Kosatky začnou zabíjet lidi, tvrdí autor nové knihy o kytovcích

Kosatky – až devítimetroví inteligentní mořští savci, kteří vládnou oceánům. Jenže v zajetí tráví většinu času tím, že se na nich vozí turisté, nebo si hrají s míčem. Je to v pořádku? Autor nové knihy o kosatkách tvrdí, že za zdmi zábavních parků se s kosatkami provádějí neúnosné praktiky.

Knihu Death at SeaWorld napsal newyorský novinář David Kirby a sleduje v ní příčiny smrtelného útoku z roku 2010. Tehdy přímo při představení zabila samice kosatky jménem Tilikum zkušenou trenérku Dawn Brancheauovou. Celý svět se tehdy ptal proč. Kirby na tuto otázku nachází přesvědčivé odpovědi: hlavní problém zábavních parků, jako je SeaWorld, spočívá v tom, že zvířata zde trpí. Lidé se k nim chovají tak, že je pochopitelné, když je čas od času kosatky napadnou. 

Pozvednutý delfín. Svezení na velrybě je evoluční výhoda i skvělá hra

Kirby nespokojenost kosatek i nedostatečnou péči dokládá na jednoznačných číslech. Například úmrtnost v zajetí je podle něj dvaapůlkrát větší, než u kosatek, které žijí ve volné přírodě. U samic to znamená, že místo 50 let se v zajetí dožívají jen 20. Kosatky žijící v zajetí také projevují charakterové rysy, jež u nich v přírodě nebyly pozorovány. Týká se to i tak zásadní věci, jako jsou útoky na člověka. U kosatek, jež žijí v přírodě, bylo zaznamenáno jen několik pokusů o napadnutí člověka – a zatím žádný neskončil jeho smrtí. Asi nejvážnější zaznamenaný příklad pochází z roku 2005, kdy kosatka převrátila kru, na níž se nacházel vědecký tým se psím spřežením – tehdy však zřejmě kytovce k útoku vyprovokovalo psí štěkání připomínající zvuky vydávané tuleni. Zato v zajetí už kosatky na člověka zaútočili mnohokrát, od roku 1970 téměř třicetkrát. Několik těchto napadení skončilo smrtí. 

Podívejte se na video, kde kosatka zaútočila na trenéra. Muž přežil: 

Kirby se pokusil proniknout do zákulisí zábavních parků jako SeaWorld. Získal řadu výpovědí od lidí, kteří zde dříve pracovali, ale také několik vyjádření od současných zaměstnanců, kteří se rozhodli zůstat v anonymitě. Je jasné, že takové výpovědi nejsou zcela stoprocentně věrohodné, ale pokud je budeme chápat v daném kontextu, dají se brát jako osobní výpovědi lidí, kteří o problému něco ví – byť pro svědectví mohou mít různé motivy. Většina oslovených se shodla na tom, že kosatky v zajetí trpí vážnými emocionálními i psychologickými traumaty. Kirby si proto myslí, že útoky kosatek na zaměstnance, k nimž nedávno došlo, se budou opakovat i budoucnosti. Pokud se výrazně nezmění podmínky v oceanáriích, nedá se tomu zabránit - útoků by dokonce mohlo přibývat.

Patologické změny chování

Dá se to pozorovat na jejich chování. Podle Kirbyho zdrojů se kosatky často zakusují do okrajů bazénů. Ničí si zuby tím, že se zakusují do ocelových mříží a zvěrolékaři jim pak musí zuby odstraňovat. Ještě větší problém ale představuje zvyk odebírat matkám mláďata. Mladým i dospělým kosatkám to údajně po emocionální stránce velice ubližuje – není jistě žádná náhoda, že většinu útoků na lidi mají na svědomí právě samice. 

Kosatky musí podstupovat řadu procedur, na něž nejsou zvyklé – samci například nucené odebírání spermatu. Během něj je trenéři přimějí vyplavat na břeh a pak je masturbací přivedou k vyvrcholení, aby mohli odebrat sperma. Podobné chování je samozřejmě zcela normální u dobytka i jiných domácích zvířat, u tvorů s tak vysokou inteligencí jako jsou kosatky je však nezvyklé. Zatímco dobytek se už s člověkem za tisíce let sblížil, kosatky jsou tvorové zvyklí na svobodu, a nikoliv na omezování. 

VIDEO: Blízké setkání třetího druhu. Velrybí mládě okukuje turisty z nosu své mámy

Škodí, nebo pomáhají?

Zajetí však má na kosatky i viditelné následky na těle. Velmi často se u nich projevuje syndrom „pokleslé ploutve“ – kdy se začne zádové ploutev otáčet směrem dolů. Postihuje 60 až 90 procent samců žijících v akváriích. Kosatky jsou za den uplavat kolem 160 kilometrů, tedy, pokud mohou žít v přírodě. V mrňavých nádržích samozřejmě tuto možnost nemají. Mění se však i po duševní stránce; zatímco v přírodě žijí ve velkých „klanech“, kvůli malému počtu exemplářů, jež zábavní parky pojmou, se z nich stávají samotáři. A na tento způsob života nejsou kosatky připravené ani zvyklé… 

Zrovna tento týden málem přišel jeden trenér kosatek o život:

Kvůli kosatkám už bylo v USA podáno několik žalob, ale zatím se nepodařilo prosadit nic konkrétního. Obhájci zábavních parků však mají také silné argumenty. Netvrdí, že by život plný cirkusáckých triků a plavání dokolečka v malém bazénu byl pro kosatky extra podnětný. Je to však lepší než smrt, která by je s velkou pravděpodobnoszí potkala na volném moři…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.