Jeskynní potápění je adrenalinový zážitek na druhou

Jeskynní potápění je po base-divingu a paraglidingu třetím nejnebezpečnějším sportem na světě. Pokud máte rádi lehkou dávku adrenalinu a plánujete jeskynní potápění vyzkoušet, nebo se o něm jen dozvědět více, jsou následující řádky právě pro vás.

Jeskynní potápění je adrenalinový zážitek na druhou
Jeskynní potápění je adrenalinový zážitek na druhou
Zdroj: archiv

Jeskynní potápění je jedním ze specifických druhů, dnes už i rekreačního potápění. Místa pro jeskynní potápění můžeme najít po celém světě, včetně východní Evropy, Japonska, Brazílie nebo jižního Pacifiku. Nejznámější a nejpopulárnějšími oblastmi jsou ale Florida, a Yucatanský poloostrov v Mexiku, kde vznikly jedny z nejúžasnějších krasových jeskyň světa.

Historie jeskynního potápění se časuje do 70. a 80. let minulého století na Floridu, kde vzniklo sdružení pro jeskynní potápění NACD (National Association for Cave Diving), a byla definována první pravidla pro tento druh potápění. Později se ale celé dění kolem jeskynního potápění přesouvá na mexický poloostrov Yucatán, k pobřeží karibského moře.

Jeskyně Chuck Mool jeskyně Eden

Mexiko je rájem pro milovníky všech druhů potápění. Zatímco ostrov Cozumel platí za jedno z nejlepších míst pro korálové šnorchlování, na pevnině najdete tisíce zatopených Cenotů (Mayský výraz pro jeskyně), které jsou jedním z největších skrytých pokladů Yucatánského poloostrova.

Tyto jeskyně sice nejsou tak bohaté na faunu a floru jako bariérový útes, ale to plně vynahradí naprosto průzračná voda a krasová výzdoba. Vznikly už před miliony let ústupem oceánu a snížením hladiny podzemní slané vody. Dříve tyto cenoty  sloužily místním obyvatelům jako zdroj pitné vody a vody pro zavlažování, nebo pro rituální obřady. Dnes jsou některé cenoty určené hlavně potápěčům a "šnorchlařům", některé jsou otevřené i jako obyčejná koupaliště pro turisty z nedalekých hotelu.

Přístrojové potápění v jeskynních se od klasického potápění na volných vodách nepatrně liší. Má jiná pravidla, výstroj je doplněna o pár dalších prvků jako naviják, svítilna atp. A také vyžaduje trošku "šikovnějšího" potápěče, protože v jeskyni se nemůžeme vynořit kdekoliv jako na volné vodě.

Cenote Dos Ojos Proplouvání haloklinou

Hlavní a nejdůležitější pravidlo jeskynního potápění je pravidlo 1/3 vzduchu. Jak už bylo zmíněno, v jeskyni se nemůžeme, podobně jako v oceánu, vynořit kde chceme, a musíme ponor dopředu naplánovat. Hlavní pravidlo pro jeskynní potápění říká, že můžeme použít jednu třetinu vzduchu na cestu tam, druhou třetinu na cestu zpátky, a třetí třetina vám slouží jako rezerva, pomocí které můžete zachránit vašeho „buddyho“.

Buoyancy, neboli správné vyvážení, je zde důležitější než u jakýchkoliv jiných druhů potápění. Krápníková výzdoba jeskyň vznikala miliony let, a jakýkoliv dotyk nebo kontakt s krápníkem zapříčiní, že už nebude nikdy růst. V jeskyních také často proplouváme velice úzkými místy, proto také jakýkoliv kontakt se dnem a rozvíření sedimentu, pokazí výhled a ponor dalším potápěčům co plavou za vámi.

V jeskyni jsme podobně jako u vrakového potápění nuceni použít svítilnu. Pokud nám však dojdou baterky, jsme ve vteřině „oslepeni“. Další ze základních pravidel jeskynního potápění říká, že bychom sebou měli mít alespoň tři zdroje světla. V praxi, pokud nejdeme do hlubokých útrob jeskyně, pak využíváme jako jeden zdroj světla slunce, jednu hlavní a jednu záložní svítilnu.  

Cenote Julieta Cenote Dos Ojos

Ve většině jeskyň, určených pro rekreační potápění, jsou již dopředu připravené pro potápěče podvodní cesty (žlutý šnůra), pokud se chceme od této cesty vzdálit, měli bychom se na tuto cestu navázat a použít cívku (bílou šnůrou), a následně si tuto cestu označit vlastní značkou.

Komunikace v jeskyních probíhá podobně jako při nočních nebo vrakových ponorech. Musíme počítat s tím, že náš „buddy“ nás v jeskyni nevidí. Proto do podvodní znakové řeči musíme zapojit i svítilnu. Jeskynní potápění je ještě pak obohaceno o několik dalších symbolů, jako je například tunel, drž stopu nebo jak signalizovat problém „zamotal jsem se do šňůry“.

Rekreační jeskynní potápěč si  vystačí s běžnou výstrojí obohacenou o svítilnu a cívku. Pokud se chcete stát opravdovými jeskynními potápěči, je potřeba trošku obměnit vaši potápěčskou výstroj. Jeskynní potápěči používají dvojitou lahev tzv. „dvojče“ s dvojitým uzavíratelným ventilem. Plicní automatika je také přizpůsobena jeskynním. Může se stát, že váš „buddy“ bude používat záložní stupeň vaší automatiky, a budete potřebovat proplout úzkým tunelem. Proto je tento druhý stupeň podstatně delší, aby váš „buddy“ byl schopen plavat za vámi a ne vedle vás.

Dvojittá lahev s uzavíratelnými ventily

Pozor, mexických cenotech se velice často setkáte s Haloklinou. Haloklina, neboli efekt branické vody, vzniká smíšením dvou různých hustot (slaná a sladká voda) nebo dvou různých teplot vod. Tento efekt je v jeskynních poměrně častý, proto by na něm měl být jeskynní potápěč připraven. V praxi to vypadá tak, že při proplouvání touto vrstvou na několik okamžiků ztratíte veškerou viditelnost, najednou je všechno rozmazané, a jste schopni identifikovat pouze světlo potápěče před vámi.

 

V posledních letech získává tento druh potápění na oblibě hlavně mezi rekreačními potápěči, a přináší jim naprosto jiný zážitek, než který mohou zažít při běžném potápění v oceánu. O tom svědčí i fakt, že nejpopulárnější komplexy cenotů v Mexiku, jako jsou Chuck Mool nebo Dos Ojos, navštíví více jak 100 potápěčů každý den.

TEXT A FOTOGRAFIE: LUBOŠ LNĚNIČKA, worldinphotos.net

Související články