Cukrové homole, komíny, vlny jak od Gaudího a jindy naprosto jasné falické tvary. Pojem skála získává v Kapadokii úplně jiný rozměr. Jsou jich tu spousty a každá je naprosto jiná.

Přímo uprostřed nich leží i nejlepší výchozí místo pro prohlídku celé oblasti – městečko Göreme. Když člověk stane na zdejším autobusovém nádraží a rozhlédne se kolem, zprvu nemůže uvěřit vlastním očím. Aby ne. Göreme je přímo vestavěno do skal. Kuželovité skalní komíny tu trčí nahodile za zástavby a domy jsou k nim přilepeny jak vlaštovčí hnízda.

Právě tady nejlépe poznáte, jak zdejší obyvatelé s všudypřítomnými skalami koexistují. Drží se zásady, že co se nevejde mezi ně, vytesá se do nich. Pro dolování jsou tu ostatně optimální podmínky. Sopečný tuf, ze kterého zdejší skaliska jsou, je totiž velmi měkká hornina. Půlmetrový kámen v pohodě zvednete. Do skal se tu tak dlabe a kutá od nepaměti. Nejstarší příbytky jsou staré tisíce let, ve skalách vznikly nejen obytné jeskyně, ale kaple, kostely, kláštěry či celá podzemní města. Ano, opravdu kostely. Tady uprostřed islámského Turecka byla za byzantské říše početná křesťanská komunita, která ve skalách hledala úkryt před četnými nájezdy z východu. Nynější obyvatelé se už před nikým schovávat nemusí, ale do skal kutají stále. Nyní už kvůli zisku.

Některé skály jsou jeskyněmi prošpikovány od paty až k vrcholu a i atraktivita zdejších penzionů se posuzuje podle toho, kolik skalních pokojů nabízí. Drtivá většina z nich tak nese ve svém názvu přidomek cave. Pokud nesáhnete po prvním předraženém hotelu, najdete pokoj v nějakém cave penzionu i za 15 euro za noc. Ubytování má v Kapadokii poměrně vysokou úrověň. Dá se říct, že srovnatelnou s našimi poměry. Turecký záchod tady nehledejte, sprchu s teplou vodou, pohodlné čisté postele a velmi často i wi-fi připojení naopak ano.

Z Göreme vede celá řada údolí plných skalních skvostů. Tak například Holubím údolím se po nějakých čtyř kilometrech dostanete do města Uchisar. Cestou nespustíte oči ze skalních tvarů a budete si lámat hlavu nad tím, jak nějaké příbytky uprostřed strmé skalní stěn dokázali lidé vůbec vykutat. Záhy také pochopíte, proč se zdejšímu údolí říká Holubí. Kromě lidských příbytků jsou totiž ve skalách vykutány i sofistikované holubníky. Ptáci do nich vlétají malými otvory, za nimiž se skrývá jeskyně s desítkami výklenků vhodných ke zbudování hnízda. Bokem může vstoupit i holubář, jež má své opeřence jako na dlani.

V údolí se můžete i občerstvit. Usměvavý vrásčitý stařík Hasan vás pohostí ve svém promitivním bistru vybudovaném z pár dek, polštářů a klád. Žádný gurmánský zážitek nečekejte. Všechno, co zde Hasan prodává, si musí každé ráno přivézt na kolečku. Dostanete tedy čaj, buráky a když budete usměvaví, tak i sušenku a dárek v podobě malé sošky zdejších skal. Za to vše dáte nějaké dvě turecké liry.

Uchisar nejde přehlédnout. Vévodí mu obří skalní hrad s tureckou vlajkou. Vyvěšování zástavy je v Turecku vůbec velmi populární. Na obydlími těch největších patriotů vlají klidně pětimetrové vlajky. Zkrátka čím větší formát, tím hrdější Turek. Samotný skalní hrad v Uchisaru je proděravěn chodbami jak termitiště. Je z něj úchvatný výhled do okolí na skálami posetá údolí. Když do té krásy začnou najednou muezíni svolávat věřící k motlidbě, Turecko vás naprosto dostane.

Z Uchisaru zpátky do Göreme to můžete vzít Údolím lásky, což je prostý eufemismus. Stejně dobře by se mohlo jmenovat i údolů penisů, jež některé tamní skály víc než připomínají. Kapadokie má prostě jednu vlastnost, stále vás něčím překvapuje. Ať jsou to skalnatá termitiště, skály roztodivných tvarů nebo dopravní ruch ve zdejším největším městě Nevsehir. Řidiči se v tomto osmdesáti tisícovém městě totiž vůbec nazetěžují povolenými rychlostními limity, do křižovatky vjíždějí všichni naráz a kruhový objezd je pro ně od toho, aby se na něm kroužilo. V jakém směru, to už vem čert.

Text: Josef Kolina