Jak se stát neviditelným? Zvířata umí měnit barvu, předstírat někoho jiného, ale stačí i dobré geny

Jsou tam, ale přece je nikdo nevidí… Mnohá zvířata se dokážou svojí barvou nebo tvarem těla zamaskovat tak dokonale, že predátoři nemají sebemenší šanci je spatřit - natož je ulovit.

Zdroj: archiv

Příroda je nelítostná a smrt číhá doslova za každým rohem - stromem, větví, kamenem, vlastně úplně všude. Každodenním úkolem zvířat je přežít a přivést na svět potomky. Každý se s úkolem "pere" po svém. Některá zvířata se umí bránit silou, jiná jedem nebo třeba lstí.

Mezi nejzajímavější způsob patří bezesporu umění splynout s okolním prostředím nebo napodobit něco (někoho) úplně jiného, a svého nepřítele tak chytře zmást. Touto schopností jsou proslulí zejména chameleoni, ale nejdou zdaleka jediní a ani výjimeční. 

Žádná věda?

Mnoho zvířat má barvu podobnou svému prostředí, nemusejí ji tedy vůbec měnit, a stejně nejsou vidět. Tuto základní krycí schopnost vidíme u mnoha zvířat - namátkou třeba veverky, mnoho ptáků, ježci, jeleni, ale třeba i leopardi (viz hlavní foto).

Všichni mají kůži, peří nebo srst zbarvenou do barvy zemitých tónů, které jsou podobné barvě kůry, země, suché trávy a podobně. Stejnou "strategii" používají třeba žraloci nebo delfíni - jejich těla mají šedomodrou barvu jako oceán. Suchozemská zvířata však musí být na pozoru - s měnícím se ročním období se mění i barva okolního prostředí. Mnohá z nich se jim musí přizpůsobit. To se týká mnoha ptáků a u nás třeba jelenů.

Ale existují mnohem rafinovanější způsoby. Přinášíme výběr jenom některých z nich, protože jinak by to bylo téma nikoli na článek, ale na stohy knih.

Chodící větvička

Začněme třeba u bezobratlých. Třeba strašilky (řád Phasmatodea) jsou poměrně dost nápadité. Dokážou vypadat jako větvička (pakobylky), starý list (lupenitky) nebo kus kůry a dokonale splynout se svým okolím. Pakobylkám vypadajícím jako větvička se anglicky výstižně říká walking stick (chodící větvička, klacek), což velmi přesně popisuje jejich podobu. Žijí na zemi - a jak jinak než mezi větvemi a klacky. 

Pakobylka Phobaeticus kirbyi žijící na Borneu může dosahovat až 55 centimetrů (s nataženými končetinami), a patří tak k nejdelšímu hmyzu na světě. Nejmenší pakobylky naopak mohou měřit jen několik milimetrů. Tito bezobratlí žijí hlavně v tropech a subtropech 

Chobotnice umí napodobit až tři zvířata

Kdyby jsem měli vyhlásit vítěze, asi by to byla chobotnice. Tento neuvěřitelně inteligentní živočich se dokáže přizpůsobit snad těm úplně nejrozmanitějších prostředím. Živí se mimo jiné kořistí velkých ryb, ale i rybářů. A jako každý správný "zloděj" nesmí být vidět. 

A hlavonožec k tomu také má ty nejdůležitější dovednosti - pod kůží má elastické pigmentové buňky plné barviva (různých barev - žluté, oranžové, hnědé nebo červené) a ty dokáže namíchat ve správném poměru, rozložení a hlavně v ten správný okamžik. 

Jiný druh tohoto hlavonožce, chobotnice maskovaná (Thaumoctopus mimicus) je ve schopnosti klamat ještě dál. Dokáže se přizpůsobit okolnímu prostředí do takové míry, že ji skutečně nepoznáte, a navíc umí napodobit kdejaké zvíře. Třeba kraba - předvádí se jako mírně zahrabaný korýš a vábí svými pohyby nic netušící krabí samečky, které nakonec sežere. Podobně dokonale napodobuje platýse nebo hada. Takové mimikry rozhodně nejsou běžné. Někteří vědci ji řadí mezi nejinteligentnější tvory. 

V tomto případě nejde to nebýt vidět, ale naopak na sebe upozornit a svého soupeře zmást (a sežrat). Mimikry jsou v přírodě běžnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Existují například můry, které mají na svých křídlech nakreslené oko k nerozeznání od oka savce (případné nepřátele tak odhání třeba lišaj vrbkový), nebo housenka, jejíž zadní část je k nerozeznání od hlavy hada. Na další příklady se podívejte do fotogalerie.

Už jsme psali: VIDEO: Ryba umí napodobit hada, platýse nebo hvězdici

Hra světla a chemie

Jak vlastně k proměně barvy u zvířat dochází? Existují dva způsoby. První možností je vznik barev chemickou cestou - pomocí tzv. biochromů, mikroskopických přírodních pigmentů v těle zvířat. Biochromy některé barvy světla absorbují a jiné odrážejí a výsledná barva pigmentu je kombinací viditelných vlnových délek světla, které pigment odráží. 

Některá zvířata ale také dokážou vytvářet barvy pomocí mikroskopických fyzikálních struktur. Zjednodušeně jde o to, že tyto struktury fungují jako miniaturní hranoly, které odrážejí a rozptylují světlo. To "ovládají" například lední medvědi - mají ve skutečnosti tmavší kůži, ale ta vypadá světlejší, protože mají průhlednou srst. Když na chlupy svítí světlo, odráží se a rozprostírá směrem ke kůži, a zbytek se odráží zpět a vytváří dojem světlejší srsti. 

Některá zvířata "používají" kombinaci obou způsobů - plazi, obojživelníci nebo ryby. Některé zelené ryby mají pod kůží vrstvu žlutého pigmentu a další vrstvu, která dokáže rozptýlit světelné paprsky, aby odrážely modrou barvu. Kombinací vzniká barva zelená.

Skrytá krása parazitů – makrofotografie neviditelného světa

Fyzikální i chemické zabarvení je dáno geneticky, zvířata se ho nemohou nijak naučit, ale tuto schopnost získávají od svých rodičů geneticky. Většina druhů si tuto schopnost vyvinula v procesu přírodního výběru - v přírodě vyhrává ten, kdo se umí přizpůsobit okolí a vyhnout predátorům. Ten kdo to dokáže, má větší šanci dát život potomkům a předat své schopnosti dál…

 

Související články