Jediná bílá velryba na světě. Migaloo existuje a popírá celou řadu přírodních zákonů
Bílá velryba byla bájný vorvaň ze stejnojmenného románu Hermana Melvilla z roku 1851. Jedna bílá velryba ovšem žije i dnes. Není to však žádný krvelačný zabiják jako v knize, ale nádherný mírumilovný keporkak.
Dostala jméno Migaloo. Jde o jediného dospělého keporkaka bílé barvy, podle mořských biologů se jedná o malý zázrak, že tento tvor vůbec přežil do dospělosti. Bílá barva je totiž v přírodě extrémně nevýhodná: takové zvíře na sebe upoutává snadno pozornost predátorů, nemůže se ukrýt a v téměř jakémkoliv prostředí vyniká. Migaloo však dokázal přežít – a podle posledních pozorování se mu daří víc než dobře.
Podívejte se, jak Migaloo vypadá v akci:
Nejčastěji bývá pozorován v pobřežních vodách kolem Austrálie, zejména u jejího východního pobřeží; zpočátku vědci k hlášení o bílé velrybě přistupovali skepticky, nakonec však existenci sněhobílého keporkaka potvrdili. Podle Petera Harrisona ze Southern Cross University v Austrálii byl Migaloo poprvé spatřen roku 1991, kdy byl ještě mládě. Dnes tedy musí být jedinečnému kytovci už přes 20 let…
Přírodní zázrak
Naposledy si Migalooa všimli u Austrálie na začátku letošního září. V této době táhnou keporkakové od Velkého bariérového útesu k Antarktidě, kde hledají potravu. Migaloo je natolik výjimečný tvor, že už vzniklo i několik skupin fanoušků, kteří ho sledují po celém světě. Australan Oskar Peterson má webové stránky, které shromažďují všechny informace o pohybech a chování keporkaka. V nejbližších dnech tito fanoušci čekají, že se Migaloo objeví u Mysu Byron, v nejjižnějším místě Austrálie, které je ideální pro pozorování velryb.
Migaloo je samec keporkaka, dokáže tedy za jediný den urazit až 140 kilometrů, většinou pod hladinou. Není tedy vůbec snadné najít ho – největší šance se naskytne, když keporkaci narazí na potravu. Fanoušci však ještě budou mít dost šancí, aby na oblíbenou velrybu počkali – keporkak se totiž může dožít až 90 let… Že je Migaloo samec, se ví od roku 2004, kdy se biologům z výše zmíněné Southern Cross University podařilo odebrat několik kousků jeho kůže.
Zákon Migaloo
Bílý keporkak není jen kuriozitou a nádherným pokoukáním pro masy zvědavců, má také velký význam pro vědce. Díky své výrazné barvě ho mohou mořští biologové relativně snadno sledovat a také identifikovat. Pozorováním jeho chování už se podařilo zjistit mnoho nových informací o migraci keporkaků. A ještě jednou věcí se Migaloo odlišuje od ostatních mořských savců: na jeho ochranu vznikl v Austrálii speciální zákon. Podle něj se ke keporkakovi nesmí přiblížit žádná loď na méně 500 metrů a letadlo na 700 metrů. Pokuta za porušení těchto nařízení se může vyšplhat až na 16 500 australských dolarů – v přepočtu asi 330 000 korun.
Během loňského léta australské mořské biology překvapilo, když byla na 100 procent potvrzena existence ještě jednoho bílého keporkaka – tentokrát mláděte. Australaného sice neví, zda je prokazatelně potomkem Migalooa, přesto „malá“ velryba dostala jméno MJ (neboli Migaloo Junior).
FOTO: Seaworld World Whale Watch
