Jak homosexuálové zachránili západní civilizaci

Každý, kdo ví něco o dějinách (anebo viděl film Zacka Snydera 300), tuší, že nebýt řeckých vojáků, byla by dnes Evropa nejspíš pod vládou Peršanů a jejich potomků. Už méně se však ví, jak moc byla drsná sparťanská vojenská kultura založená na homosexuálních vztazích.

Jak homosexuálové zachránili západní civilizaci

Sparťané prosluli jako nejlepší válečníci starověku – oprávněně. Kolem války a bojování se točila celá jejich kultura. Už od mládí byli chlapci vychovávaní k tomu, aby zabíjení a boj ve formaci byli tím, co ovládají nejlépe na světě. A právě na Spartě a jejích těžkooděncích byl postaven úspěch řeckých měst ve válkách proti Peršanům. Proti přesile z východu jim pomohl jen dokonalý výcvik, vynikající zbraně a špičková tělesná kondice. A homosexualita.  

Homosexuální vztahy se pro Sparťany staly základem společnosti armády. Mladí chlapci žili s rodinou jen do sedmi let, pak jejich výchovu převzala komunita. A už od dvanáctiletých holobrádků bylo běžné, že měli staršího milence-patrona. Homosexuální vztahy pak mladíky provázely celý život, vždy však byly z dnešního pohledu „nerovnoprávné“. Starší muž byl dominantní, a to jak v sexuální oblasti, tak v oblasti práva a moci. Šlo tedy o vztahy mladšího a staršího muže. Velmi podobný model však znaly i Athény. Řekové měli homosexuální vztahy podložené i filozoficky. Na homosexualitu vojáků a její smysl pro soudržnost bojové jednotky upozornil poprvé už Platón v rozpravě Symposion. Slovy Faidra zde tvrdí, že žádný bojovník neuteče z boje, pokud se na něj přitom dívá jeho milenec, který by se za něj styděl. 

Válka nade všechno

Proč se tento způsob života tak ujal? Tento podivný model se ukázal jako nesmírně funkční. Sparťanské válečné umění se zakládalo na útvaru nazvaném falanga, tedy několika řadách bojovníků, kteří s těžkými štíty pobitými bronzem a s dlouhými kopími postupovali proti nepříteli jako neporazitelná stěna.

Proč existuje sex? Odpovědi biologa, teologa a spisovatele sci-fi

Tento útvar nazývaný falanga byl závislý na tom, aby si muži stojící vedle sebe stoprocentně věřili – byla právě tak silná jako její nejslabší článek. Pokud se jeden z mužů v řadě rozhodl, že uprchne, mohla se celá rozbít.

Proto bylo důležité, aby všichni bojovali nejen za sebe, ale i za muže vedle sebe. A čím hlubší byly vztahy mezi nimi, čím lépe se bojovníci znali, tím pevněji při sobě v boji drželi. Láska a sexuální pouto mezi muži se tak staly další silnou zbraní sparťanské armádní mašinérie. A fungovalo to nadmíru dobře. 

Homosexualita přitom jako pojem ve staré Spartě vůbec neexistovala, homosexuální chování bylo tak běžné, že pro ně nebylo potřeba vymýšlet speciální pojmenování. A homosexuálové (tedy prakticky všichni dospělí muži) ani nebyli spojováni se zženštilým vystupováním – tak, jak to bývá tematizováno dnes. Ono to ani nešlo, sparťanská kultura byla tak drsná a muži tak nebezpeční, že na nich nebylo zženštilého vůbec nic. Malý příklad: rituál přechodu do dospělosti se nazýval crypteia. Během něj se mladý Sparťan vydal pryč ze svého rodného města s jediným úkolem – vlastnoručně podříznout alespoň jednoho cizince… 

O Spartě a způsobu tamního života toho (například oproti Athénám) dnes víme překvapivě málo. Z archeologických výzkumů se příliš vyčíst nedá, historici tedy vycházejí především z římského historika Plutarcha – ale ten žil až na počátku našeho letopočtu. Mnoho dalších zpráv pochází od Athéňanů, kteří měřili život ve Spartě vlastním metrem a přenášeli na Sparťany vlastní pohled na svět. Zdaleka všechno tedy není tak jisté, jak by se mohlo zdát: řada moderních historiků významnou roli homosexuality ve Spartě pokládá za nesmysl. 

Vojenská bratrstva homosexuálů

Homosexualita byla ve Spartě způsobem, jak zachovat fungující stát. Podle reformátora Lýkurga, jenž dal Spartě v 7. století př.n.l. zákony, podporovaly vztahy (i ty sexuální) harmonii a rovnoprávnost mezi muži. Vojenské spolky milenců však fungovaly nejen ve Spartě, ukázaly se jako velmi úspěšné i v ostatních řeckých městských státech. Po celém Peloponésu se proslavila Svatá skupina z Théb.

Tato obávaná vojenská jednotka vznikla ve 4. století př.n.l. Její bojovníci byli tak stateční a sehraní, že právě díky nim dokázala řecká města porazit i Sparťany, například v bitvě u Leuctry. Elitní jednotka se podle letopisce Plutarcha skládala ze 150 pederastických mileneckých párů: každý pár byl složený ze staršího muže nazývaného erastês (neboli milenec) a mladšího vojáka přezdívaného erômenos (neboli milovaný). Existence těchto vojáků je doložené několika historiky, není tedy důvod nevěřit v jejich existenci.

Sparta byla zřejmě jediným státním útvarem, kde byla homosexuální pederastie vyžadována zákonem – „chlapec, který odmítl sexuální styk se starším mužem, mohl být podle zákonů potrestán,“ píše Tom Holand v knize Perský oheň. 

Snímek 300 o homosexualitě ve Spartě mlčí:

A co ženy?

Role ženy byla ve Spartě výjimečná. Na jednu stranu měly ženy ve Spartě mnohem víc svobody než kdekoliv jinde v Řecku. Mohly vlastnit majetek, směly se na veřejnosti pohybovat v krátkých šatech, a dokonce se několikrát staly vítězkami jinak čistě mužských olympijských her. Ale to vše bylo vykoupené tím, že jinak byly odsouzené v podstatě jen k plození dětí. Pro svobodné muže byl sexuální styk se ženami zřejmě tabuizovaný, ale problematický byl i poté, když došlo ke sňatku. Mj. výběr partnerky nejspíš fungoval jako únos – muži si z množství žen vybrali tu nejkrásnější a pak s ní zplodili dítě. 

Se ženami však většina z nich vůbec nežila; nejvíc času typický Sparťan trávil ve společných prostorách s ostatními muži a k ženě chodil jen výjimečně – navíc zřejmě za posměchu anebo žárlivosti ostatních.

 FOTO: Záběry z filmu 300 - Warner Bros. Pictures, Wikimedia Commons

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.