Mayové přežili tvrdý život v tropickém ráji také díky halucinogenům, agávovým če

Mayská civilizace vyrostla uprostřed jednoho z nejnehostinnějších prostředí světa: v tropickém pralese. Kdo si představuje, že zde ovoce padá ze stromů přímo do úst a není třeba pro shánění potravy vyvinout téměř žádnou práci, ten nemá nejmenší představu, jak agresivní takový prales je a jak obtížné je v něm přežít.

Mayové přežili tvrdý život v tropickém ráji také díky halucinogenům, agávovým červům nebo želvám

I proto je tak překvapivé, že Mayové vytvořili v takovém prostředí rozvinutou civilizaci, k čemuž je třeba především mít k dispozici nějaký nadprodukt, který uživí ty vrstvy společnosti, které se primárně nevěnují shánění potravy. Není náhodou, že v tropických podmínkách vzniklo jen mizivé množství vysokých kultur – nadprodukt se totiž v takovém prostředí vytváří velmi obtížně. 

Machu Picchu bylo zřejmě pohřebištěm velkého Inky. Pohřební komoru objevil obyčejný turista

Milpový systém a žďárové zemědělství

Mayská subsistence stála primárně na zemědělství, doplňkově se samozřejmě provozoval lov a sběr. Uplatňoval se klasický milpový systém známý z celé Mezoameriky – pěstování tří základních nejvýznamnějších plodin, totiž kukuřice, fazole a tykve, a to najednou na tomtéž poli. Látky, které si z půdy vezme jedna rostlina, tam totiž ostatní zase vrátí – tak se snižuje nutnost hnojení a zvyšuje životnost pole.

Mayské památky jsou obklopeny džunglí (Nohoch Mul, Coba, Mexiko). FOTO: Thinkstock

Na rozdíl od zbytku Mezoameriky to však měli Mayové složitější vzhledem k povaze pralesní půdy. Je pravdou, že na některých místech bylo možné provozovat tzv. intenzivní zemědělství, ve většině případů bylo však extenzivní, založené na tzv. žďárovém systému. Postupovalo se tak, že se těsně před příchodem období dešťů vyklučil kus pralesa, kde se plánovalo kukuřičné pole, pak se daný kus půdy vypálil a déšť vzápětí smísil půdu s popelem, čímž ji zároveň pohnojil. Vzápětí se sem sázely rostliny. Vypalování se samozřejmě občas vymklo z rukou, zvlášť tehdy, když se deště o něco zpozdily – nicméně tropická příroda se obnovuje s až děsivou rychlostí.

Tajemné obrazce Nazca ve světle nových interpretací: Jsou součástí labyrintu?

Nevýhodou pralesa ovšem je, že úrodná půda tvoří pouze tenkou vrstvu, která je permanentně udržována tlejícími zbytky vegetace v podrostu. Ve chvíli, kdy se však vyšší rostliny odstraní, je půda nesmírně náchylná k erozi. Mayský rolník tak na svém poli nemohl vytrhávat plevel i s kořeny, protože tím proces eroze výrazně urychloval. Nežádoucí rostliny se proto uštipovaly u země. Pole se tak samozřejmě brzy zaplevelilo a bylo brzy třeba vyklučit a vypálit nové – v některých oblastech taková milpa vydržela pouze jeden rok.

Želvy, červi a halucinogeny 

Donedávna se odborníci domnívali, že Mayové jiný způsob neznali – ukázalo se však, že se, podobně jako ve středním Mexiku, věnovali i pěstování rostlin na plovoucích polích. Zatímco Aztékové si je budovali v mělkém jezeře Texcoco, Mayové využívali zaplavovaných mokřinných oblastí, kde vytvářeli ostrůvky pevné půdy mezi soustavou kanálů, zde pak sázeli kulturní plodiny. Kromě pěstování rostlin se kanály využívaly i k chovu želv a početné populace vodních ptáků, které zde sídlily, byly rovněž vhodným zdrojem potravy. Vedle polí a vodních farem pak Mayové měli rovněž sady ovocných stromů a kromě potravin pěstovali i industriální plodiny (jako agáve nebo henequen, z jejichž pevných vláken se tkaly rohože). 

Tropický prales poskytoval nejen půdu, ale byl i vhodným prostředím pro lov a sběr. Největšími lovnými zvířaty byl tapír a vysoká, ale Mayové jedli např. i prasata pekari a lovili ptáky. Lesy poskytovaly hojnost léčivých rostlin i psychotropních rostlin (hlavně tabák, ale např. i halucinogeny jako odrůdy svlačce nebo houby). Sbírali a konzumovali se i bezobratlí, zvláště tlustí bílí agávoví červi.

 

Úvodní foto: Thinkstock

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.