Jak se fotí jaderný výbuch? Například foťákem od autora disco-koule
„Jsem Smrt, ničitel světů,“ řekl Robert Oppenheimer, muž, který se považuje za tvůrce atomové bomby. Když se podíváte na jaderný výbuch, pochopíte, jak to myslel.
Jak vyfotit něco, co vás zabije?
Když Američané a Rusové začali v 50. letech závody v jaderném zbrojení, jednou z největších výzev se stalo to, jak vůbec pořídit záběry explodující jaderné hlavice. Tento konkrétní souboj vyhrály Spojené státy.
Přišly se speciálním vysokorychlostním fotoaparátem Rapatronic, který byl schopný fotografovat průběh exploze. Fotoaparát byl umístěný 10 kilometrů od epicentra výbuchu a pořizoval tisíce záběrů toho, jak exploze vypadá. Například ta na fotografii. Na ní je vidět výbuch miliontinu sekundy po odpálení. To už má ohnivá koule průměr asi 30 metrů a teplotu třikrát vyšší než povrchová teplota Slunce…
Tyto obrázky byly pořízené během testů z roku 1952. Tehdy neexistovala žádná technologie, která by byla schopná pořídit více fotografií v tak krátkém čase, v jakém trvá jaderná exploze. Zpočátku se to řešilo soustavou deseti fotoaparátů namířených na výbuch. Ty snímaly explozi postupně. Problém byl v tom, že jakákoliv technika používaná tak blízko jaderné explozi je už dál nepoužitelná – NASA tedy přicházela při každém pokusu o desítky drahých fotoaparátů.
Studená válka (někdy) prospívá
Proto vznikl přístroj speciálně určený pro focení jaderných výbuchů. Žádná clona se nebyla schopná pohybovat tak rychle, proto museli inženýři americké armády přijít se zcela originálním konceptem. Jednalo se o fotoaparát, který měl celou řadu polarizovaných čoček kombinovaných tak, aby elektrický impuls vyvolal reakci podobnou klasické mechanické cloně.
Autorem tohoto fotoaparátu je Herold Eugene Edgerton, vědec, který se do dějin zapsal také jako vynálezce stroboskopické disco-koule, visící u stopu snad ve všech klubech 80.let. Tak vidíte, další důkaz, že válečný výzkum přináší občas i docela prospěšné vynálezy…
