Jak jsem fotil polární záři nad Šumavou

PŘÍBĚH FOTOGRAFIE A JEJÍHO AUTORA: Polární záře - úkaz, který u mnoha lidí asi vyvolá představu dalekých severských zasněžených plání, nad nimiž se v mrazivých nocích odehrává toto nádherné divadlo. Možná vás pak překvapí informace, že polární záři je možné pozorovat i od nás. Jen je potřeba velká dávka štěstí, jasné počasí a temný severní obzor.

Jak jsem fotil polární záři nad Šumavou
Jak jsem fotil polární záři nad Šumavou
Zdroj: archiv

Exponuji postupně několik sérií snímků a každou volnou chvilku se snažím využít k vrytí si zážitků do paměti.

Jedna z posledních příležitostí nastala koncem září letošního roku. V té době došlo na Slunci k několika velkým erupcím, díky kterým bylo možné vidět 26.září polární záři i u nás.

Něco viselo ve vzduchu

Byl jsem v té době na Šumavě v okolí Horské Kvildy. Z předpovědí “kosmického počasí” jsem věděl, že se na Slunci zase něco děje, ale velkou polární záři s viditelností od nás jsem od toho nečekal. V pondělí večer ale začínalo být zřejmé, že se něco chystá. Z údajů družic i pozemních stanic bylo jasné, že tentokrát nás čeká mimořádná podívaná. Věděl jsem, že každý stupeň, o který je člověk dál od pólu může rozhodnout, jestli polární záři uvidí nebo ne. Ale relativně vysoká nadmořská výška, čistý severní obzor a výborné počasí mi dávalo naději, že pokud se bude něco dít, mám šanci. K večeru jsem si nachystal fotovýbavu a na iPadu začal sledovat “šrumec”. Hlášení o pozorování polární záře přicházela ze stále bližších zemí a i předpověď počasí nadále vypadala výborně.

Podívaná, na kterou se nezapomíná

Na Horské Kvildě byla klidná chladná podzimní noc, kterou se neslo troubení jelenů v říji. Přes celou oblohu se táhl pás Mléčné dráhy a nad severním obzorem se majestátně vyjímalo známé seskupení hvězd Velkého vozu. Od obzoru až k němu sahala jemná načervenalá záře, která měnila svou intenzitu. Již první expozice ukázala, že je to opravdu ona - polární záře.Začínám půl hodiny před půlnocí a končím zhruba v jednu ráno. Exponuji postupně několik sérií snímků a každou volnou chvilku se snažím využít k vrytí si zážitků do paměti.

UŽITEČNÉ ODKAZY: Předpověď kosmického počasí je zde: www.spaceweather.com. Jde o velmi populární stránku, která jednak informuje o možném dění, ale zároveň i následně informuje o tom, jak to dopadlo. Nejde jen o záležitosti okolo polárních září, ale informuje o všem důležitém, co se kolem nás děje. Z našich luhů a hájů bych doporučil stránku ukazy.astro.cz , která přináší pozorování všeho, co se u nás mihlo na obloze.

 

 

Zůstal jsem venku ještě dlouho po tom, co se severní obzor vrátil ke své původní barvě. Nedaleká rašeliniště o sobě začala dávat znát a rosa s mlhou postupně ovládnou okolí Horské Kvildy. Vracím se do tepla pokoje s radostným pocitem - po šesti letech jsem opět viděl polární záři od nás. Slunce pomalu míří do vrcholu dalšího cyklu své aktivity. Věřím, že nám svou neklidnou tvář ukáže častěji a na další polární záři nebudu muset čekat dalších šest let…

DETAILY K TÉTO FOTOGRAFII: Byla pořízena fotoaparátem CANON EOS 5D Mark II v kombinaci si objektivem SAMYANG 14mm f/2.8 ED AS IF UMC. Objektiv byl zacloněn na clonu byla 4, čas expozice 30 sekund při nastavené citlivosti ISO 800. Na objektivu nebyly žádné filtry a pro zpracování byl použitý program CaptureOne 6 od PhaseOne.

 

Jak polární záře vzniká?

Za to, že můžeme tento krásný přírodní úkaz sledovat, vděčíme hlavně dvěma věcem: jednak že Slunce není taková klidná, ospalá hvězda, jak se na první pohled může zdát, a pak magnetickému poli, které jako neviditelný štít obklopuje naši planetu. Slunce nás zásobuje nejen teplem a světlem, ale naše planeta je navíc vystavena i působení tzv. slunečního větru. Což je proud částic, které Slunce nepřetržitě chrlí v různé intenzitě do okolí. Za normálních okolností tyto částice neškodně proplují kolem naší planety, chráněné neviditelným magnetickým polem. Čas od času ale Slunce ukáže i svou neklidnější tvář. Má podobu silných slunečních erupcí, které vedou k masivnímu výronu částic. Pokud se tyto výrony dostanou na dráhu, která se kříží se Zemí, náš ochranný štít v podobě magnetického pole již nestačí všechny částice odrazit a ty, které proniknou, se svezou po siločárách k magnetickým pólům. Jak pronikají hlouběji a hlouběji do atmosféry, začnou se srážet s jejími částicemi, což doprovází i barevné světélkování. Nejčastěji k tomu dochází ve výškách okolo 100 kilometrů. Pokud je proud částic dostatečně silný, dostane se toto barevné divadlo i do nižších zeměpisných šířek. A to se právě povedlo i na konci září.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články