Měsíc jako obrovské zrcadlo: Díky němu můžeme vidět přechod Venuše přes Slunce
6. června budeme mít jedinečnou šanci pozorovat přechod Venuše přes Slunce. Ale pozorování jevů v blízkosti Slunce může poškozuje techniku. Řešení nabízí Měsíc – umí se totiž chovat jako zrcadlo…
Když postavíte družici a k ní řídicí centrum, staráte se v prvé řadě o to, abyste nepoškodili žádný z přístrojů na její palubě. Poškodit je můžete kupříkladu nesprávným nasměrováním na Slunce ve směru letu nebo průletem přes atlantickou magnetickou anomálii. Jak se dá pozorovat něco v blízkostí Slunce, aniž by to družici poškodilo? Odpovědí je Měsíc.
Venuše v hlavní roli
Jednou z nejvýznamnějších astronomických událostí tohotu roku bude bezesporu přechod Venuše přes sluneční disk. Ten bude z našich zeměpisných šířek pozorovatelný 6. června za východu Slunce.
Nejlepší pozorovací podmínky budou mít pozorovatelé v pacifické oblasti a na Aljašce, kterým se poštěstí vidět úkaz celý. Severoameričtí pozorovatelé budou mít šanci část úkazu spatřit při západu Slunce, Evropané naopak při východu dalšího dne.
Jihoameričtí a afričtí pozorovatelé budou mít letos jednoduše smůlu. Jedná se o poměrně ojedinělý úkaz, neboť poslední dva byly v letech 1882 a 2004.
Kdo by zmeškal ten letošní, tak by se musel snažit dožít roku 2117 (a stejně v tomto roce nebude vidět z Evropy). Takový úkaz samozřejmě neuchází ani pozornosti profesionálních astronomů. Jediný problém v jeho pozorování představuje právě ono Slunce, neboť většina dalekohledů a družic (vyjma těch slunečních) jsou stavěny na pozorování hvězd v noci.
Venuše před zrcadlem
Řešení tohoto problému představuje pozorování Měsíce. Měsíc sám o sobě nevydává světlo a všechno co pozorujeme je světlo odražené ze Slunce od měsíčního povrchu. Měsíc se tak pro pozemského pozorovatele chová jako obrovské zrcadlo.
To samozřejmě není úplně jednoduché pozorování, neboť zemská atmosféra už tak odražené světlo dále zkreslí a zeslabí. Řešením je použít na toto pozorování Hubbleův vesmírný dalekohled (Hubble Space Telescope – HST), který není atmosférou ovlivněn. Nedávno byly pořízeny první snímky okolí kráteru Tycho, který byl pro zrcadlení obrazu Slunce vybrán jako ideální místo.
V posledních letech se dostává ke slovu výzkum extrasolárních planet (tj. planet obíhajících kolem jiné hvězdy než kolem Slunce; pozn. red.) a s tím je spojena snaha určit, zda jsou schopné podporovat život tak, jak jej známe. Vzhledem ke vzdálenosti studovaných planet to není jednoduchý úkol. Jedním z možných přístupů je studium prvků v jejich atmosféře pomocí spektra mateřské hvězdy při přechodu planety přes hvězdu.
Prvky kolem hvězd klíčem ke hledání života ve vesmíru?
Prvky z atmosféry transitující planety se jednoduše promítnou do známého spektra hvězdy a z něj lze určit složení atmosféry. Tedy teoreticky. A to je přesně efekt, který budeme moci pozorovat u Venuše přecházející přes Slunce. Vzhledem k tomu, že od Měsíce se odrazí zhruba jedna stotisícina slunečního svitu, bude citlivost pozorování připomínat pozorování vzdálených systémů.
Venuše je navíc ideálním kandidátem, neboť je velikostně i složením velmi blízká Zemi. Výhoda takového pozorování samozřejmě spočívá i v tom, že v případě Venuše a Slunce máme dost informací o chemickém složení obou objektů, takže pozorování můžeme snadno zkonfrontovat s modelem.
Plánování takového pozorování samozřejmě není jednoduchou záležitostí, neboť astronomové dostanou jen jednu šanci úkaz nasnímat. Právě z toho důvodu byly v lednu tohoto roku pořízeny testovací snímky, na kterých se testovalo zaměření HST.
Sedmihodinová podívaná
Celý přechod Venuše přes sluneční disk trvá sedm hodin a za celou tuto dobu bude HST muset být nasměrovaný přesně na to samé místo na Měsíci. To je poměrně nesnadné, jelikož HST Zemi obíhá každých 96 minut a výhled na Měsíc má pokaždé na zhruba 40 minut zacloněný.
Z lednových pozorování vypadají výhledy na pozorování nedaleko kráteru Tycho velmi příznivě. S trochou štěstí se tak astronomům podaří posunout výzkum atmosfér extrasolárních planet zase o něco dál.
Úvodní foto: Přechod Venuše přes Slunce v roce 2004 (Wikimedia Commons)
