Je čas si popovídat s delfíny
Když se jeden z nejbystřejších tvorů na Zemi hlasově projeví, podnítí vášnivou diskusi mezi vědci: Hovoří delfíni opravdu rozvinutým jazykem? Odpověď hledala květnová reportáž Joshui Foer a a fotografa Briana Skerryho, z níž vám přinášíme ukázku.
„Vidí" pomocí sonaru, a to s tak neuvěřitelnou přesností, že na vzdálenost třiceti metrů dokážou rozeznat, zda je pozorovaný předmět zhotoven z kovu, dřeva nebo plastu. Dokážou dokonce pokradmu poslouchat sonarové klapání ostatních delfínů, aby zjistili, na co se ti druzí dívají.
Na rozdíl od primátů nedýchají automaticky a zdá se, že při spánku vždy odpočívají jen jednou polovinou mozku. Jejich oči fungují nezávisle na sobě. Jsou svým způsobem něco jako cizí inteligence na naší planetě. Když je pozorujeme, skoro jako bychom sledovali mimozemšťany. Delfíni jsou nesmírně upovídaní. Kromě hvízdání a cvakání vydávají také hlasité širokopásmové shluky zvuků zvané vysokofrekvenční pulsy, jimiž ukázňují mláďata a zahánějí žraloky. Vědci, kteří poslouchali všechny zmíněné zvuky, si dlouho lámali hlavu nad tím, co by mohly znamenat a zda vůbec mají nějaký význam.
Celou reportáž si můžete přečíst v květnovém čísle National Geographic, které je právě v prodeji.
Delfíni jsou velmi společenští tvorové s velkým mozkem a jistě by nevynakládali tolik energie na žvanění pod hladinou, kdyby jejich zvukové projevy neměly smysluplný obsah. A přesto ani po padesáti letech studia nikdo přesně neví, jaké jsou základní zvuky delfíní vokalizace a jak se jejich jednotlivé zvuky spojují v celek.
„Kdybychom našli klíč, podle nějž se spojují zvuky s chováním, bylo by to nesmírně významné," říká čtyřiašedesátiletý Stan Kuczaj, který o kognitivních schopnostech delfínů uveřejnil více vědeckých článků než kdokoli jiný z oboru. Kuczaj je přesvědčen, že jeho práce se synchronizovanými delfíny v RIMS by mohla být Rosettskou deskou, díky níž porozumíme komunikaci delfínů, ale dodává: „Delfíni jsou tak zajímaví, protože jsou složití. Jenže díky tomu je velmi obtížné je studovat."
Přesto ale neexistuje prakticky žádný důkaz o existenci čehokoli, co by se dalo považovat za delfíní jazyk. Někteří vědci jsou hodně roztrpčení z pokračujícího donkichotského výzkumu. Jedním z nich je Justin Gregg, který napsal knihu Are Dolphins Really Smart? The Mammal Behind the Myth (Jsou delfíni opravdu chytří? Mýtus o jednom savci).
„Neexistuje žádný důkaz, že delfíni nedokážou cestovat v čase, nedokážou silou myšlenky ohýbat lžíce a nedokážou ze svého dýchacího otvoru vystřelovat laserové paprsky," píše ironicky Gregg. „Časté tvrzení vědců, že ‚je hodně věcí, které neznáme', umožnilo zastáncům delfínů, aby zadními dveřmi nechali proklouznout představu o delfíním jazyku." Tam, kde Gregg vidí půl století neúspěchů, spatřuje Kuczaj a další význační badatelé záplavu nepřímých důkazů, které je dovedly k přesvědčení, že k problému jsme dosud nepřistoupili ze správného úhlu a s vhodnými nástroji.
Teprve v posledních deseti letech mají vědci k dispozici podvodní vysokofrekvenční nahrávací zařízení jako to, které používá Kuczaj, a dokážou zachytit úplné spektrum delfíních zvuků. Díky důmyslným počítačovým algoritmům umí vědci teprve v několika posledních letech smysluplně analyzovat zvukové nahrávky. Řeč delfínů je v každém případě buď jedním z největších nerozluštěných tajemství vědy, nebo jednou z jejích nejdelších slepých uliček.
