Haji Ali Dargah, mešita v Bombaji, kde musíte čekat na odliv moře. Jinak se nedostanete zpět

Mešita Haji Ali Dargah byla vybudována na malém ostrůvku v indické Bombaji. Podobně jako proslulé opatství Mont Saint Michel i tuto mešitu obklopuje ze všech stran voda. Během přílivu jedinou cestu na pevninu moře zcela pohltí a vám zbývá jen počkat, až voda zase ustoupí… Fotografka Jana Hunterová místo navštívila, ale nezaměřila se na architektu

Mešita Haji Ali Dargah byla vybudována v blízkosti čtvrtě Mahalakšmí v indické Bombaji před více jak pěti sty lety. Budova je brilantní ukázkou indické islámské architektury. Denně ji navštíví 10–15 tisíc lidí, v pátek a v neděli může tento počet stoupnout na 20–30 tisíc. Je spojena s pevninou molem dlouhým necelý kilometr a širokým několik metrů.

Je pátek poledne a je vedro k padnutí. Stojím na zaplněné ulici a přemýšlím, kterým směrem se dát. Zastavuji mladíka v pruhované košili a doufám, že bude mluvit anglicky. „Haji Ali Dargah,“ snažím se pomalu slabikovat. Vypadá to, že rozumí, tak pokračuji. „Kterým směrem mám jít,“ rychle doplňuji a rukama mávám vlevo a pak vpravo. Mladík ukazuje směrem doprava. Pro jistotu znovu opakuji. „Haji Ali Dargah je tam?“a kynu rukou směrem vpravo.

Ind se usměje a začíná kývat hlavou ze strany na stranu. Nejsem si jista co tím myslí, ale doufám, že to znamená souhlas. Přebíhám přeplněnou ulici a snažím se zastavit první rikšu, jedoucí tímto směrem. Smlouvám cenu na 50 rupií a pohodlně se usazuji. Vozidlo se pomalu rozjíždí a pouští se do proplétání mezi černožlutými rikšami, taxíky, starobylými koly, povozy, lidmi a stojícími krávami.

 

 

Konečně je vidět moře. „Jsme tady,“ ukazuje řidič směrem k bráně, u které se hromadí davy lidí. Zaplatím a vystupuji. Procházím vstupem a směřuji vedle moře k molu. Prodírám se davem kolem stánků s cetkami, náboženskými předměty a občerstvením, které se táhnou po levé straně náspu až k mešitě. Je odliv, tak se dá lehce po cestě projít. Při přílivu to není vždy tak jednoduché.

 

Šum moře přehlušuje hlasité vyvolávání obchodníků, kteří chtějí prodat své zboží. Míjím několik žebráků, posedávajících na jeho břehu. Proti slunečnímu žáru se chrání šátky, deštníky či jednoduše vytvořenými přístřešky. Sedí tiše mezi hromadami odpadků, které sem přineslo moře, a sušícím se prádlem lidí, kteří zde žijí.

 

 

Další příspěvky Jany Hunterové: Fotoreportáže z rybího trhu v Alexandrii, z největší prádelny na světě nebo jihočeského masopustu

Najednou zaslechnu překrásný zpěv. Vyvážené tóny hlasů v úžasné harmonii, které doplňují zvuky moře. Jdu blíž. Přede mnou se otevře neuvěřitelný obraz. Na zemi do kruhu leží pět mužů, zahalených pouze do kostkovaných bederních roušek a něžně háčkovaných muslimských čepiček. Jejich končetiny jsou usekané. Jednomu chybí část ruky, jinému nohy. „Raz, dva, tři“, udává rytmus muž gestem části ruky. Hlas po hlase se přidává do strhujícího chorálu, který vás vtáhne do jejich vnitřního světa. Světa jiných životních hodnot a nadějí. Hrdě tu leží a zpívají. Jejich nádherné hlasy cítím v každém koutku svého těla. Jako přikovaná tu stojím a nejsem schopná se pohnout. Drží mě tu obrovská lidská síla a radost ji předávat.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.