Když umíte číst v mracích, můžete vyhrát peníze, ale také prohrát život

Na polní cestě, nacházející se pár kilometrů za kambodžským Battambangem, prochází skupina můžů, kteří se zvrácenou hlavou upřeně zírají k nebi. Nemodlí se však k bohu, jak by se mohlo zdát, ale se zvláštním zaujetím pozorují mraky…

Když umíte číst v mracích, můžete vyhrát peníze, ale také prohrát život
Když umíte číst v mracích, můžete vyhrát peníze, ale také prohrát život
Zdroj: archiv

Do Battambangu jsem přijel na konci období dešťů. Město se líně přelévalo a uspávalo podobně jako tok řeky Stung Sangkae, který jej obtáčel jako had. Toho dne v podvečer, na cestě k Phare Ponleu Selpak, se z nebe zčistajasna spustil prudký liják. V tu chvíli Ranny, můj „kamarád do deště“, vítězně zaťal pěst, něco nesrozumitelného zakřičel, a na mokré silnici hodil myšku.

V té době jsem neměl tušení, co u něj mohlo spustit náhlý příliv euforie. Déšť může obyčejně zachránit úrodu nebo zahladit stopy… Poprvé jsem byl svědkem toho, že se dají na padající kapky vyhrát peníze jako na dostihového koně.

Průtrž mračen v Battambangu

 

Cestou do polí

„Cože? Tak to je ono?“ Stojíme na prašné cestě pár kilometru za městem, z plic vykašlávám písek a nevěřícně koukám kolem. „Vždyť je to obyčejná polnice… to myslíš vážně?“ „Jo,“ odpoví „Rainman“ úsečně a pečlivě skenuje okolí. Zdá se, že je čistý vzduch a před námi se táhne pouze prázdná cesta hrubě rozbrázděná koly landroverů, která se v dáli jemně ztrácí v polích.

„Tudy pravidelně procházejí bukmejkři s vysílačkama,“ konstatuje suše Ranny. Přestože kromě vyježděných kolejí nebylo na povrchu nic vidět, rozrůstalo se odtud prorostlé a hluboce zakořeněné podhoubí ilegálních sázek na déšť.

Bookmakeři jsou se vzdáleným Pailinem spojeni pomocí mobilních telefonů Ústředí a hlavní „sázková kancelář“

 

Tato neuralgická síť nejenže spojovala zem s nebesy, ale i sázkové kanceláře v centru města se „skrutátorem mraků“ , který měl základnu až nedaleko thajských hranic, v horách Pailinu.

„Vidíš támhleten dům?“ přeruší mé přemítání Ranny a pohne neznatelně hlavou. „Jasně,“ odpovím a přemýšlím, co může být zajímavého na rodinném domku zarostlém palmovím. „V sezóně si šéfové kartelu pronajímají celý vršek. Nahoře je malá meteostanice a také místo, kde se rozhoduje o sázkách. Pokud pršelo, musí být třináct na sebe naskládaných vrstev buničiny tak promáčených, že z nich crčí voda.“

„Tak to je slušný,“ pokývám uznale a ještě jednou přes rameno švenknu na cestu, kterou postupně zaplňují muži s hlavou trvale zvrácenou k nebi, takže to vypadá, že se modlí či vášnivě obracejí k jinému bohu.

Višnu, vzývaný místními jako „Bůh deště“

 

 

Život v sázce

Když jsem byl malý kluk, strávil jsem fůru času tím, že jsem pozoroval na nebi plující beránky a hledal v nich tváře, jejichž rysy se proměňovaly. Ranny však říká, že mraky po obloze jen tak necestují, ale pohybují se po přesně dané cestě, podobně jako vlaky uhánějící po kolejích. „Pokud umíš v mracích číst, Chhay Vet je jednoduchý,“ přesvědčuje mě.

„Můžeš si vsadit na tři denní úseky. Od 6 do 12, 12 - 14, 14 - 18, a pak přes noc. Je - li ráno nebe vymetené, kurz je nejvyšší, naopak večer s nakupenými mraky nejnižší.“

Rannyho v tu chvíli posedla podobná vášeň, jako kdyby mluvil o lásce, zápasu či válce. „Je v tom zvláštní napětí. Sází většina chlápků. Ale musíš to mít pod kontrolou, jinak můžeš přijít o všechno. Pár místních tomu propadlo. Roztáčeli to ve velkém, ale pak přišli o čest, rodinu i o barák. Nakonec skončili na špagátu v lese.“

Karta jako hráčský znak nalezená na cestě

Hlasitě jsem polknul. Před očima se mi objevily řádky, které jsem si kdysi podtrhl v knize Vědomí konce. Píše se v nich o životě, ve kterém na rozdíl od akumulované sázky nedochází k „pouhému odečítání ztrát“, ale k jejich násobení. Jenomže nač by byl život, ve kterém jsme nikdy neriskovali, nic nevyhráli a neprohráli, a nechali ho jen tak, aby se děl?

Tu noc jsem se potřeboval trochu rozptýlit. V hotelové recepci jsme s Rannym nakoupili pár piv, sedli si na obrubník, a jen tak nezávazně žvanili. Když byla zábava v plném proudu, začaly na chodník dopadat první těžké kapky. Nikdo nemusel říci půl slova. Sundali jsme si boty a naboso začali v sílícím dešti lítat jako smyslu zbavení.

Související články