Na hranici mezi životem a smrtí se pohybuje stále více lidí. Vědci totiž zjišťují, že naše existence není jako jednoduchý vypínač – u nějž poloha „zapnuto" znamená život a poloha „vypnuto" znamená smrt –, ale spíše jako stmívač, který funguje v různých odstínech mezi bílou a černou. V šedé zóně nemusí být smrt trvalá a definovat život může být obtížné. Někteří lidé tento velký předěl překročí a vrátí se – a někdy velmi podrobně popisují, co viděli na druhé straně.

Smrt je „proces, není to okamžik", píše Sam Parnia, lékař na jednotce intenzivní péče, ve své knize Erasing Death (Zbavit se smrti). Je to vlastně jako vypínání, které postihne celé tělo a při němž přestane tlouci srdce, ale jednotlivé orgány neumírají okamžitě. Parnia píše, že orgány mohou ještě docela dlouho zůstat funkční, a to znamená, že jistou dobu „po smrti" vlastně není ani smrt naprosto nezvratná.

Jen díky tomu jsou možné zázraky, kdy lidé považovaní za mrtvé i odborníky ožijí, nebo mrtvá těhotná žena donosila ve stavu klinické smrti nenarozené dítě. 

Klinická smrt je charakteristická zástavou dechu a srdeční činnosti, což může trvat několik minut. Je to typ smrti, kdy centrální nervový systém je stále funkční, ale činnosti srdce a dechu jsou zastaveny. Pokud tedy člověk není považován za mrtvého, je oživován, ale vlivem nedostatku kyslíku může docházet k odumírání částí těla, které jsou citlivé na jeho dostatek.

Pokud se tedy podaří dotyčného znovu oživit a rozběhnout všechny životní funkce, stává se, že si rozpomene na to, co prožíval v momentě své klinické smrti. Někteří lidé se vrací i s příběhem, který změní jejich pohled na svět a ovlivní jejich pokračující život.