Krev a kly: jen vloni bylo zabito 25 000 slonů. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Každoročně umírají tisíce slonů, aby z jejich klů mohly být vyřezány náboženské předměty. Dá se vraždění zastavit?

V lednu 2012 vtrhly stovky nájezdníků na koních z Čadu do kamerunského Národního parku Bouba Ndjida a povraždily stovky slonů – celé rodiny. Byl to jeden z nejhorších případů soustředěného zabíjení od roku 1989, kdy byl vyhlášen celosvětový zákaz obchodu se slonovinou.

Nájezdníci, vyzbrojení automatickými puškami AK-47 a granáty s raketovým pohonem, pobíjeli slony s vojenskou přesností, která připomínala masakr z roku 2006 poblíž Národního parku Zakouma v Čadu. Potom se někteří zastavili, aby se pomodlili k Alláhovi. Při pohledu zblízka je každá z nadmutých sloních zdechlin pomníkem lidské chamtivosti. Pytláctví na slonech je svým rozsahem dnes nejhorší za celé desetiletí a zabavování ilegální slonoviny dosahuje nejvyšší úrovně za řadu let. I při pohledu ze vzduchu vytvářejí roztroušená těla scénu nesmyslného zločinu: můžete vidět, která zvířata prchala, které matky se pokoušely chránit mláďata, jak jedno vyděšené padesátihlavé stádo bylo postříleno najednou. Jsou to nejnovější mrtví z desetitisíců slonů každoročně zabíjených v Africe. A podíváme-li se z ještě větší výšky, z historické perspektivy, není takové pole smrti vůbec nové. Je tu odedávna a je i dnes. 

Filipínská klientela

Monsignor Cristobal Garcia, jeden z nejznámějších sběratelů slonoviny na Filipínách, vede v přeplněném kostele nezvyklý obřad k uctění nejdůležitější filipínské náboženské ikony - Santo Niño de Cebu (Jezulátko z Cebu). Slavnost, kterou každoročně na ostrově Cebu řídí, se jmenuje Hubo, podle místního slova znamenajícího „svléknout“. Několik ministrantů společně odstrojuje malé dřevěné sošky Krista oblečené jako král. Je to replika sošky, o níž zbožní ctitelé věří, že ji na ostrov přivezl Fernão de Magalhães v roce 1521. Ministranti odstraní korunku, rudý pláštík a drobné boty a svlečou spodní vrstvy, jichž je překvapivě mnoho. Monsignor pak sošku uchopí, zatímco ministranti ji zakrývají malou bílou osuškou, a ponoří ji do několika hektolitrů vody. Tím Garcia stvoří svěcenou vodu svého kostela, která se bude prodávat venku.

Garcia je tělnatý muž s tupozrakým levým okem a nemocnými koleny. Podle zprávy v listu Dallas Morning News z roku 2005 a podle příslušného soudního řízení Garcia, který v polovině 80. let minulého století působil jako kněz u svatého Dominika v kalifornském Los Angeles, pohlavně zneužil mladistvého ministranta a byl odvolán. Po návratu na Filipíny byl povýšen na monsignora a jmenován v provincii Cebu předsedou Arcidiecézní komise pro bohoslužbu. To z něj udělalo vedoucího protokolu v největší filipínské římskokatolické diecézi, kde žijí téměř čtyři miliony ze 75 milionů filipínských římských katolíků, třetí největší katolické populace na světě. Garcia je znám i mimo Cebu. Papež Jan Pavel II. požehnal v roce 1990 jeho Santo Niño při Garciově návštěvě v papežově letním sídle Castel Gandolfo. Garcia je tak dobře znám, že mi stačilo stáhnout okénko a zeptat se „Monsignor Cris?“, abych si zjistil cestu k obezděnému komplexu jeho kostela nazvaného Společnost andělů míru.

Za jak dlouho se z myši stane slon? Stačí k tomu pouhých 24 milionů generací

Někteří Filipínci věří, že Santo Niño de Cebu je sám Kristus. Španělé v 16. století prohlásili sošku za zázračnou a používali ji k obracení země na víru. Díky tomu se dřevěná soška, dnes umístěná za neprůstřelným sklem v Basilica Minore del Santo Niño na Cebu, stala základem, z něhož vyrostl veškerý filipínský katolicismus. Letos byl jeden místní kněz vyzván k rezignaci, když údajně upozornil své farníky, že Santo Niño a zpodobnění Panny Marie a jiných svatých jsou pouhé sochy vyrobené ze dřeva a cementu.

„Nejste-li oddaný Jezulátku, nejste pravý Filipínec,“ říká otec Vicente Lina mladší (otec Jay), ředitel Diocézního muzea v Malolos. „Každý Filipínec má Santo Niño, i ti, kteří bydlí pod mostem.“

Každým rokem v lednu se na Cebu shromáždí dva miliony věřících, kteří pak celé hodiny kráčejí v procesí se Santo Niño z Cebu. Většina nese miniaturní sošky Jezulátka vyrobené ze sklolaminátu nebo ze dřeva. Mnozí věří, že hodnota, kterou investujete do zbožné lásky k vlastní ikoně, určí, jaká požehnání za to získáte. Některým proto sklolaminátová nebo dřevěná soška nestačí. Nejlepším materiálem je podle jejich názoru slonovina…

Pokračování článku najdete v říjnovém vydání časopisu National Geographic

Napsal Bryan Christy

Fotografie Brent Stirton

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.