Maročtí makakové
Hraví, přitom však hloubaví, divocí a zároveň stydliví, milovaní, ale také ohrožení… Makakové magoti jsou opravdu svérázné opice.
Makak magot se vyznačuje mnoha zvláštnostmi. Kromě člověka je to jediný primát, který žije na africkém kontinentě severně od Sahary. A také jediný makak mimo Asii. Území od východní Asie až po severozápadní Afriku bylo kdysi domovem i jiným makakům, změny podnebí však přežil právě jen makak magot.
Geografický výskyt ovšem není to jediné, čím je tato opice výjimečná. Bezocasí makakové s hustou srstí zázvorové barvy, inteligentníma očima a vzrůstem batolete byli odedávna terčem zájmu lidí, kteří Afrikou cestovali. Kosterní pozůstatky makaků se našly nejen v popelu Pompejí, ale i hluboko ve staroegyptských katakombách či na náhorním pohřebišti v Irsku, kde v době bronzové vládli panovníci z Ulsteru.
Území, kde se makakové magoti vyskytují, se dnes smrsklo na malé lesní oblasti v Maroku a Alžírsku, menší polodivoká populace žije i u Gibraltaru. Makakové mají bohužel pro návštěvníky stále ještě velké kouzlo. Ochránci životního prostředí odhadují, že pašeráci každoročně pochytají v Maroku na 300 mláďat makaků a zásobují jimi evropský trh žíznící po nových domácích mazlíčcích. Schopnost přežití populace makaků se tak neustále snižuje. Počet těchto ohrožených opic se dnes odhaduje na 6 000, z nichž 4 000 až 5 000 žije v Maroku.
Fotograf Francisco Mingorance strávil přes rok fotografováním opic Macaca sylvanus vysoko ve Středním Atlasu, kde se vyskytuje jedna z největších populací makaků magotů. „Láska, s níž pečují o mláďata, je téměř jako lidská," říká. „Jedna matka držela své mrtvé dítě v náručí celé čtyři dny. Hluboce mě to dojalo."
„Na rozdíl od většiny primátů nosí mláďata často samci," vysvětluje Bonaventura Majolo, jenž v roce 2008 založil dlouholetý výzkumný projekt zabývající se magoty bezocasými. Otcové využívají svých mláďat k navazování přátelských vztahů s jinými samci. Majolo tomu říká „sendvičová interakce". Samec postaví mládě mezi sebe a dalšího samce. Někdy to dopadne tak, že si dospělí během společné péče o mládě navzájem začnou probírat srst.
Při ochraně mláďat jsou dospělí jedinci často ochotni riskovat. „Makakové se většinou bojí lidí," říká Siân Watersová z organizace Barbary Macaque Awarness & Conservation. Když se však ekologům podaří vrátit do tlupy zatoulané či ukradené mládě, samci se přiblíží i na pár metrů. „Mládě je rozněžní tak, že ztratí strach."