

Největší kostel na světě? Uprostřed tropické Afriky byste ho nečekali

Džunglí s opicemi, tygry i hady 

Rikša kodrcá po úzké prašné cestě skrz křovinatou džungli směrem do hor. Pevně svírám kovové držadlo a neustálým balancováním se snažím udržet uvnitř vozidla. „Podívej, tlupa opic,“ ukazuje mi Rafik Maulana, nejlepší „tuk tuk“ řidič z Džajpuru a můj průvodce.

 

Haji Ali Dargah, mešita v Bombaji, kde musíte čekat na odliv moře. Jinak se nedostanete zpět

Občas je tu možno zahlédnout i tygra,“ pokračuje. „A co hadi?“ skáču mu do řeči a nedůvěřivě se rozhlížím do džungle. „Několik jsem jich už viděl přímo na cestě,“ odpovídá s klidem Rafik. Chytám se pevněji držáku naproti sobě a doufám, že rikša nebude mít poruchu.

 

Krávy mají naprostou svobodu…

Začínáme se vynořovat z džungle. Před námi se otevře prostor s bílým kamenným chrámem. Zpomalili jsme. „Už jsme tady?“ ptám se nedočkavě. „Ne, ještě ne,“ odpovídá Rafik. „Tak proč zastavujeme?“ divím se.

OBRAZEM: Santhalští domorodci kombinují sárí se žlutými přilbami

A odpověď přichází vzápětí. Do cesty se nám přimotalo stádo krav. A protože jsou posvátné, tak si dělají, co chtějí. Jen tak si tady uprostřed cesty stojí, koukají a nikdo je neodhání. Pohoda, pohodička. Trpělivě čekáme, až se pohnou a pak pokračujeme dál k cíli naší cesty, opičímu chrámu Galta.

 

Svatý pramen smyje špínu i hříchy 

Na kraji silnice těsně míjíme muže na kole. Mihne se tak rychle, že stačím zaregistrovat jen jeho modrou kurtu. Vykloním se za ním z okna, když mě zaujmou různě veliké barevné kusy látek jen tak rozvěšené na stromech. „To jsou textilie, napodobující modlitební praporky,“ vysvětluje Rafik. „Jejich historie sahá až do předbuddhistického Tibetu a nazývají se lungty. Jsou na nich vyobrazeny modlitby a náboženské výjevy.“

Konečně jsme dorazili. Před námi se rozprostřel nádherný komplex chrámů, zahrad a jezírek, která jsou napájená svatým pramenem přímo ze skály. Voda očistí vaše hříchy. Stačí jen skočit a ponořit se pod chladivou hladinu. Zázračně smyje vše, čeho jste se dopustili.

Ženy zpívají a vzájemně se polévají. Zapalují svíčky a nechávají je plout po vodní hladině. Těsně přede mnou klečí muž skloněn v tichém rozjímání. Jeho žena na něj pomocí nádoby opětovně lije vodu a přeříkává modlitbu. Chlapci vylézají na okolní zeď a nadšeně se vrhají do jezírka zas a zase. Zábava spojená s očistou. Zavřu oči a nechávám se unášet zvuky šplouchající vody, modliteb a zpěvu.

 

Slunce, květiny a úsměvy…

Z nedalekého chrámu je cítit jemná vůně vonných tyčinek. Jdu blíže. Hinduistický kněz na mě kývne, ať vstoupím. Zouvám se a tiše kráčím po měkkém koberci až k němu. Poklekám. „Vdaná, nebo svobodná?“, náhle se zeptá svatý muž. „Rozvedená,“ odvětím. Tuto odpověď zřejmě nečekal, neboť se na chvíli zamyslí, ale pak mi už začne na pravou ruku vázat bílooranžovou šňůrku. V případě opačné odpovědi by ji vázal na ruku levou. Modlitbou nechává na mě působit pozitivní karmu.

Naplněna klidem v duši zvolna odcházím a sestupuji po schodech dolů. Vnímám pohodovou a magickou náladu místa. Slunce svítí, květiny kouzelně voní a lidé se usmívají. Co více si přát. S rozjímání mě však náhle probere křik divoce prchajících opic. Ve svém běhu prudce narazili do kozy přede mnou, která mrštně šplhala nahoru směrem k chrámu. „Kšššššš…“ odežene je snědý muž v bederní roušce.

 

Zvířata a lidé v harmonii. Jde to

Opice se však dále proplétají mezi lidmi i zvířaty a ženou se dolů. Přemýšlím kam a proč tak uhánějí. A už rozumím. Přijela dodávka plná banánů a reflex jim říká, že bude něco dobrého na zub. Hladově začínají poskakovat kolem auta a s jistou drzostí jím vlastní se pokoušejí sami obsloužit. Muži se snaží nastolit pořádek a banány rozdělovat postupně. Opice jsou však nedočkavé a lahodné ovoce chtějí hned. Lidé i zvířata v souladu, prožívají své každodenní rituály a hrátky. Pomalu zapadá slunce a já se otáčím za spokojenými opicemi, které daly jméno tomuto úchvatnému místu, protože sem od nepaměti patří.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.