Jak vznikají barevné indické látky? Ručně a funguje to už skoro tisíc let

Jak vznikají nádherné indické látky plné barev a vzorů? Jana Hunterová takovou továrnu navštívila, a dokonce si práci s dřevěnými razítky i vyzkoušela.

Tradice ručně tištěných a barvených látek v Indii sahá až do 12. století. Pro Džajpur se stalo typické používání dřevěných tiskátek různých tvarů a velikostí – tzv. bunt. Bloky jsou ručně vyřezávané z teakového dřeva s motivy zvířat, květin nebo prostých ornamentů.

Obrazem: Lesk a bída opuštěných nevěstinců

Razítkový tisk se stal velmi populární, protože umí jednoduše vytvářet složité vzory na velkých plochách bavlněných či hedvábných tkanin. Původně se používaly přírodní barvy, jako je například indigo, dnes jsou nahrazeny syntetickými barvivy.

Jako malířské plátno

Mžourám očima. Náhlý přechod z prudkého slunce do tmy je pro ně náročný a chvíli jim trvá, než si zvyknou. Oknem, dveřmi a dírami ve zdi proudí do tmavého pokoje světlo a já pomalu začínám rozeznávat to, co je přede mnou. Uprostřed místnosti stojí velký stůl, na kterém je připevněna bavlněná tkanina. Nad ní se sklání štíhlý muž v bílé košili a zástěře. V ruce drží tiskátko a namáčí jej do vínové barvy, kterou má nalitou v dřevěné kádince. Přitáhne k sobě blíž stoličku na kolečkách, na které ji má umístěnou. Pak se otočí, krátce zamyslí a jemně otiskne květinový motiv na látku.

Jdu blíž a tiše pozoruji jeho úžasnou přesnost, s jakou umisťuje vzor na textilii. Jeden po druhém, těsně vedle sebe. Najednou však zvedne hlavu a řekne „Nechceš si to také zkusit?“ a podává mi dřevěný blok. Zaskočena couvnu, ale tvůrčí zvědavost zvítězí. Razítko otisknu do barvy a pak pomalu s tiskařovou pomocí na látku. Nádhera, povedlo se.

Bukurešť aneb Zažít pocit diktátora na balkóně Paláce lidu

Povzbuzena úspěchem se ptám. „Mohu ještě jednou?“ Usměje se a přisune ke mně stoličku s kádinkou. Barva, látka, barva a zase látka. Jde to dobře. „A teď zkusíme zelenou,“ řekne. Vymění razítko, které smočí ve vaničce vpravo. Přes již natištěné motivy, jen pár milimetrů vedle, otiskne zelenou. Postupnou změnou dřevěných bloků a barev se mění pestrost tkaniny.

Rozhlédnu se po místnosti. Cihlové zdi jsou natřené bíle a působí útulně. Za mnou je další pracovní stůl s narovnanými balíky látek. Ve výklencích na zdi vlevo jsou naskládaná vyřezávaná tiskátka. Všude po stěnách visí natištěné barevné textilie. Zůstávají tady, pokud je barvivo mokré a pak se nechávají doschnout venku na slunci.

 

Povinná vodní koupel

„Tímto proces barvení nekončí,“ vysvětluje mi tiskař a vede mě na malý dvorek, pak na ulici až dolů k řece. „Po vysušení je nutné textilie vyprat v kyselé lázni, aby se z ní odstranilo nefixované barvivo,“ dodává a ukazuje směrem k betonovým nádržím, které se rozprostírají poblíž řeky. V nich stojí několik mužů a voda jim sahá skoro až po pás. Namáčejí nekonečně dlouhé stohy látek a pak z nich začínají přebytečnou barvu vytloukat o kamenné desky.

Dhobi Ghat je největší prádelna světa. A perou tam jen muži

Vedle nádrží se pomalu otáčí velké válce, na kterých jsou navinuté světlé pásy tkanin. Procházejí betonovým žlabem s vybělovací lázní. „Až budou hotové, tak se na ně bude zase tisknout,“ snaží se mi objasnit mladý Ind lámanou angličtinou. 

Šplouch. Voda se rozstříkne na všechny strany. A zase, plác. Do nádrže hned vedle mě padá balík modré tkaniny. Jsem mokrá od hlavy až k patě. Z druhé strany se přidává sprška z hadice, kterou muži začínají napouštět nádrž pro závěrečné máchání. Musím říct, že neočekávaná sprcha je velmi příjemné osvěžení v dnešním horkém dni.

Kolem mě začínají pobíhat malé usměvavé děti, které pomáhají svým maminkám rozkládat vymáchané menší kusy textilií na látkové podložky rozložené ve vyprahlé trávě. Ty větší látky přehazují ženy na provazy natažené mezi kůly a ty největší rozvěšují muži na vysokou dřevěnou konstrukci. Hbitě po ní šplhají a s velkou pečlivostí tkaniny rozkládají po tyčích, aby uschly.

OBRAZEM: Santhalští domorodci kombinují sárí se žlutými přilbami

Pestrobarevné vzory tradičních indických látek střídá barva červená, zelená, bílá i hnědá. Vytvářejí kulisy soukromého světa rodin, které zdědily nádherné řemeslo po svých otcích a ti zase po svých. Z generace na generaci. 

MOHLO BY VÁM ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.